Alphabetum Tibetanum (1762)

V rámci našich pravidelných setkáních nad textem Laozi (DaoDeJing, kap. 15-16) měl dnes prof. Josef Kolmaš přednášku o Alphabetum Tibetanum. Jedná se o obsáhlou třísvazkovou publikaci italského augustiniána Antonio Giorgi (1711-1797) z r. 1762. Giorgi sice v Tibetu nebyl, přesto se jedná o významnou tibetologickou práci.

 V Tibetu působili katoličtí misionáři od 17. stol. Italský jezuita Ippolito Desideri dokonce vstoupil v teologicko-filosofický dialog s tibetskými mnichy, viz pozoruhodná kniha Jesuits at the Roof of the World z r. 2010. Tibeťané si s ním dobře rozumněli mj. protože se v rámci svého náboženství intenzivně věnují logice, metafyzice, epistemologii, etice a jiným filosofickým disciplínám a to v rámci komplexního monastického školního systému. Metoda disputace je v tomto systému jedna ze základních vzdělávacích forem (spolu s memorizací a interpretací textů), což dělá tuto kulturu podobnou středověké a poststředověké západní katolické a protestantské scholastice. Tibetologové a komparativní filosofové dnes běžně mluví o tibetské scholastice (viz např. José Cabezón, Buddhism and Language, 1994, sborník Scholasticism, 1998; či Georges Dreyfus, The Sound of Two Hands Clapping, 2003).

V současnosti se v Tibetu (mimo dnešní tibetskou autonomní oblast) nachází jediný katolický kostel - ve vesnici Cizhong v Yunnanu, od Lhasy vzdáleném autem 1507 km, viz také).