Kahn: řecké sloveso 'být' a pojem bytí 3 (durativ)

Kahn se dále zabývá dvěma významy ‘εἶναι’, durativním a lokativním, které sice nejsou tak fundamentální pro toto sloveso jako je význam veritativní, které ovšem také sehrály svou důležitou roli ve vývoji řecké ontologie.

Durativní aspekt ‘εἶναι’

Gramatikové řečtiny (počínaje přinejmenším Antoinem Meilletem, 1866-1936 - učitel Milmana Parryho, viz 29.09.2010) si povšimli, že řečtina výrazně odlišuje vid (aspect) pomocí tří typů slovesných kmenů:

1.    presentní/imperfektní kmen, který vyjadřuje děj jako trvající stav či process rozvíjející se v čase;
2.    aoristní kmen, který vyjadřuje děj jako ne-trvající a to buď „bezčasově“ (gnómický aorist) anebo v okamžiku dokončení (punktuální aorist);
3.    perfektní/plusquamperfektní kmen vyjadřuje stav jako výsledek minulého děje;

Většina řeckých kmenů má dva či tři kmeny, ‘εἶναι’ je jedno z velice mála řeckých sloves, která nemají. Všechny časy ‘εἶναι’(prézent, imperfektum a futurum) se tvoří z presentní/imperfektní kmene vyjadřujícího trvání.

Absence aoristu je vlastnost indoevropského slovesa *es-, kterou řečtina zachovala. Většina dalších indoevropských jazyků časování *es- doplnila o aoristové či perfektní formy z jiného slovesného kořene. (Např. latina začlenila fui, futurum, angličtina be, been a was, were, čeština byl, budu, atd.)

Řečtina proto na rozdíl od jiných jazyků uchovává základní durativní význam slovesa ‘εἶναι’.

----------

Slovesný vid vyjadřuje rozdíly nikoli v čase děje (zda je minulý, přítomný, či budoucí), ale v jiných ohledech, především:

• ukončenost (perfektiv) vs. neukončenost (imperfektiv), 
• průběhovost (durativ) vs. neprůběhovost (stavovost, punktuál).

V češtině rozlišujeme z hlediska ukončenosti/neukončenosti:

1. dokonavý vid (perfektiv), který označuje děj dokončený a ohraničený, např. ‘podíval-jsem-se/podívám-se’(tento vid má v češtině jen minulý a prostý budoucí čas); 
2. nedokonavý vid (imperfectiv), který označuje děj neohraničený, např. ‘díva-jsem-se/dívám-se/budu-se-dívat’ (tento vid se v češtině vyskytuje ve všech časech a má složený budoucí čas). Perfectiva se od imperfektiv tvoří v češtině pomocí předpon. Některé předpony pozměňují význam původního slovesa (např. ‘psát > přepsat’), jiné mají význam čistě perfektivizační (např. ‘napsat’). Imperfektiva lze sekundárně z perfektiv tvořit pomocí přípon (např. ‘přepsat > přepisovat’). 

Z hlediska průběhovosti rozlišujeme mj. následující vidy: 

• momentativum (např. ‘půjdeš’, či ‘přišel), 
• durativum (trvací sloveso, např. ‘jdeš’),
• iterativum (opětovací sloveso, např. ‘chodíš’), 
• frekventativum (opakovací sloveso, např. ‘chodíváš’).