2. Substance a akcidenty
5. V každém tvoru je kromě toho reálné složení subsistujícího subjektu s druhotně přidanými formami neboli akcidenty. To by však nebylo myslitelné, kdyby bytí nebylo přijímáno v od sebe odlišné esenci.
6. Kromě absolutních akcidentů je také akcident relativní neboli vztah k něčemu. Ačkoli vztah k něčemu sám o sobě neoznačuje ve vlastním smyslu něco, co v něčem tkví, má často příčinu ve věcech, a tudíž i reálnou jsoucnost odlišnou od subjektu.
7. Duchovní tvor je ve své esenci naprosto jednoduchý. Zůstává v něm však dvojí složení, a to složení esence s bytím a složení substance s akcidenty.
8. Tělesný tvor je co do své esence složený z potence a aktu. Tato potence a akt se v řádu esence označují slovy "materie" a "forma".
9. Žádná z obou těchto částí (tj. materie a formy) nemá bytí sama sebou, žádná z nich sama sebou nevzniká nebo nezaniká a žádná z nich nespadá do nějaké kategorie - leda nepřímo jakožto substanciální princip.
10. Přestože je tělesná přirozenost vždy provázena rozlehlostí zahrnující spojité části, není pro těleso totéž být substancí a být kvantitativní. Substance je totiž ze své povahy nedělitelná, nikoli ovšem na způsob bodu, ale na způsob toho, co je mimo řád rozlehlosti. Kvantita, která uděluje substanci rozlehlost, se od substance reálně odlišuje a je v pravém smyslu akcidentem.
11. Materie značená kvantitou je principem individuace, tj. numerické odlišnosti jednoho individua od druhého v rámci téže druhové přirozenosti. Tato odlišnost však nemůže nastat u čistě duchovních bytostí.
12. Účínkem kvantity je vymezující přítomnost tělesa v nějakém místě, a to pouze v jednom místě, i kdyby na těleso působila jakákoli moc.
5. Est preterea in omni creatura realis compositio subiecti subsistentis cum formis secundario additis, sive accidentibus: ea vero, nisi esse realiter in essentia reciperetur, intelligi non posset.
6. Preterea absoluta accidentia est etiam relativum sive ad aliquid. Quamvis enim ad aliquid non significet secundum propriam rationem aliquid alicui inhaerens, saepe tamen causam in rebus habet, et ideo realem entitatem distinctam a subiecto.
7. Creatura spiritualis est in sua essentia omnino simplex. Sed remanet in ea compositio duplex: essentiae cum esse et substantiae cum accidentibus.
8. Creatura vero corporalis est quad ipsam essentiam composita potentia et actu; quae potentia et actus ordinis essentiae, materiae et formae nominibus designantur.
9. Earum partium neutra per se esse habet, nec per se producitur vel corrumpitur, nec ponitur in praedicamento nisi reductive ut principium substantiale.
10. Etsi corpoream naturam extensio in partes integrales consequitur, non tamen idem est corpori esse substantiam et esse quantum. Substantia quippe ratione sui indivisibilis est, non quidem ad modum puncti se ad modum eius quod est extra ordinem dimensionis. Quantitas vero, quae extensionem substantiae tribuit, a substantia realiter differt, et est veri nominis accidens.
11. Quantitate signata materia principium est individuationis, id est numericae distinctionis, quae in puris spiritibus esse non potest, unius individui ab alio in eadem natura specifica.
12. Eadem efficitur quantitate ut corpus circumscriptive sit in loco, et in uno tantum loco de quacumque potentia per hunc modum esse possit.
Jak teologie ve světle bodu 12 interpretuje jev bilokace?
OdpovědětVymazat