Protože je všude mlha a mrholí, nejel jsem do hor Kopet Dag (kde je i sníh) ale vydal se k podzemnímu jezeru Kow-Ata ("Praotec jezer"). Jezero se nachází asi 100 km na západ od Ašchabádu.Vydal jsem se k němu místním způsobem „společného taxi“ – minibus čeká, až se nashromáždí dost lidí nějakým směrem a pak se jede. Velkým zážitkem je poctivost Turkmenů. Za cestu chtěli 3 manáty (18 korun!) a když jsem jim dával 5 ať si zbytek nechají tak trvali na tom, že to nejde. Všude jinde na světě taxikáři ošidit a tady je to naopak (alespoň u etnických Turkmenů). Po hodině jízdy jsem byl vysazen na dálnici vedoucí na silničce vedoucí ke Kow-Ata. Za chvíli jelo nějaké auto, které mě za manát svezlo až přímo k jeskyni. Tak se tu cestuje. Prostě člověk si stoupne na silnici a čeká, každé druhé auto je neoficiální „taxi“. Je to úžasně pohodlné, levné a efektivní cestování. (Mimochodem: litr benzínu tu stojí necelé 3 koruny a každá osoba, i když nemá auto, dostává několik desítek litrů benzínu měsíčně zdarma).
Jezero je pod patronací Ministerstva turistiky, takže je tam specielně vstupné pro cizince, 15 dolarů. Jezero se nachází v hloubce 55 metrů, v prostoru asi 250 metrů dlouhém:
Jezero má asi teplotu 34-37 stupňů. Je dlouhé 75 metrů a široké 14-23 metrů, ale osvětlená je jen malá přední část. Žádný turista tam nebyl, měl jsem celé jezero pro sebe. Byl jsem tam nejméně půl hodiny v naprostém tichu – příležitost ke kontemlaci Boží štědrosti a dobroty.
Jezero je pod patronací Ministerstva turistiky, takže je tam specielně vstupné pro cizince, 15 dolarů. Jezero se nachází v hloubce 55 metrů, v prostoru asi 250 metrů dlouhém:
Jezero má asi teplotu 34-37 stupňů. Je dlouhé 75 metrů a široké 14-23 metrů, ale osvětlená je jen malá přední část. Žádný turista tam nebyl, měl jsem celé jezero pro sebe. Byl jsem tam nejméně půl hodiny v naprostém tichu – příležitost ke kontemlaci Boží štědrosti a dobroty.
Do hotelu jsem se vrátil včas na pozdní oběd a odpolední program. Orgnizátoři se hned vyptávali, kde jsem byl a proč jsem nebyl na exkurzi ve starověkých archeologických vykopávkách parthského města Nisa – byl jsem tam již při první návštěvě a navíc dnes je špatné počasí (viz 13.10.2010). Není mi moc jasné, do jaké míry se naši organizátoři o nás opravdu tak bojí (vždyť je to snad nejbezpečnější země na světě), nebo nás hlídají, nebo se bojí, abychom zde neudělali nějaký politický průšvih, který by se pak svezl na ně. Nebo prostě rádi mají takové skupinové „věděcko-kulturní“ aktivity a nejsou moc rádi, když se skupinka rozpadne. (Takto to dělají i mezi sebou – na každou akci chodí odborníci i studenti z nejrůznějších kateder i oborů, aby bylo vidět, jak jsou Turkmeni velmi zapálení do vědy). Společný odpolední program pak spočíval v besedě na Institutu historie Turkmenské akademi věd (Institut má pět oddělení: starověk, středověk, novověk, nezávislý Turkmenistán, zahraniční Turkmeni).
Žádné komentáře:
Okomentovat