Kolář a Svoboda: Logika a etika (Kapitola 1 - Jazyk morálky)

Kapitola 1 se zabývá vymezením jazyka morálky (autoři totiž v duchu tradiční analytické filosofie přistupují ke všem otázkám pomocí analýzy jazyka):

Ze syntaktického hlediska (tj. z hlediska gramatické formy) nelze jazyk morálky přesně definovat (vždy nalezneme protipříklady), nicméně často se jedná o věty následujících typů:

   - s výrazy jako ‘dobrý’ ‘špatný’ ‘spravný’ ‘hanebný’, např.  

            Bít bezbranného není správné.  

            Bít bezbranného Indiána je dobré.

   - s výrazy jako ‘má’ ‘mělo by být’, např.

Měli bychom pomáhat bližním, kteří se ocitli v nouzi.

            Měl by sis co nejvíce užít, dokud jsi mladý.

   - utvořené v imperativním způsobu

Pomáhej svému bližnímu v nouzi!

Zabij rouhače.

Ze sémantického hlediska (z hlediska významu) se jedná o věty, které odpovídají na otázku ‘Co mám dělat?’

Jednej vždy v souladu se svým svědomím.

Kdo bezdůvodně vraždí, není dobrý člověk.

Měli bychom pomáhat trpícím.

Cokoli ublíží nepříteli, je dobré.

Běž bezohledně za svými cíli.

Ne všechny věty tohoto typu jsou větami morálky. Některé jen poukazují na to co dělat, abychom dosáhli nějakého cíle:

            Jez jídlo s dostatkem vitamínů (abys neonemocněl kurdějemi)

            Jdi do kina (aby ses nenudil)

            Nos nikáb v Saúdské Arábii (aby tě nezatkla náboženská policie)

Jazyk morálky je tedy třeba postihnout až v rovině pragmatické, která bere v úvahu mluvčího, jak větu míní a posluchače, jak ji chápe. Definice je ovšem komplikovaná a proto ji autoři nechávají do pozdějších kapitol.

Shrnutí: 

„Ve světle toho, co bylo řečeno, můžeme naše chápání jazyka morálky zjednodušeně naznačit takto: Jazyk morálky je tvořen vyjádřeními, která poskytují odpověď na otázku, co dělat, resp. jak jednat, ať přímo (imperativní věty a věty, které říkají, co má být), nebo nepřímo (věty, které říkají, co je dobré, žádoucí, správné atp.) – tato vyjádření bývají označována jako hodnotové soudy. Charakteristickým rysem těchto vyjádření je, že hovoří o lidech, jejich jednání, úmyslech, emocích a podobně a neobsahují odkaz na konkrétní cíle. Vedle vět můžeme v rámci analýzi jazyka morálky identifikovat a relativně samostatně zkoumat i jistá slova, která jsou pro vyjádření jazyka morálky charakteristická. Jako typický příklad takového slova lze uvést slovo „dobrý“.“ s. 24.