Polsko 4 (Kraków)

William Wainwright: "Duchovní smysly v západní spiritualitě a analytická filosofie náboženství"

• třebaže "duchovní smysly" (kterými věřící "vnímají Boha") jsou významným tématem od starověku po současnost a to i v protestantismu, současná filosofie náboženství jim zatím nevěnovala téměř žádnou pozornost; 
• v protestantismu 17. a 18. století byly přinejmenším dvě teorie: platonizující (duchovní smysly jsou něco jako rozumová intuice, John Smith) a empirizující (duchovní smysly jsou něco jako smyslové vnímání, Jonathan Edwards);
• Wainwright považuje za slibnější platonizující model, i když potřebuje další rozpracování;
• tématem duchovních smyslů se zabývají i indické teistické tradice (Vaishnavismus)

Paul Clavier: "Hans Jonasova mdlá theodicea: Jak mohl jít do důchodu"

• exaktní, kritická a podrobná analýza theodicei Hanse Jonase (The Concept of God after Auschwitz: A Jewish Voice);
• Jonas zastává velmi "otevřený teismus" (Bůh má dost oslabené atributy, např. se zříká všemohoucnosti apod.), inspirovaný Isaacem Luriou (1534-1572) a dalšími kabalisty;
• Jerome Gellman vytknul Clavierovi neznalost kabaly a koncepce "cimcun" - pojetí Boha, stvoření, vztahu stvoření a Boha, atd. je v této tradici zcela odlišná od koncepcí běžného teismu; Clavier prý mluvil mimo Jonase.
• v diskusi Clavier mj. mluvil o tom, že u Jonase obtížně hledal argumenty pro jeho pojetí (mě ovšem překvapovalo, že Clavier vůbec hledal v Jonasově článečku argumenty)
• poznámka Swinburna o množství zla (a jeho relevanci pro argument proti Bohu): nejde o množství trpících, ale o množství utrpení u jednotlivce (proč Bůh nezasáhne, je-li dobrý a všemohoucí?)

Paralelní sekce (výběr)
Stanislaw Kajewski: "Některé problémy ve filosofii mezináboženského dialogu"
Amir Dastmalchian: "Pluralistická hypotéza a muslimská mentalita"
Janusz Salamon: Hodnotový pluralismus, náboženská diverzita, autonomie etiky a náboženství


Kajewski podal pěkný (byť nehluboký) přehled zárodků filosofie mezináboženského dialogu a hájil Panikkarovu "intentional aimlessness" jako cíl dialogu (v diskusi jsem poukázal na to, že učinit toto podmínkou mezináboženského dialogu vylučuje essenciálně misionářská náboženství, příp. je "nutí" vzdát se přesvědčení, že věří v univerzálně relevantní dobro/pravdu). Dastmalchian se snažil o aplikaci (oslabených) Hickových pluralistických idejí na islám, který je tradičně exklusivistický (jen islám pravdivý, všechna ostatní náboženství mylná). Salamon říkal něco o pluralitě "ideálních životů" (různým způsobem realizujících stejné neredukovatelné vnitřní hodnoty) - tuto pluralitu lze vidět např. v křesťanství, islámu, budhismu, atd. A také lze vidět, že různé "životní styly" či tradice např. v křesťanství jsou blížší některým tradicím v židovství či hinduismu než jsou k jiným křesťanským tradicím. Z toho vyplývá, že náboženské a morální hodnoty nejsou přímočaře "propojitelné". Etický a náboženský dialog by se měl rozlišovat.

 Amir D. z Islamic College London, vpravo s kipou Gellman, uprostřed na kříži Ježíš

Naneštěstí jsem minul paralelní sekci s příspěvkem Lukáše Nováka o boží nutnosti a Davida Béziera o existenci a jednoduchosti boží (týkající se díla Barryho Millera).

Odpoledním program zahrnoval skvělé krakovské podzemní muzeum pokrývající mnoho set let tohoto někdejšího hlavního města Polska.

A to je vše. Vynikající a podnětná konference v krásném městě Jana Pavla Velikého.