3. Duše
13. Tělesa se dělí na dvě skupiny: některá jsou živá a jiná jsou neživá. Aby se u živých těles nacházela v témže subjektu jak část pohybující, tak část pohybovaná, vyžaduje jejich substanciální forma označovaná slovem "duše" organickou dispozici čili různorodé části.
14. Vegetativní a smyslové duše neexistují ani nevznikají samy sebou, ale jsou pouze principem, jímž živý tvor existuje a žije. A protože jsou obě tyto duše naprosto závislé na materii, zanikají akcidentálně při zániku celku.
15. Naproti tomu lidská duše subsistuje sama o sobě. Je stvořena Bohem a vlitá v okamžiku, kdy existuje dostatečně disponovaný subjekt. Ze své povahy je nezničitelná a nesmrtelná.
16. Tatáž rozumová duše je spojena s tělem takovým způsobem, že je jeho jedinou substanciální formou. Jejím prostřednictvím je člověk jak člověkem, tak i živočichem, živou bytostí, tělesem, substancí i jsoucnem. Duše tedy uděluje člověku všechny esenciální stupně dokonalosti. Navíc tělu sděluje akt bytí, jímž sama existuje.
13. Corpora dividunt bifariam: quaedam enim sunt viventia, quaedam expertia vitae. In viventibus, ut in eodem subiecto pars movens et pars mota per se habeantur, forma substantialis, animae nomine designata, requirit organicam dispositionem, seu partes heterogeneas.
14. Vegetalis et sensilis ordinis animae nequaquam per se subsistunt, nec per se producuntur, sed sunt tantummodo ut principium vivens et vivit, et cum a materia se totis dependeant, corrupto composito, eo ipso per accidens corrumpuntur.
15. Contra, per se subsistit anima humana, quae, cum subiecto sufficienter disposito potest infundi, a Deo creatur, et sua natura incorruptibilis est atque immortalis.
16. Eadem anima rationalis ita unitur corpori, ut sit eiusdem forma substantialis unica, et per ipsam habet ut sit homo et animal et vivens et corpus et substantia et ens. Tribuit igitur anima homini omnem gradum perfectionis essentialem; insuper communicat corpori actum essendi quo ipsa est.
Žádné komentáře:
Okomentovat