Kolář a Svoboda: Logika a etika (Kapitola 4a: Významné teorie analytické etiky)

V první části této kapitoly se autoři zabývají obecným dělením etických teorií. Základní dělení teorií:

(A) Teleologické: mravní aspekt směřuje k určitým cílům (tyto teorie se prý nazývají také jako konsekvencialistické ("následkové"), ovšem podle mého názoru by mezi ně spadal i můj oblíbený eudaimonismus, který je běžně s konsekvencialismem kontrastován.)
(B) Deontologické (označované také jako formalistické): mravní závaznost jako daná o sobě, bez ohledu na nějaké cíle.

Dále teorie dělíme na:
(A) deskriptivistické: etická tvrzení jsou pravdivá či nepravdivá
(B) nedeskriptivistické: etická tvrzení nelze hodnotit jako pravdivé či nepravdivé, protože "nepopisují nic existujícího nezávisle na lidských záměrech, postojích a představách o tom, co má být; jejich funkce je jiná než popisná." (s. 58)

Deskriptivistické teorie se dále dělí na naturalistické (podle nichž jsou morální vlastnosti redukovatelné na přírodní) a nenaturalistické (podle níchž jsou sui generis). Etický realismus je nenaturalistická deskriptivní teorie. Deskriptivistické teorie jsou předpokladem pro kognitivismus, podle něhož jsou etické pravdy poznatelné. Naopak, podle (umírněného) nekognitivismu žádné etické pravdy nemůžeme s jistotou poznat, ovšem přesto jsou nějak smysluplné. Ve vyhraněné podobě je nekognitivismus morálním skepticismem.

Etické teorie lze také dělíi na relativistické (etické soudy jsou vždy pravdivé pro někoho; dělíme dále na individuální či společenský morální relativismus) a nerelativistické.

(Některé charakteristiky jsou mírně upravené - celkově vzato se mi zdá toto dělení ne zcela povedené).