Zobrazují se příspěvky se štítkemMill John Stuart. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMill John Stuart. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 12. března 2011

Kolář a Svoboda: Logika a etika (Kapitola 4b: Významné teorie analytické etiky)

V druhé části čtvrté kapitoly probírají autoři čtyři významné koncepce analytické etiky:

I. Utilitarianismus 
Představitelé: Jeremy Bentham, John Stuart Mill, Henry Sidgwick. Podle utilitarianismu máme dělat v morálním smyslu to, co je dáno užitkem pro člověka, ke kterému daný čin vede (štestí, slast, atd.). Slovy Milla:

"... jednání [jsou] správná v míře v jakém směřují k prosazení štěstí, a špatná v té, v níž směřují k tomu, že jejich výsledkem je opak štěstí. Jako "štěstí" je míněn požitek (rozkoš) a nepřítomnost bolesti; jako "neštěstí" bolest a odepření požitku."(Utilitarianism, 1867, citát podle autorů, zatím jsem ho nedohledával) 

Utilitarianism se dělí na utilitarianismus činu, který aplikuje princip maximalizace štestí na jednotlivé činy a utilitarianismus pravidel, který je aplikuje na pravidla. Mezi základní otázky utilitarianismus patří (1) co je to vlastně "štěstí" - odpovědi jdou od tělesných rozkoší až po dlouhodobé intelektuální požitky; (2) jak vlastně míru "štěstí" počítat, abychom ji mohli maximalizovat. Z hlediska klasifikace etických teorií je utilitarianismus teorie teleologická (konsekvencialistická), deskriptivistická (naturalistická) a kognitivistická. Některé formy utilitarianismu jsou nerelativistické, nicméně některé lze charakterizovat i jako relativistické.

II. Emotivismus
Představitelé: C.G. Ogden, A.J. Ayer, C.L.Stevenson, atd. Podle této teorie: 

... nemá vyslovení mravních soudů za cíl popsat hodnocený předmět, ale vyjádřit kladnou či zápornou emoci (pocit), kterou předmět v mluvčím vyvolává. Řekneme-li tedy "X je dobré", nekonstatujeme podle emotivistů žádný fakt o X, ani nepřisuzujeme X žádnou vlastnost, ale vyjadřujeme svůj souhlasný, uznalý postoj k X. Tento postoj bychom mohli vyjádřit i bez užití výrazu "dobrý", například zvoláním "Hurá X!", specifickým tónem hlasu či v psaném projevu užitím nějakého speciálního symbolu ... Proto se o emotivismu někdy též hovoří jako o "hanba-hurá" teorii." S. 68. 

Emotivismus dobře zapadá do logického pozitivismu podle něhož je třeba, aby smysluplné věty byly verifikovatelné/falzifikovatelné empiricky s použitím logických metod. (Etické věty se zdají smysluplné a přitom na první pohled neempirické, jejich převedením na emoce se stanou empirické).

Důsledkem emotivismu (a námitkou proti) je bezpředmětnost mravního sporu:

"Prohlásí-li někdo, že pitvání lidí za živa je zlo, a jiný mu oponuje, že to zlo není, naopak že takové jednání je dobré, nejsou zmínění dva lidé o nic víc ve sporu, než když prvý řekne, že vidí zprava, a druhý, že totéž vidí zleva. Žádná situace skutečného mravního konfliktu tak nemůže nastat." s. 69

Emotivismus je nedeskriptivistickou a nekognitivistickou teorií, víceméně relativistickou.

III. Intuicionismus
Představitelé: G. E. Moore, H. A. Prichard, W.D. Ross, aj. Podle této teorie dobrost je specifická, nedefinovatelná, vlastnost, která je neredukovatelná na vlastnosti přírodní. Tuto vlastnost poznáváme pomocí intuice nebo-li (morálního) nazírání, alespoň co se týče základních morálních principů (detaily je pak možné odvodit logicky). Jedním z problémů pro intuicionisty je vysvětlit existenci zásadních morálních sporů.

Intuicionismus je teorií deskriptivistickou (nenaturalistickou) a kognitivistickou (tj. morálním realismem).

IV. Univerzální preskriptivismus
Teorie R. M. Hara. Vychází z emotivismu podle něhož jazyk morálky slouží primárně k vyjádření postojů, které vedou k jednání, ovšem to podle Hara neznamená, že by morální soudy stály mimo sféru logické analyzovatelnosti. (Základem je logika příkazů neboli preskripcí; morální charakter jim dává zevšeobecnitelnost). Jedná se o nedeskriptivistickou a (umírněně) nekognitivistickou teorií s rysy relativismu.

pátek 11. března 2011

Kolář a Svoboda: Logika a etika (Kapitola 4a: Významné teorie analytické etiky)

V první části této kapitoly se autoři zabývají obecným dělením etických teorií. Základní dělení teorií:

(A) Teleologické: mravní aspekt směřuje k určitým cílům (tyto teorie se prý nazývají také jako konsekvencialistické ("následkové"), ovšem podle mého názoru by mezi ně spadal i můj oblíbený eudaimonismus, který je běžně s konsekvencialismem kontrastován.)
(B) Deontologické (označované také jako formalistické): mravní závaznost jako daná o sobě, bez ohledu na nějaké cíle.

Dále teorie dělíme na:
(A) deskriptivistické: etická tvrzení jsou pravdivá či nepravdivá
(B) nedeskriptivistické: etická tvrzení nelze hodnotit jako pravdivé či nepravdivé, protože "nepopisují nic existujícího nezávisle na lidských záměrech, postojích a představách o tom, co má být; jejich funkce je jiná než popisná." (s. 58)

Deskriptivistické teorie se dále dělí na naturalistické (podle nichž jsou morální vlastnosti redukovatelné na přírodní) a nenaturalistické (podle níchž jsou sui generis). Etický realismus je nenaturalistická deskriptivní teorie. Deskriptivistické teorie jsou předpokladem pro kognitivismus, podle něhož jsou etické pravdy poznatelné. Naopak, podle (umírněného) nekognitivismu žádné etické pravdy nemůžeme s jistotou poznat, ovšem přesto jsou nějak smysluplné. Ve vyhraněné podobě je nekognitivismus morálním skepticismem.

Etické teorie lze také dělíi na relativistické (etické soudy jsou vždy pravdivé pro někoho; dělíme dále na individuální či společenský morální relativismus) a nerelativistické.

(Některé charakteristiky jsou mírně upravené - celkově vzato se mi zdá toto dělení ne zcela povedené).

pondělí 17. ledna 2011

Richard Whately (1787–1863)

Vlasta Vohánka mě upozornil na několik zajímavostí ohledně Richarda Whatelyho (1787–1863), anglikánského arcibiskupa v Dublinu. Podle článku Victora Sancheze Valencii (v monumentální sérii Dov Gabbaye a John Woodse, Handbook of the History of Logic, vol. 3, 2004, s. 404-405) ho Augustus de Morgan (1806–1871) čestně charakterizuje jako "obnovitele logických studií v Anglii" (the restorer of logical study in England). Ač sám nedosáhl nových převratných výsledků v logice, Whateley vypreparoval základní materiál post-středověké logické tradice a transformoval ji do moderní koncepce:
  1. logika je teoretická věda, nikoli umění mající čistě instrumentální roli pro (ostatní) vědy;
  2. logika se primárně týká jazyka a jen sekundárně myšlení (inspirace Lockem); 
  3. logika se podobá aritmetice (inspirace Leibnizem);
Logika je podle Whateleyho formální věda zabívající se platností a neplatností argumentů. Whately prý jako první učinil radikální krok v tom, že oddělil (v dnešním smyslu slova) logiku od epistemologie. A zde patrně bude důvod, proč s ním nesouhlasí Mill, který, jak jsme viděli (14.1.2010), pojímá logiku tradičně obsáhlým způsobem. (Takže jeho System of Logic je v moderní zkrácené edici Ernsta Nagela nazvána Philosophy of Scientific Method).

Whateleyho zásluha (tedy pokud to je opravdu zásluha) na koncepci současné logiky byla zastíněna a překryta jeho důrazem na syllogismus jako kanonickou formu deduktivních úsudků, čímž získal v povědomí logiků spíše špatnou pověst. (Překonání této teze je chápáno jako revoluční objev současné logiky, třebaže i zde jsou někteří logikové v dissentu, např. Fred Sommers).



Kromě logiky je Whately důležitý i pro filosofii náboženství a apologetiku. Velmi dobrá je Whateleyho předmluva k novému vydání Paleyho View of the Evidences of Christianity (z r. 1794), která byla povinnou literaturou v Cambridgi až do dvacátých let našeho století. Zde je oblíbený Vlastův citát z Whateleyho (opět kvůli nedostatku času nepřeložen):

"Infidelity – or at least that approach to Infidelity, the absence of a well-grounded and firm belief – is among the chief causes of the present evils under which we suffer. Men’s faith was not fixed upon that foundation of rational evidence upon which Christ and his Apostles placed it. No proportionate care was taken to make men’s knowledge of that evidence keep pace with the advance of their knowledge of other things; and then, when doubts began to spread, it was sought to restore or to confirm belief, by appealing to the imagination and the feelings, rather than to the reason. Those who hardly agreed in any thing else, agreed in dreading to take the only safe course. While one party told men to trust the Church on its own word, and the other to trust the Scripture without one intelligible reason for believing it divine, what wonder is it that so many have made up their minds to trust neither, and so many more are vainly struggling to maintain a firm faith without a firm foundation for it?"

 Za překlad do češtiny stojí celá předmluva. Neméně aktuální v Anglii r. 1859 jako v Čechách r. 2011.

----- 
Aktualizace 02.04.2014: Whateley je i autorem patrně první argumentační mapy (Elements of Logic, ed1852: 467). Argumenty pro Y je X jsou dva, tj. je zde naznačeno, že jsou induktivní:


pátek 14. ledna 2011

Exkurs: John Stuart Mill a jeho System of Logic (1843)

John Stuart Mill (1806–1873) je znám díky své politické filosofii, utilitarismu a empiricismu, jeho význam a vliv je ovšem daleko hlubší (viz SEP). Jeho System of Logic: Ratiocinative and Inductive, vydán poprvé r. 1843 a v páté edici r. 1862, je podnes zmiňován např. v souvislosti s debatou o vlastních jménech (zda mají význam či nikoli) a včera jsme si uvedli Kahnovu tezi, podle níž od Milla pochází i moderní Frege-Russelova dichotomická (příp. kvadratomická) interpretace slovesné spony 'je'.  

System of Logic s podtitulem Being a Connected View of the Principles of Evidence and the Methods of Scientific Investigation je zajímavé dílo samo o sobě. Skládá se z 6 knih ve dvou svazcích. Jeden z hlavních rozdílů oproti moderním učebnicím logiky je to, že zahrnuje témata nejen formální, ale i materiální logiky (oproti scholastickým učebnicím ovšem Mill hájí důležitost rozvoje induktivní logiky; zdá se, že např. proti Richardu Whatelymu). Mill v přemluvě říká, že své dílo nepovažuje za originální ve svých částech, ale v tom, že je to údajně první souhrnný přehled nejnovějších poznatků o operacích intelektu:

"This book makes no pretence of giving to the world a new theory of the intellectual operations. Its claim to attention ... is grounded on the fact that it is an attempt ... to embody and systematize, the best ideas which have been either promulgated on its subject by speculative writers, or confomed to by accurate thinkers in the scientific inquiries." p. iii

Abychom si uvědomili šíři Millova podujetí, uveďme si jeho obsah (pouze u první knihy i s rozepsáním jednotlivých paragrafů):

VOLUME I
Preface (to the First Edition, the Third, the Fourth, and the Fifth) 
Introduction
    §1. A definition at the commencement of a subject must be provisional 
    §2. Is logic the art and science of reasoning?
    §3. Or the art and science of the pursuit of truth? 
    §4. Logic is concerned with inferences, not with intuitive truths
    §5. Relation of logic to other sciences 
    §6. Its utility, how shown
    §7. Definition of logic stated and illustrated

Book I: Of Names and Propositions
Ch. 1: Of the necessity of commencing with an Analysis of Language
    §1. Theory of names, why a necessary part of logic
    §2. First step in the analysis of Propositions
    §3. Names must be studied before Things
Ch. 2: Of Names
    §1. Names are names of things, not of our ideas
    §2. Words which are not names, but parts of names

    §3. General and Singular names

    §4. Concrete and Abstract
    §5. Connotative and Non-connotative

    §6. Positive and Negative

    §7. Relative and Absolute
   §8. Univocal and Aequivocal
 
Ch. 3: Of the Things denoted by Names
    §1. Necessity of an enumeration of Nameable Things. The Categories of Aristotle
    §2. Ambiguity of the most general names
    §3. Feelings, or states of consciousness
    §4. Feelings must be distinguished from the physical antecedents. Perceptions
    §5. Volitions, and Actions
    §6. Substance and Attribute
    §7. Body
    §8. Mind
    §9. Qualities
    §10. Relations
    §11. Resemblance
    §12. Quantity
    §13. All attributes of bodies are grounded on states of consciousness
    §14. So also all attributes of ming
    §15. Recapitulation

Ch. 4: Of Propositions
   
§1. Nature and office of the copula
    §2. Affirmative and Negative propositions
    §3. Simple and Complex
    §4. Universal, Particular, and Singular
Ch. 5: Of the Import of Propositions
    §1. Doctrine that a proposition is the expression of a relation between two ideas
    §2. Doctrine that it is the expression of a relation between the meanings of two names
    §3. Doctrine that it consists in referring to something to, or expluding something from, a class
    §4. What it really is
    §5. It asserts (or denies) a sequence, a coexistence, a simple existence, a causation
    §6. - or a resemblance
    §7. Propositions of which the terms are abstract
Ch. 6: Of Propositions merely Verbal
    §1. Essential and Accidental propositions
    §2. All essential propositions are identical propositions
    §3. Individuals have no essences
    §4. Real propositions, how distinguished from verbal
    §5. Two modes of representing the import of a Real proposition
Ch. 7: Of the Nature of Classification, and the Five Predicables
    §1. Classification, how connected with Naming
    §2. The Predicables
    §3. Genus and Species
    §4. Kinds have a real existence in nature
    §5. Differentia
    §6. Differentiae for general purposes, and differentiae for special or technical purposes
    §7. Proprium
    §8. Accidens
Ch. 8: Of Definition
    §1. A definition
    §2. Every name can be defined, whose meaning is susceptible of analysis
    §3. Complete, how distinguished from incomplete definitions
    §4. - and from descriptions
    §5. What are called definitions of Things, are definitions of Names with an implied assumption of the existence of Things corresponding to them
    §6. - even when such things do not in reality exist
    §7. Definitions, though of names only, must be grounded on knowledge of the corresponding Things


Book II: Of Reasoning
Ch. 1: Of Inferences, or Reasoning, in general
Ch. 2: Of Ratiocination, or Syllogism
Ch. 3: Of the Function, and Logical Value, of the Syllogism
Ch. 4: Of Trains of Reasoning, and Deductive Sciences
Ch. 5: Of Demonstration, and Necessary Truths
Ch. 6: The same Subject continued
Ch. 7: Examination of some Opinions opposed to the preceding doctrines 

Book III: Of Induction
Ch. 1: Preliminary Observations on Induction in general
Ch. 2: Of Induction properly so called
Ch. 3: On the Ground of Induction
Ch. 4: Of Laws of Nature
Ch. 5: Of the Laws of Universal Causation
Ch. 6: Of the Composition of Causes
Ch. 7: Of Observation and Experiment
Ch. 8: Of the Four Methods of Experimental Inquiry
Ch. 9: Miscellaneous Examples of the Four Methods
Ch. 10: Of Plurality of Causes; and of the Intermixture of Effects
Ch. 11: Of the Deductive Method
Ch. 12: Of the Explanation of Laws of Nature
Ch. 13: Miscellaneous Examples of the Explanation of the Laws of Nature

VOLUME II
Book III (continued)
Ch. 14: On the Limits to the Explanation of Laws of Nature; and of Hypotheses
Ch. 15: Of Progressive Effects; and of the Continued Action of Causes
Ch. 16: Of Empirical Laws
Ch. 17: Of Chance, and Its Elimination
Ch. 18: Of the Calculation of Chances
Ch. 19: Of the Extension of Derivative Laws to Adjacent Cases
Ch. 20: Of Analogy
Ch. 21: Of the Evidence of the Law of Universal Causation
Ch. 22: OF the Uniformities of Coexistence not dependent on Causation
Ch. 23: Of Approximate Generalizations, and Probable Evidence
Ch. 24: Of the Remaining Laws of Nature
Ch. 25: Of the Grounds of Disbelief 

Book IV: Of Operations subsidiary to Induction
Ch. 1: Of Observation and Description
Ch. 2: Of Abstraction, or the Formation of Conceptions
Ch. 3: Of Naming, as subsidiary to Induction
Ch. 4: Of the Requisites of a Philosophical Language; and the Principle of Definition
Ch. 5: On the Natural History of the Variations in the Meaning of Terms
Ch. 6: The Principles of a Philosophical Language further considered
Ch. 7: Of Classification, as subsidiary to Induction
Ch. 8: Of Classification by Series 

Book V: Of Fallacies
Ch. 1: Of Fallacies in general
Ch. 2: Classification of Fallacies
Ch. 3: Fallacies of Simple Inspection or a priori Fallacies
Ch. 4: Fallacies of Observation
Ch. 5: Fallacies of Generalization
Ch. 6: Fallacies of Ratiocination
Ch. 7: Fallacies of Confusion 

Book VI: On the Logic of the Moral Sciences
Ch. 1: Introductory remarks
Ch. 2: Of Liberty and Necessity
Ch. 3: That there is, or may be, a Science of Human Nature
Ch. 4: Of the Laws of Mind
Ch. 5: Of Ethology, or the Science of the Formation of Character
Ch. 6: General Considerations on the Social Sciences
Ch. 7: Of the Chemical, or Experimental, Method in the Social Sciences
Ch. 8: Of the Geometrical, or Abstract Method
Ch. 9: Of the Physical, or Concrete Deductive Method
Ch. 10: Of the Inverse Deduction, or Historical Method
Ch. 11: Additional Elucidations of the Science of History
Ch. 12: Of the Logic of Practices, or Art; including Morality and Policy
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou.blogspot.com