Zobrazují se příspěvky se štítkemfilosofie křesťanství. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfilosofie křesťanství. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 8. srpna 2011

Metafyzická fyzika: Frank J. Tipler

Frank J. Tipler (n. 1947) je profesorem matematické fyziky a kosmologie na Tulane University v Louisianě. Tipler je přesvědčen, že křesťanství je hledaná fyzikální Teorie Všeho: Bůh je singularita (trojjediná), vzkříšení je jakási fyzikální (zpětná) rekonstrukce všeho živého, která nutně nastane na konci času (bod Omega), Kristovo vtělení také nějak ze současných fyzikálních zákonů odvozuje. Zní to neuvěřitelně a jeho názory vzbuzují rozpaky. Tiplerova odbornost je nicméně nepopiratelná, kvalitu prácí, které publikuje v prestižních fyzikálních časopisech, nelze zpochybnit. (Studoval navíc u Johna A. Wheelera!)

TED proslov (9.3.2010):



Tipler je redukcionista (lidé jsou stroje, duše je software), což je jeden z mnoha bodů, kde s ním nesouhlasím. Je zajímavé nicméně sledovat, jak různě lze interpretovat současné matematicko-fyzikální kosmologické teorie. Běžně uváděné naturalistické interpretace (=vystačíme si bez Boha) či neutralistické interpretace (=striktní věda a víra mohou snad konvergovat, ale nikdy spolu neinteragují) rozhodně nejsou nezpochybnitelné.

Při našem setkání řekl Peter Forrest k současné fyzice toto: "contemporary theoretical physics is just metaphysics with some extremely complicated mathematics thrown in" (1.7.2010).

----------
Frank J. Tipler (2007). The Physics of Christianity. New York: Doubleday. [první kapitolka]
Frank J. Tipler (1994). The Physics of Immortality: Modern Cosmology, God and the Resurrection of the Dead. New York: Doubleday.
Frank J. Tipler; John D. Barrow (1986). The Anthropic Cosmological Principle. Oxford University Press.

pátek 1. července 2011

Australská (křesťanská) filosofie

Po konferenci v Krakově navštívili Prahu James Franklin a Peter Forrest. Využili jsme s několika přáteli tuto příležitost a v karmelitánském kláštěře ve Slaným jsme s nimi uspořádali (v rámci krátkých rekolekcí) besedu na téma "Australská (křesťanská) filosofie". Zároveň jsme jim krátce představili křesťanskou filosofii v Česku (především neoaristotelskou).

Jak Franklin (viz 15.3.2011) tak Forrest jsou brilantní filosofové a matematici, spolupracující s gigantem analytické metafyziky Davidem Armstrongem.  Franklin má široký záběr, publikoval v epistemologii, historii, v současnosti pracuje na aristotelském pojetí matematiky a na etice, viz jeho osobní stránky s mnoha články.

Forrest naneštěstí takové stránky nemá. Časem bych se rád věnoval Forrestově dílu podrobněji, Alexander Pruss o jeho poslední knize říká, že je to "one of the two most imaginative and original works ... in the philosophy of religion, the other being Spinoza's Ethics."

Velmi obohacující setkání - doufám, že interakce s velkými umožní i malému maličko povyrůst.

----------
Peter Forrest: 
(1996) God Without the Supernatural: A Defense of Scientific Theism, [AMAZON] [GOOGLE]
(2007) Developmental Theism: From pure Will to Unbounded Love [AMAZON] [GOOGLE]
 

středa 29. června 2011

Polsko 4 (Kraków)

William Wainwright: "Duchovní smysly v západní spiritualitě a analytická filosofie náboženství"
  • třebaže "duchovní smysly" (kterými věřící "vnímají Boha") jsou významným tématem od starověku po současnost a to i v protestantismu, současná filosofie náboženství jim zatím nevěnovala téměř žádnou pozornost; 
  • v protestantismu 17. a 18. století byly přinejmenším dvě teorie: platonizující (duchovní smysly jsou něco jako rozumová intuice, John Smith) a empirizující (duchovní smysly jsou něco jako smyslové vnímání, Jonathan Edwards);
  • Wainwright považuje za slibnější platonizující model, i když potřebuje další rozpracování;
  • tématem duchovních smyslů se zabývají i indické teistické tradice (Vaishnavismus)
Paul Clavier: "Hans Jonasova mdlá theodicea: Jak mohl jít do důchodu"
  • exaktní, kritická a podrobná analýza theodicei Hanse Jonase (The Concept of God after Auschwitz: A Jewish Voice);
  • Jonas zastává velmi "otevřený teismus" (Bůh má dost oslabené atributy, např. se zříká všemohoucnosti apod.), inspirovaný Isaacem Luriou (1534-1572) a dalšími kabalisty;
  • Jerome Gellman vytknul Clavierovi neznalost kabaly a koncepce "cimcun" - pojetí Boha, stvoření, vztahu stvoření a Boha, atd. je v této tradici zcela odlišná od koncepcí běžného teismu; Clavier prý mluvil mimo Jonase.
  • v diskusi Clavier mj. mluvil o tom, že u Jonase obtížně hledal argumenty pro jeho pojetí (mě ovšem překvapovalo, že Clavier vůbec hledal v Jonasově článečku argumenty)
  • poznámka Swinburna o množství zla (a jeho relevanci pro argument proti Bohu): nejde o množství trpících, ale o množství utrpení u jednotlivce (proč Bůh nezasáhne, je-li dobrý a všemohoucí?)
Paralelní sekce (výběr)
Stanislaw Kajewski: "Některé problémy ve filosofii mezináboženského dialogu"
Amir Dastmalchian: "Pluralistická hypotéza a muslimská mentalita"
Janusz Salamon: Hodnotový pluralismus, náboženská diverzita, autonomie etiky a náboženství


Kajewski podal pěkný (byť nehluboký) přehled zárodků filosofie mezináboženského dialogu a hájil Panikkarovu "intentional aimlessness" jako cíl dialogu (v diskusi jsem poukázal na to, že učinit toto podmínkou mezináboženského dialogu vylučuje essenciálně misionářská náboženství, příp. je "nutí" vzdát se přesvědčení, že věří v univerzálně relevantní dobro/pravdu). Dastmalchian se snažil o aplikaci (oslabených) Hickových pluralistických idejí na islám, který je tradičně exklusivistický (jen islám pravdivý, všechna ostatní náboženství mylná). Salamon říkal něco o pluralitě "ideálních životů" (různým způsobem realizujících stejné neredukovatelné vnitřní hodnoty) - tuto pluralitu lze vidět např. v křesťanství, islámu, budhismu, atd. A také lze vidět, že různé "životní styly" či tradice např. v křesťanství jsou blížší některým tradicím v židovství či hinduismu než jsou k jiným křesťanským tradicím. Z toho vyplývá, že náboženské a morální hodnoty nejsou přímočaře "propojitelné". Etický a náboženský dialog by se měl rozlišovat.

 Amir D. z Islamic College London, vpravo s kipou Gellman, uprostřed na kříži Ježíš

Naneštěstí jsem minul paralelní sekci s příspěvkem Lukáše Nováka o boží nutnosti a Davida Béziera o existenci a jednoduchosti boží (týkající se díla Barryho Millera).

Odpoledním program zahrnoval skvělé krakovské podzemní muzeum pokrývající mnoho set let tohoto někdejšího hlavního města Polska.


A to je vše. Vynikající a podnětná konference v krásném městě Jana Pavla Velikého.


      úterý 28. června 2011

      Polsko 3 (Kraków)

      Linda Zagzebski (Oklahoma, USA) "First person and third person epistemic reasons: navigating the problems of religious epistemology."
      • první část pojednávala o rozdílu mezi důvody "první a třetí osoby" nebo-li "rozvažujících a teoretických" důvodech (deliberative - theoretical reasons);
      • k čemu to je dobré?(a) zkušenost jako důvod pro nějaký názor (belief),(b) náboženská zkušenost, (c) použití svědectví (testimony,(d) boží svědectví - zjevení, (e) rozumný nesouhlas (reasonable dissagreement), (f) náboženský nesouhlas,(g) jednání podle autority či důvěra v ní, (h) náboženská autorita, (i) konverze.
      • velmi zajímavý příšpevek i z hlediska osobního sebe-poznání (jak vlastně "funguji" a užívám svůj rozum k formaci svého života)
      Denis Moreau (Nantes, Francie)  "Clarifying the concept of Salvation: A philosophical Approach to the Power of Faith in Christ's Resurrection"
      • salvare pův. znamenalo uzdravit
      • jakákoli soteriologická teorie vyžaduje (a) pesimistickou diagnózu současné situace, (b) optimističtější zhodnocení co může být v budoucnosti
      • další prvky různých soteriologií: (a) auto- či hetero-spása; (b) způsob dosažení spásy (individuální, kolektivní), (c) třída (možných) spasených, (d) kde se děje spása, (e) podstata spasitele, (f) jaký stupeň spasení je dosažitelný, (g) podstata spasení (její obsah)
      • byť pravdivost názoru (belief)  je důležitá je třeba i hodnotit jeho důsledky a transformativní sílu
      • názor, že smrt je definitivní konec života, je fundamentálně dispraktický (vedoucí k morálně špatnému životu), naopak víra ve vzkříšení je orthopraktický (vedoucí k morálně dorbému životu)
      • Moreau se soustředil na křesťanskou tradici, využíval "kontinentální autory", ale byl jasný a strukturovaný
      Paralelní sekce (výběr):
      Ryan Byerly: "Víra jako epistemicky justifikovaná dispozice"
      James Franklin: "Rozlišení mezi globální/lokální [modalitou] a Leibnizova Theodicea"
      Stanley Tweyman: "Descartes on How to Know God"
      Bruce Langtry: "Swinburne o jednoduchosti teismu"
      Michael Anthony: "Veřejné poznání o Bohu"
      Peter Jonkers: "Redefinice náboženského poznání jako výzva filosofie náboženství" (podivné)
      Dariusz Lukasiewicz: "Open Theism and Its Perspectives" (také trochu mimo mísu, byť propracované)

       Richard Swinburne a Peter Forrest

      pondělí 27. června 2011

      Polsko 1 a 2 (Krakow)

      Téměř po roce jsem se opět vypravil do Polska (viz 12.10.2010), ovšem tentokrát pracovně, a to na konferenci Filosofie náboženství v 21. prvním století. Hlavním organizátorem konference je Janusz Salamon, který v současnosti pracuje na Metropolitan University v Praze. Je to nový člen redakční rady Studia Neoaristotelica a byť je vzdělán především v analytické filosofii náboženství (studoval u Richarda Swinburna), zabývá se i módními tématy "globální etiky" (v tom se mu podobám, byť u mne je to z nouze ctnost a přinejmenším pro příští semestr své angažmá v multikultuním a environmentálním vzdělávání suspenduji).

      Do Krakova jsem dorazil jsem v neděli ráno po relativně dobré noci ve vlaku (cestoval jsem s bankovním statistikem a studentkou hry na barokní příčnou flétnu). Prvni den jsem zašel na mši sv. do wawelské katedrály, úspěšně zvládnul zpověď v lámané polštině u dominikánů (na počest bl. Jana Pavla Velikého) a odpoledne si prošel město, vč. židovské čtvrti Kaimierz, kde se koná velký festival židovské kultury.

      Wawelský hrad od Visly


      Pondělní program konference:

      Richard Swinburne: "Proč se Hume a Kant zmýlili ve svém odmítnutí přirozené teologie"
      • Přirozená teologie byla důležitá a samozřejmá (byť třeba ne až tak zásadně) pro celou křesťanskou tradici. Ránu ji zasadil Hume a Kant. Hume aplikuje svůj principy poznatelnosti (všechny ideje jsou složeny z jednoduchých vjemů, impressions) na kauzalitu tak, že prý příčinnost "nevidíme". Zdá se jakobychom vnímali jen B opakovaně následující po A. Swinburne pomocí různých metakriterí "funkční teorie" ukazuje, že Humovo stanovisko není plauzibilní. Kant podobně pracuje s Humeovským pojetím kauzality.
      • Historická poznámka: Kant umírá v r. 1804, takže byl příliš starý na to, aby docenil význam Daltonovy atomické teorie, která položila pevné základy vědy o "nepozorovatelném" (do té doby se jednalo o pouhé nepodložené spekulace a proto si Kant mohl dovolit odmítnou "metafyziku")
      • V čem Swinburne souhlasí s Kantem: ontologický důkaz je neplatný a atribut logické nutnosti je inkoherentní (a nikdo ho nezastával před Anselmem).
      Eleonore Stump: "Láska a teorie ospravedlnění (atonement)"
      • podle Anselma Bůh nenávidí hříšníky, kdežto podle Tomáše je miluje hříšníky a nabízí jim neustále odpuštění (ať už ho kontinuálně odmítají či nikoli)
      • Anselmovo pojetí nekompatibilní s podstatou lásky
      Paralelní sekce (výběr):
      Christian Tapp, "Non est procedere in infinitum – Tomáš a moderní logika" (vynikající příspěvek)Petr Dvořák, "Pojmy a priori a a posteriori v důkazech božské existence"
      Vlastimil Vohánka a Daniel D. Novotný, "Trojice a pravděpodobnost: Metateorie Trojice a apologetika"
      Peter Forrest:"Na obranu antropomorfického teismu"
      Yujin Nagasawa: "Hickův pan(en)theistický monismus"
      Paul O’Grady: "Tomáš a naturalismus" (vynikající příspěvek)
      Daniel von Wachter: "Zázraky a svobodné činy člověka nejsou porušením přírodních zákonů"

      Ad von Wachter: zázrak (intervence Boha) není porušením zákona přírody (kontra Hume); byly by jimi, pokud by zákony přírody implikovaly opakování následnosti (regularity of succession), ovšem protože neimplikují tak nejsou; zákony nejsou ne-akcidentální následnosti, ale říkají toto "jestliže je dán stav věcí x a nic jiného nepůsobí, tak y (podmíněná regularita)". Von Wachter kritizoval Swinburna, že zázraky jsou "neopakovatelné výjimky".

      Ad my: S Vlastou Vohánkou jsme prezentovali argument vyvozující nemožnost "silné křesťanské apologetiky" z toho, co nazýváme "standardní meta-scholastickou teorii Trojice", podle níž je bezrospornost doktríny jednoho Boha ve třech Osobách nenahlédnutelná. Tato metateoretická pozice je v katolické tradici buď závazná (přes tzv. mysterium stricte dictum) anebo alespoň převažující a standardní. Nemožností "silné křesťanské apologetiky" máme na mysli nemožnost důkazu nenulové logické pravděpodobnosti křesťanství. Tento závěr se zdá skeptický či extrémně "negativně-teologický", ovšem je třeba si uvědomit, že náš argument pouze kritizuje nemožnost důkazu logické pravděpodobnosti, nikoli nemožnost justifikace křesťansté víry či jiné slabší, např. epistemické pravděpodobností argumenty. (O tom jsme ale v příspěvku nemluvili).
       ----------
      Vlastova zpráva z našeho vystoupení:
      "Wainwright liked our contribution on the Trinity and Probability, Swinburne was satisfied by our concession that our conclusion was very limited and not so skeptical as it could seem. Peter Forrest has funny red hair. Tomorrow my colleague [Lukáš Novák]  will prove to Swinburne God's existence is S5-necessary."

      pondělí 4. dubna 2011

      Suárez o Trojici (Marschler)

      K Suárezově nauce o Nejsvětější Trojici existuje v němčině velmi důkladné, více než 700 stran dlouhé, dílo Thomase Marschlera (Münster, Aschendorff Verlag, 2007):

      Die spelulative Trinitätslehre des Franscisco Suárez S.J. in ihrem philosophisch-theologischen Kontext 


      Obsah díla:

      Kapitel 1: Hinführung zum Thema
      1) Frühneuzeitliche Scholastik?
      2) Trinitätstheologie?
      3) Suárez?
      4) Zielsetzung und Methode der Vorliegenden Studie

      Kapitel 2: Der erkenntnistheologische Rahmen der Suárezischen Trinitätslehre
      1) Grundlegende methodologische Vorbemerkungen zur Gotteslehre
      2) Die übernatürliche Offenbarung als einziger Weg zur Erkenntnis der Göttlichen Trinität
      3) Das Problem der Trinitätserkenntnis an verschiedenen Orten des dogmatischen Systementwurfs (Angelologie - Urstandslehre - Christologie - Mariologie)
      4) Zusammenfassung

      Kapitel 3: Der Begriff von Personalität und seine Verwendung in der Gotteslehre
      1) Das philosophische Grundkonzept von Personalität bei Suárez
      2) Die positive Bestimmung von Personalität als letztem Existenzmodus einer Wesensnatur
      3) Die Übertragung des Personsbegriffs auf Gott

      Kapitel 4: Die innergöttlichen Hervorgänge
      1) Möglichkeit und Notwendigkeit innergöttlicher Hervorgänge für die Personendifferenzierung
      2) Das Formalprinzip der innergöttlichen Hervongänge
      3) Zur Vereinbarkeit von Hervorbringung und wahrer Göttlichkeit der Personen

      Kapitel 5: Die Dreiheit der Personen und die Vervielfachung mit ihnen verbundener Prädikate in Gott
      1) "Drei Personaliäten"?
      2) "Drei personale Subsistenzen"?
      3) "Drei (personale) Existenzen"?
      4) Vervielfachung der transzendentalen Prädikate?
      5) "Tres bonitates" - distinkte personale Vollkommenheiten?
      6) Vervielfachung göttlicher Wesensprädikate in der Trinität?

      Kapitel 6: Die Vereinbarkeit von Wesenheit und Dreiheit der Personen in Gott
      1) Einheit und Einfachheit Gottes
      2) Die Identität der Personen im einen Göttlichen Wesen
      3) Die Bestimmung des Unterschieds zwischen Wesen und Personen
      4) Die These von der Absoluten Subsistenz Gottes
      5) Gleicheit, Ähnlichkeit und Perichorese der Göttlichen Personen als Folgen Ihrer Wesenheit

      Kapitel 7: Die innergöttlichen Relationen
      1) Die Existenz realer Relationen in Gott
      2) Die Sonderstellung der aktiven Hauchung

      Kapitel 8: Notionen, notionale Akte und Proprietäten
      1) Grundlegende Begriffsbestimmungen und -abgrenzungen
      2) Zum exakteren Verständnis des innergöttlichen Ursprungsgeschehens als des Vollzugs der notionalen Akte
      3) Der Begriff der personalen Proprietäten und seine Funktion

      Kapitel 9: Über die göttlichen Personen im einzelnen
      1) Der Sohn als "Wort" des Vaters und seine Hervorbringung im göttlichen Erkenntnisakt
      2) Vater und Sohn als gemeinsames Hervorbringungsprinzip des Heiligen Geistes
      3) Der Hervorgang des Heiligen Geistes als göttlicher Liebe
      4) Zur Unterscheidbarkeit von Sohn und Heiligem Geist mit Hilfe des Begriffes "Zeugung"

      Kapitel 10: Die Sendung der göttlichen Personen
      1) Wesen und Subjekte der Sendungen
      2) Untershiedliche Formen der Sendung: "missio invisibilis" - "missio visibilis"

      Kapitel 11: Ergebnisse
      1) Ein Resümee in Kernthesen
      2) Die Stellung des suárezischen Trinitätstraktats und seine Quellen
      3) Zwischen Thomas und Scotus
      4) Drei systematische Zentralthemen der Gotteslehre im Licht des suárezischen Entwurfs 

      (Z časových důvodů ponechávám obsah nepřeložen, navíc je to jednoduchá němčina.)
      Licence Creative Commons
      Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
      Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou.blogspot.com