4. Poznání a vůle
18. Z nemateriálnosti nutně plyne rozumovost, a to tak, že stupni vzdálení se od materie odpovídá i stupeň rozumovosti. Přiměřeným objektem rozumu je obecně vzato samotné jsoucno. Vlastním předmětem lidského rozumu ve stavu sjednocení duše a těla jsou však esence abstrahované od materiálních podmínek.
19. Poznání tedy získáváme ze smyslově dostupných věcí. Ale protože to, co je takto smyslově vnímatelné, není aktuálně uchopitelné rozumem, je třeba připustit, že kromě rozumu myslícího ve formálním smyslu slova existuje v duši také aktivní schopnost abstrahovat rozumové obrazy z představ.
20. Prostřednictvím těchto obrazů přímo poznáváme obecné pojmy. Jednotlivé věci postihujeme jak smysly, tak i rozumem, a to reflexí představ. K poznání věcí duchovních dospíváme pomocí analogie.
21. Vůle rozum následuje, nepředchází jej. Nutně se snaží o to, co se jí předkládá jako dobro, které může po všech stránkách tuto snaživost naplnit. Mezi větším počtem dober, která se jí soud, jenž je možno změnit, předkládá jako žádoucí, svobodně volí. Volba tedy následuje po posledním praktickém soudu. To, že je daný soud poslední, však působí vůle.
18. Immaterialitatem necessario sequitur intellectualitas, et ita quidem ut secundum gradus elongationis a materia, sint quoque gradus intellectualitatis. Adaequatum intellectionis obiectum est communiter ipsum ens; proprium vero intellectus humani in praesenti statu unionis, quidditatibus abstractis a conditionibus materialibus continetur.
19. Cognitionem ergo accipimus a rebus sensibilibus. Cum autem sensibile non sit intelligibile in actu, praeter intellectum formaliter intelligentem, admittenda est in anima virtus activa, quae species intelligibiles a phantasmatibus abstrahat.
20. Per has species directe universalia cognoscimus; singularia sensu attingimus, tum etiam intellectu per conversionem ad phantasmata; ad cognitionem vero spiritualium per analogiam ascendimus.
21. Intellectum sequitur, no praecedit, voluntas, quae necessario appetit id quod sibi praesentatur tamquam bonum ex omni parte explens appetitum, sed inter plura bona, quae iudicio mutabili appetenda proponuntur, libere eligit. Sequitur proinde electio iudicium practicum ultimum; at quod sit ultimum, voluntas efficit.
Žádné komentáře:
Okomentovat