Zobrazují se příspěvky se štítkemkomparativní filosofie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemkomparativní filosofie. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 30. prosince 2011

Starý mistr a trvalá udržitelnost

Druhé svatojánské symposium k interpretaci Dao De Jingu s názvem "Starý mistr a trvalá udržitelnost" se koná tuto středu až pátek 28.-30. prosince 2011 ve Sv. Janu p. Skalou. (Jsem sice oficiálně spolupořadatelem, ovšem tentokrát veškerou organizační tíhu nesl dr. Fellner, sotva jsem si na poslední chvíli stačil připravit příspěvek). Plánovaný program byl naneštěstí ochuzen tím, že Zhuan Yuan na poslední chvíli nedostala vízum a Olga Lomová se také z osobních důvodů omluvila. Program byl tedy následující:


STŘEDA:
Martina Štěpinová: Trvalá udržitelnost - akceptovatelná pro středověkou filosofii?
Rostislav Fellner: Čínština coby svět psaný znaky.
Jan Slavík: O Starém mistrovi se praví…
Daniel D. Novotný: Co měl v umyslu Laozi říci? Poznámky k hermeneutice textu Laozi.
Jan Beran: Společné myšlení a společné pasáže knih Laozi a Liezi.

ČTVRTEK
Rostislav Fellner: Více o trvalé udržitelnosti z pohledu Starého Mistra.
Marina Čarnogurská: Laoc´ove metafyzické vízie, zverejnené v knihe Wen c´, v komparácii s modernymi prirodovedeckymi poznatkami o podstate bytia.
Rostislav Fellner: Sémantická interpretace konstitutivních složek čínských znaků v kontextu hermeneutického rozkrývání obsahu Tao te ťingu: Témata otevřená v kapitolách 1 – 2.

Obzvláště zajímavé byly diskuse, např. nad možností "správné" interpretace (já+Slavík vs. Štěpinová), nad pojmem qi (Beran vs. Slavík), nad smysluplností aplikace pojmů moderní fyziky na staročínské myšlení (Slavík+Štěpinová vs. Čarnogurská), nad metafyzičností DDJ (Čarnogurská vs. Fellner), atd. 


PÁTEK
Už jsem naneštěstí nestihl. 

středa 29. června 2011

Polsko 4 (Kraków)

William Wainwright: "Duchovní smysly v západní spiritualitě a analytická filosofie náboženství"
  • třebaže "duchovní smysly" (kterými věřící "vnímají Boha") jsou významným tématem od starověku po současnost a to i v protestantismu, současná filosofie náboženství jim zatím nevěnovala téměř žádnou pozornost; 
  • v protestantismu 17. a 18. století byly přinejmenším dvě teorie: platonizující (duchovní smysly jsou něco jako rozumová intuice, John Smith) a empirizující (duchovní smysly jsou něco jako smyslové vnímání, Jonathan Edwards);
  • Wainwright považuje za slibnější platonizující model, i když potřebuje další rozpracování;
  • tématem duchovních smyslů se zabývají i indické teistické tradice (Vaishnavismus)
Paul Clavier: "Hans Jonasova mdlá theodicea: Jak mohl jít do důchodu"
  • exaktní, kritická a podrobná analýza theodicei Hanse Jonase (The Concept of God after Auschwitz: A Jewish Voice);
  • Jonas zastává velmi "otevřený teismus" (Bůh má dost oslabené atributy, např. se zříká všemohoucnosti apod.), inspirovaný Isaacem Luriou (1534-1572) a dalšími kabalisty;
  • Jerome Gellman vytknul Clavierovi neznalost kabaly a koncepce "cimcun" - pojetí Boha, stvoření, vztahu stvoření a Boha, atd. je v této tradici zcela odlišná od koncepcí běžného teismu; Clavier prý mluvil mimo Jonase.
  • v diskusi Clavier mj. mluvil o tom, že u Jonase obtížně hledal argumenty pro jeho pojetí (mě ovšem překvapovalo, že Clavier vůbec hledal v Jonasově článečku argumenty)
  • poznámka Swinburna o množství zla (a jeho relevanci pro argument proti Bohu): nejde o množství trpících, ale o množství utrpení u jednotlivce (proč Bůh nezasáhne, je-li dobrý a všemohoucí?)
Paralelní sekce (výběr)
Stanislaw Kajewski: "Některé problémy ve filosofii mezináboženského dialogu"
Amir Dastmalchian: "Pluralistická hypotéza a muslimská mentalita"
Janusz Salamon: Hodnotový pluralismus, náboženská diverzita, autonomie etiky a náboženství


Kajewski podal pěkný (byť nehluboký) přehled zárodků filosofie mezináboženského dialogu a hájil Panikkarovu "intentional aimlessness" jako cíl dialogu (v diskusi jsem poukázal na to, že učinit toto podmínkou mezináboženského dialogu vylučuje essenciálně misionářská náboženství, příp. je "nutí" vzdát se přesvědčení, že věří v univerzálně relevantní dobro/pravdu). Dastmalchian se snažil o aplikaci (oslabených) Hickových pluralistických idejí na islám, který je tradičně exklusivistický (jen islám pravdivý, všechna ostatní náboženství mylná). Salamon říkal něco o pluralitě "ideálních životů" (různým způsobem realizujících stejné neredukovatelné vnitřní hodnoty) - tuto pluralitu lze vidět např. v křesťanství, islámu, budhismu, atd. A také lze vidět, že různé "životní styly" či tradice např. v křesťanství jsou blížší některým tradicím v židovství či hinduismu než jsou k jiným křesťanským tradicím. Z toho vyplývá, že náboženské a morální hodnoty nejsou přímočaře "propojitelné". Etický a náboženský dialog by se měl rozlišovat.

 Amir D. z Islamic College London, vpravo s kipou Gellman, uprostřed na kříži Ježíš

Naneštěstí jsem minul paralelní sekci s příspěvkem Lukáše Nováka o boží nutnosti a Davida Béziera o existenci a jednoduchosti boží (týkající se díla Barryho Millera).

Odpoledním program zahrnoval skvělé krakovské podzemní muzeum pokrývající mnoho set let tohoto někdejšího hlavního města Polska.


A to je vše. Vynikající a podnětná konference v krásném městě Jana Pavla Velikého.


      sobota 5. února 2011

      Alphabetum Tibetanum (1762)

      V rámci našich pravidelných setkáních nad textem Laozi (DaoDeJing, kap. 15-16) měl dnes prof. Josef Kolmaš přednášku o Alphabetum Tibetanum. Jedná se o obsáhlou třísvazkovou publikaci italského augustiniána Antonio Giorgi (1711-1797) z r. 1762. Giorgi sice v Tibetu nebyl, přesto se jedná o významnou tibetologickou práci.


       V Tibetu působili katoličtí misionáři od 17. stol. Italský jezuita Ippolito Desideri dokonce vstoupil v teologicko-filosofický dialog s tibetskými mnichy, viz pozoruhodná kniha Jesuits at the Roof of the World z r. 2010. Tibeťané si s ním dobře rozumněli mj. protože se v rámci svého náboženství intenzivně věnují logice, metafyzice, epistemologii, etice a jiným filosofickým disciplínám a to v rámci komplexního monastického školního systému. Metoda disputace je v tomto systému jedna ze základních vzdělávacích forem (spolu s memorizací a interpretací textů), což dělá tuto kulturu podobnou středověké a poststředověké západní katolické a protestantské scholastice. Tibetologové a komparativní filosofové dnes běžně mluví o tibetské scholastice (viz např. José Cabezón, Buddhism and Language, 1994, sborník Scholasticism, 1998; či Georges Dreyfus, The Sound of Two Hands Clapping, 2003).

      V současnosti se v Tibetu (mimo dnešní tibetskou autonomní oblast) nachází jediný katolický kostel - ve vesnici Cizhong v Yunnanu, od Lhasy vzdáleném autem 1507 km, viz také).

      Licence Creative Commons
      Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
      Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou.blogspot.com