Podle hartmanického rabína Sinaj Adler (viz 7.8.2009), který prošel Auschwitzem, byl KZ Mauthausen ještě mnohem strašnější a ani ten se nevyrovnal KZ Gunskirchen:
"Nedaleko města Wels v Rakousku leží malá vesnice Gunskirchen a za ní se rozprostírá les. ... V lese stálo několik dřevěných baráků, které nám měly sloužit jako obydlí. Nedokážu dost dobře popsat podmínky, které zde panovaly. Povím jen tolik, že utrpení a strasti, které jsem prožil během jediného týdne v Gunskirchenu, se vyrovnaly všem strastem, které jsem prožil do té chvíle. Do jednoho baráku nás umístili na čtyři tisíce. ... Není třeba říkat, že jsme neměli žádnou šanci lehnout si a sednout bylo možné jen tak, že jsme se obkročmo posadili jeden za druhého. ... Byli jsme v baráku tak namačkáni, že se téměř nedalo vyjít ven, takže mnozí vykonávali svou tělesnou potřebu uvnitř. ... Desítky a stovky lidí zde padaly v této strašné stísněnosti jako mouchy. Dokonce nebylo ani možné vynést ven těla zemřelých. Živí seděli vedle mrtvých. Často bylo těžké rozlišit, kdo ještě žije a kdo je mrtvý. Mnozí, ještě živí lidé, vypadali jako mrtvoly, jen kosti pokryté kůží téměř bez památky po svalech, pokleslé čelisti a oči hluboce propadlé, do břicha se dalo dívat, jako by bylo průhledné. To byl pohled na živou mrtvolu." (V údolí smrtí, 2004, s. 96-7)
Tato pekla na zemi vyvolávají řadu otázek - Jak je mohou lidé dopustit (a vyrobit)? Jak je může Bůh dopustit? Podivná a hluboká narušenost lidské přirozenosti je dobře známa mj. z experimentů Stanleyho Milgrama (1963) a standfordských vezeňských experimentů Philipa Zimbarda (1971) (na setkání PKL jsme si o nich promítali velmi zajímavý dokument, 22.06.2011).
Žádné komentáře:
Okomentovat