Obsah druhé části Novákovy knihy:
ČÁST II: SCOTOVA METAFYZIKA JAKO ARISTOTELSKÁ VĚDA
4. Problém interpretace Scotových Kvestií k Metafyzice
4.1 Úvod
4.2 Problém předmětu metafyziky v Kvestiích k Metafyzice
4.3 Problém chronologie a interpretace rozporu
4.4 Scotova cesta k ontologickému pojetí metafyziky
5. Scotova teorie pojmu
5.1 Formální a objektivní pojem
5.2 Jednoznačnost jako jednota pojmu
6. Modální teorie v pozadí pojmu jsoucna
6.1 Modální rozměr metafyziky
6.2 Pojem potence a druhy potence
6.2.1 Nástin problematiky
6.2.2 Potence jako bezrospornost: logická potence
6.2.3 Potence jako modus jsoucna: metafyzická potence
6.2.4 Potence jako princip: fyzická potence
6.3 Syntéza: modální monismus či pluralismus?
6.3.1 Shrnutí a formulace teze
6.3.2 Logická potence x metafyzická potence
6.3.3 Aktivní potence x logická a metafyzická potence jejího předmětu
6.3.4 Aktivní a pasivní potence x logická a metafyzická možnost činnosti a trpnosti
7. Jsoucno jako předmět metafyziky
7.1 Reálné a pomyslné jsoucno
7.1.1 Problém vymezení pojmu jsoucna
7.1.2 Pokus o konzistentní interpretaci
7.2 Povaha reálného jsoucna
7.2.1 Problém důkazu transcendentality pojmu jsoucna
7.2.2 Scotovy důkazy jednoznačnosti jsoucna a jejich meze
7.2.3 Zvláštní charakter jsoucna jako předmětu vědy a jeho důsledky
7.2.4 Atributy jsoucna
8. Boží existence jako důsledek zkoumání jsoucna jako jsoucna
8.1 Pojem esenciálního uspořádání a jeho systematický význam
8.2 Analýza esenciálního uspořádání jako důkaz boží existence
8.2.1 Dělení esenciálního uspořádání
8.2.2 Vlastnosti a vztahy esenciálního uspořádání
8.2.3 Obecné rysy důkazů existence Prvního principu
8.2.4 Důkaz prvenství v řádu účinné kauzality
8.2.5 Absolutní prvenství Boží a jeho význam
8.3 Cesta k důkazu Boží nekonečnosti
8.3.1 První princip jako osoba
8.3.2 Důkaz nekonečnosi Boží
8.3.3 Shrnutí Scotovy argumentace pro nekonečnost Boží
Závěr
(Příloha; Prameny a Literatura; Seznam zkratek; Přehled schémat; Rejstřík citací Scotových děl; Rejstřík osob; Obecný rejstřík)
"re vera philosophiae corpus... agnoscere debet principatum philosophicae cogitationis...
ve skutečnosti musí každý filosofický systém ... přiznat prioritu filosofickému myšlení..."
(Fides et Ratio #4)
Svět – Země – Život
Zobrazují se příspěvky se štítkemBohemiae Analytica Scholastica. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemBohemiae Analytica Scholastica. Zobrazit všechny příspěvky
čtvrtek 24. listopadu 2011
středa 23. listopadu 2011
Novák: Scire Deum esse (Obsah ČÁST 1)
Obsah Novákovy knihy:
ČÁST I: SCOTOVA ARISTOTELSKÁ TEORIE VĚDY
1. Aristotelské pojetí vědy jako určující princip Scotova myšlení
2. Problematika aristotelského pojetí vědy
2.1. Nárys aristotelského pojetí vědy
2.2. Interpretační problémy aristotelské teorie vědy
2.2.1 Nauka o predikabiliích a problém propria
2.2.2 Způsoby vypovídání, analytičnost a modality v rámci aristotelského pojetí vědy
2.2.3 "Konceptuální" interpretace predikabilií a aristotelská teorie vědy
3. Scotovo prohloubení aristotelské teorie vědy
3.1 Jednota a struktura vědy
3.1.1 Výchozí problém: kriteria jednoty vědy
3.1.2 Formální a virtuální obsaženost na ontologické rovině
3.1.3 Formální a virtuální obsaženost pojmů
3.1.4 Virtuální obsaženost propozic - logická a epistemologická stránka
3.2 Problém poznání principů a další věcné souvislosti Scotova pojetí vědy
3.2.1 Úvod
3.2.2 Argument a posteriori vs. argument quia
3.2.3 Argument quia vs. induktivní argument
3.2.4 Indukce vs. abstrakce
3.2.5 Scotův přístup k problému poznání prvních principů
ČÁST I: SCOTOVA ARISTOTELSKÁ TEORIE VĚDY
1. Aristotelské pojetí vědy jako určující princip Scotova myšlení
2. Problematika aristotelského pojetí vědy
2.1. Nárys aristotelského pojetí vědy
2.2. Interpretační problémy aristotelské teorie vědy
2.2.1 Nauka o predikabiliích a problém propria
2.2.2 Způsoby vypovídání, analytičnost a modality v rámci aristotelského pojetí vědy
2.2.3 "Konceptuální" interpretace predikabilií a aristotelská teorie vědy
3. Scotovo prohloubení aristotelské teorie vědy
3.1 Jednota a struktura vědy
3.1.1 Výchozí problém: kriteria jednoty vědy
3.1.2 Formální a virtuální obsaženost na ontologické rovině
3.1.3 Formální a virtuální obsaženost pojmů
3.1.4 Virtuální obsaženost propozic - logická a epistemologická stránka
3.2 Problém poznání principů a další věcné souvislosti Scotova pojetí vědy
3.2.1 Úvod
3.2.2 Argument a posteriori vs. argument quia
3.2.3 Argument quia vs. induktivní argument
3.2.4 Indukce vs. abstrakce
3.2.5 Scotův přístup k problému poznání prvních principů
pondělí 21. listopadu 2011
Novák: Scire Deum esse
Konečně jsem se dostal k důkladnější četbě absolutně brilantní knihy svého vzácného přítele, dr. Lukáše Nováka. Kniha sice vyšla teprve nedávno v nakladatelství Kalich, měl jsem ji ovšem k dispozici jakožto jeho FF UK disertaci (2008). Škoda, že už ji nestačím zapracovat do své knihy o pomyslných jsoucnech (24.10.2011). Jedná se nejen o skvěle napsanou knihu, ale i o knihu obsahující řadu originálních myšlenek. Jemné analytické myšlení Dunse Scota, v němž je tak snadné ztratit se jak v labyritnu, je neúprosně dotahováno k naprosté základní zřejmosti, aniž by se někdy z dohledu ztrácel jednotící cíl knihy. Po svém překladu do angličtiny se tato kniha stane "klasikou" v oblasti scotistických studií (a možná, že i v analytické metafyzice).
Anotace (převzatá ze stránek knihkupectví Kosmas):
"Přestože Jan Duns Scotus, myslitel sklonku vrcholné scholastiky, nepochybně patří mezi nejvýznamnější filosofy západní tradice a svým historickým vlivem převyšuje i samotného Tomáše Akvinského, těší se jeho odkaz ve srovnání s Tomášem podstatně menšímu zájmu jak historiků filosofie, tak systematických filosofů; přičemž o českém prostředí to platí dvojnásob. Monografie Scire Deum esse navazuje na průkopnickou práci S. Sousedíka a věnuje se výkladu samotného jádra Scotova filosofického odkazu - totiž jeho koncepci metafyziky jakožto aristotelské vědy, která zkoumáním povahy jsoucna jakožto jsoucna a jeho transcendentálních vlastností odkrývá metafyzickou nutnost existence Boží. Inspirován anselmovským programem "víry hledající nahlédnutí" totiž Scotus, zbožný františkán, chce nejen věřit, ale v pravém slova smyslu vědět, že Bůh je; a realizací tohoto vědění je pro něj metafyzika jakožto věda o jsoucnu. Scotus ukazuje, že podmínkou samotné možnosti jsoucna vůbec je skutečná existence alespoň jednoho jsoucna - jsoucna, o němž lze dokázat nejenom jeho trojí prvenství v řádu účinné kauzality, finální kauzality a esenciální dokonalosti, ale i další božské atributy, z nichž nejdůležitějším je nekonečnost. Scotův důkaz existence Boží je tudíž v posledku metafyzickou výpovědí o povaze jsoucna jako takového; zároveň však dosvědčuje epistemickou pravdu o transcendentálním dosahu lidského poznání, o schopnosti našich z konečných jsoucen vzatých pojmů vypovídat o Nekonečném."
Anotace (převzatá ze stránek knihkupectví Kosmas):
"Přestože Jan Duns Scotus, myslitel sklonku vrcholné scholastiky, nepochybně patří mezi nejvýznamnější filosofy západní tradice a svým historickým vlivem převyšuje i samotného Tomáše Akvinského, těší se jeho odkaz ve srovnání s Tomášem podstatně menšímu zájmu jak historiků filosofie, tak systematických filosofů; přičemž o českém prostředí to platí dvojnásob. Monografie Scire Deum esse navazuje na průkopnickou práci S. Sousedíka a věnuje se výkladu samotného jádra Scotova filosofického odkazu - totiž jeho koncepci metafyziky jakožto aristotelské vědy, která zkoumáním povahy jsoucna jakožto jsoucna a jeho transcendentálních vlastností odkrývá metafyzickou nutnost existence Boží. Inspirován anselmovským programem "víry hledající nahlédnutí" totiž Scotus, zbožný františkán, chce nejen věřit, ale v pravém slova smyslu vědět, že Bůh je; a realizací tohoto vědění je pro něj metafyzika jakožto věda o jsoucnu. Scotus ukazuje, že podmínkou samotné možnosti jsoucna vůbec je skutečná existence alespoň jednoho jsoucna - jsoucna, o němž lze dokázat nejenom jeho trojí prvenství v řádu účinné kauzality, finální kauzality a esenciální dokonalosti, ale i další božské atributy, z nichž nejdůležitějším je nekonečnost. Scotův důkaz existence Boží je tudíž v posledku metafyzickou výpovědí o povaze jsoucna jako takového; zároveň však dosvědčuje epistemickou pravdu o transcendentálním dosahu lidského poznání, o schopnosti našich z konečných jsoucen vzatých pojmů vypovídat o Nekonečném."
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)

