"Fakt je běžně chápán jako stav věcí ve světě, to, jak se věci skutečně mají, bez ohledu na to, co víme nebo co si myslíme. Hodnota naproti tomu je spíše chápána jako význam připisovaný věcem (v širokém slova smyslu), ať už z lidského, či z nějakého obecnějšího hlediska. Tento význam je přitom považován za relevantní pro naše rozhodování v okamžicích volby." S. 33
O rozlišení fakt/hodnota lze uvažovat z hlediska metafyziky/epistemologie, filosofie jazyka či logiky. Podle Koláře/Svobody je klíčem k problematice filosofie jazyka: "K čemu vlastně používáme jazyk, když vyslovujeme faktuální tvrzení a hodnotové soudy?" (s. 34)
Nejprve k faktům. Je třeba rozlišit (a) fakty jako konstituenty světa (Russell, Wittgenstein), (b) fakty jako pravdivá tvrzení (Frege, Moore).
"Podle prvního pojetí, které je spojeno především s doktrínou logického atomismu a s tradičními [= pro Koláře/Svobodu raná analytická filosofie, nikoli např. tradiční scholastika!] verzemi korespondenční teorie pravdy, jsou fakty konstituenty světa: jsou to jakési strukturované celky, složené z věcí spolu s jejich vlastnostmi a vzájemnými vztahy. Souhrnem takových celků, faktů je pak svět. Takto chápané fakty jsou považovány za entity, díky jejichž existenci jsou některá tvrzení pravdivá. Podle druhého pojetí jsou fakty prostě pravdivá tvrzení (propozice, soudy) samotná." S. 36
V rámci pojetí faktů jako konstituentů světa se autoři věnují explikaci korespondenční teorie pravdy pomocí pojmů truthmaker (pravditel), truthbearer (pravděnec) a strukturální isomorfie. V rámci pojetí faktů jako pravdivých propozic ukazují na redundanci jednoho z pojmů (pravda či fakt jsou vzájemně definovatelné). Zmiňují i rozlišení na "tvrdá fakta" (nezávislá na myšlení a jazyku) a "měkká fakta" (institucionální či mentální).
Nyní k hodnotám.
"Není asi nikterak překvapivé, že neexistuje žádná všeobecně uznávaná definice pojmu hodnoty přijatelná pro všechny ... disciplíny. Stejně tak málokoho překvapí, že i v rámci jednotlivých oborů se můžeme setkat s množstvím různých, vzájemně značně odlišných pojetí tohoto pojmu. Přesto se obvykle při vymezování pojmu hodnoty zmiňují tři rysy:
1) hodnoty souvisejí s lidskými potřebami a zájmy,
2) hodnoty souvisejí s rozhodováním, jak jednat,
3) hodnoty souvisejí s normami.
Tyto rysy jsou spolu přirozeně navzájem spjaté a jednotliví autoři se odlišují v tom, na který z nich kladou důraz." s. 46-7.
Základní dělení hodnot:
- relativní ("nepravé", instrumentální, mimo-morální), např. dobrý nůž - dobrý k nějakému účelu
- absolutní ("pravé", vnitřní, morální), např. dobrý člověk - nezvtahujeme k nějakému účelu
Z hlediska metafyziky jsou hodnoty považovány za jedno z následujících:
(a) objektivně existující vlastnosti (hodnotový realismus, který nabývá různých forem např. naturalismu)
(b) subjektivní vytvářené vlastnosti
(c) ne-vlastnosti, např. postoje (emotivismus)
-----------
(O hodnotách jsem již kdysi z hlediska analytické tradice psal, ovšem nikoli v kontrastu s fakty - viz 27.8.2010)
Žádné komentáře:
Okomentovat