Zobrazují se příspěvky se štítkemjudaismus. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemjudaismus. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 19. července 2011

Max Jammer (1915–2010)

Tak jako každým rokem i letos navštívila rodina Adlerů z Izraele Hartmanice. Tentokrát přijel Šimon Adler, nejstarší syn Matityahu Adlera. Šimon je bratrem Arona, který zde byl vloni (viz 21.10.2010) a Šošany. Všichni tři jsou děti Matityahu Adlera, bratra Sinaje Adlera, autora knihy V údolí smrti (30.6.2011). Matityahu založil na počest svého otce Museum Dr. Šimona Adlera na Dobré Vodě, jednalo se o velkou osobnost, na kterou všichni, kdo ho znali, vzpomínají s láskou a obdivem. Podílel se na řadě projektů spojených s budováním státu Izrael (formace policie, velvyslanec ve Švýcarsku, vice-rektor Bar-Illan University, atd.).
Šimon Adler při návštěvě synagogy.

Na večeři s Adlerovými jsem se ovšem dozvěděl ještě jednu zajímavost: manželka Šimona Adlera je dcerou Maxe Jammera, významného izraelského fyzika a filosofa fyziky, spolupracovníka Alberta Einsteina. Již před lety jsem si jeho knihy zařadil na seznam toho "co bych si jednou rád pořádně prostudoval", protože jak po stránce historické tak po stránce systematické patří jeho analýzy fundamentálních pojmů jako je hmota, prostor, síla, současnost, atd. k naprosté špičce. Jammer navíc publikoval i knihu o náboženství Alberta Einsteina a dvě knihy o filosofii kvantové mechaniky: 

Concepts of Space: The History of Theories of Space in Physics. (1954/1993)
Concepts of Force: A Study in the Foundations of Dynamics (1957/1999)
Concepts of Mass in Classical and Modern Physics. (1961/1997)
Concepts of Mass in Contemporary Physics and Philosophy (2000)
The Conceptual Development of Quantum Mechanics (1966/1989)
The Philosophy of Quantum Mechanics: The Interpretations of Quantum Mechanics in Historical Perspective (1974)
Einstein and Religion: Physics and Theology (1999)
Concepts of Simultaneity: From Antiquity to Einstein and Beyond (2006)


Zleva: Šimon Adler, "pan Bobek" (přítel a řidič Matityahu A.), dcera Maxe Jammera, já.

čtvrtek 30. června 2011

Polsko 5 (Auschwitz)

Návštěva strašlivého a nechvalně proslulého místa. Pokud bychom definovali peklo jako místo nevýslovného a beznadějného utrpení tak Auschwitz bylo po několik let obrovské peklo. Toto místo je proslulé tím, že se jednalo o jakousi pekelnou "velkovýrobu". K vytvoření "malého pekla" pro jednoho člověka ovšem stačí velmi málo.



Podle hartmanického rabína Sinaj Adler (viz 7.8.2009), který prošel Auschwitzem, byl KZ Mauthausen ještě mnohem strašnější a ani ten se nevyrovnal KZ Gunskirchen:


"Nedaleko města Wels v Rakousku leží malá vesnice Gunskirchen a za ní se rozprostírá les. ... V lese stálo několik dřevěných baráků, které nám měly sloužit jako obydlí. Nedokážu dost dobře popsat podmínky, které zde panovaly. Povím jen tolik, že utrpení a strasti, které jsem prožil během jediného týdne v Gunskirchenu, se vyrovnaly všem strastem, které jsem prožil do té chvíle. Do jednoho baráku nás umístili na čtyři tisíce. ... Není třeba říkat, že jsme neměli žádnou šanci lehnout si a sednout bylo možné jen tak, že jsme se obkročmo posadili jeden za druhého. ... Byli jsme v baráku tak namačkáni, že se téměř nedalo vyjít ven, takže mnozí vykonávali svou tělesnou potřebu uvnitř. ... Desítky a stovky lidí zde padaly v této strašné stísněnosti jako mouchy. Dokonce nebylo ani možné vynést ven těla zemřelých. Živí seděli vedle mrtvých. Často bylo těžké rozlišit, kdo ještě žije a kdo je mrtvý. Mnozí, ještě živí lidé, vypadali jako mrtvoly, jen kosti pokryté kůží téměř bez památky po svalech, pokleslé čelisti a oči hluboce propadlé, do břicha se dalo dívat, jako by bylo průhledné. To byl pohled na živou mrtvolu." (V údolí smrtí, 2004, s. 96-7)

Tato pekla na zemi vyvolávají řadu otázek - Jak je mohou lidé dopustit (a vyrobit)? Jak je může Bůh dopustit? Podivná a hluboká narušenost lidské přirozenosti je dobře známa mj. z experimentů Stanleyho Milgrama (1963) a standfordských vezeňských experimentů Philipa Zimbarda (1971) (na setkání PKL jsme si o nich promítali velmi zajímavý dokument, 22.06.2011).

čtvrtek 14. dubna 2011

Chevra kadiša (přednáška)

Na teologické fakultě Jihočeské univerzity jsem se dnes nachomýtl k pěkné přednášce Chaima Kočího "Judaismus v dnešním světě". Chaim Kočí je místopředseda Chevra kadiša ČR, tzv. "pohřebního bratrstva", které bylo v Čechách obnoveno (až) v r. 2009. Zásadní význam tohoto bratrstva pro židovský život mi doposud nebyl příliš zřejmý, protože se jedná nejen o obecně sociální židovskou náboženskou "instituci", ale také o "ostrůvek zbožnost" v rámci často silně "reformovaných" židovských obcí. Dodržovat přísné židovské zvyklosti je totiž nesmírně obtížné, bez lidí, kteří je důsledně dodržují, ovšem není možné vykonávat řadu obřadů a modliteb, které pravě Chevra kadiša (חברה קדישא) vykonává. Pro zajímavost: v ČR je deset židovských obcí, celkem s asi 5000 členy, ovšem orthodoxně (či "orhopraxně") židovsky žije jen asi 200 lidí.

Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou.blogspot.com