"Uvažme dvě kultury, A a B. V kultuře A se lidé domnívají, že existuje morální povinnost pomoci starším osobám tím, že těmto osobám vezmeme život když zestárnou. V kultuře B je takovýto čin morálně zakázán. Liší se kultury A a B co do hodnot, které vyznávají? Možná, že ne. Možná, že lidé v obou kulturách souhlasí s pravdou morální propozice Nezabiješ nevinnou lidskou bytost. Nicméně, díky rozdílům ve faktuálních názorech (beliefs) kultura A (na rozdíl od kultury B) nemusí považovat zabití zestárlého rodiče jako vraždu. Předpokládejme, že kultura A se domnívá, že své tělo s sebou vezmeme do posmrtného života, kde si s ním na věky obstaráváme potravu. V takovém případě závisí štěstí a bezpečí v posmrtném životě na stavu v jakém je dané tělo v okamžiku smrti a tudíž zabití starší osoby by nebyla vražda, ale morálně odůvodněné odnětí života. Toto alespoň tvrdí členové kultury A. V kultuře B žádné takové názory na posmrtný život neexistují a tudíž je odnětí života starší osobě aktem vraždy. Kultury A a B souhlasí ohledně morálních hodnot (zavraždit nevinnou lidskou bytost je špatné), ale odlišují se co do svých faktuálních názorů na svět.
Obecně vzato, fakt či faktuální názor zahrnuje popis toho jaký svět je: empiricky, metafyzicky, nábožensky. Některé popisy nemají nic do činění s morálkou, jako např. "Na stole je lampička." Pokud se nějaký popisný výrok týká morálky, je to výrok o morálce: např. "Většina Američanů se domnívá, že rasismus je špatný (wrong)". Naopak, hodnota či hodnotový názor zahrnuje přijetí nějaké morální propozice, která předepisuje, co by morálně mělo být. Výroky "má se" či "mělo by se" zahrnují předpis. Morální, předpisující výroky jsou morální výroky, např. "Rasismus je špatný" nebo "Rasismus je morálně přípustný." Tyto rozdíly jsou shrnuty v následující tabulce (Rozlišení mezi fakty a hodnotami):
fakt | je | popis | výrok o morálce |
hodnota | má se | předpis | výrok morálky |
Rozdíly ve faktuálních názorech mohou hrát důležitou roli v etických nesouhlasech. Znamená to např. když Svědek Jehovův odmítně transfúzi krve a zemře, že tím potvrzuje morální přijatelnost sebevraždy? Vůbec ne. Svědci Jehovovi mohou souhlasit s ostatními, že sebevražda je morálně zakázána. Nicméně, protože věří, že Bůh neschvaluje pojídání krve a transfúze je příklad pojídání krve, tyto faktuální náboženské názory je vedou k následující pozici: Akt odmítnutí transfúze krve není akt sebevraždy ale spíše akt obětování života pro Boha." (kap. 20, 2.1., s. 407-8)
V zásadě souhlas: v tom, že existují nějaké fakty a ty se dělí na hodnotové a nehodnotové, respektive že hodnotové výroky jsou prostě částí množiny pravdivých výroků. Ovšem podle mě je to dáno kondiciálem: co bych si vybral, kdybych znal všechny (pro mé rozhodnutí relevantní) souvislosti. U obecných výroků je to ale problematičtější: co vlastně chci říct a co říkám, když tvrdím, že lidé mají vnitřní hodnotu? Podle mě to vždy musí být vnitřní hodnota pro někoho, aspoň kondiciální. Tj. buď je to hodnota pro mě, nebo je to hodnota pro ty bytosti samé, nebo je to hodnota pro někoho jiného, nebo teda aspoň kondiciálně (existuje bytost A, která, pokud by existovala bytost B, tak by pro ni bytost A byla hodnotou). Pokud říkám, že to má hodnotu obecně, pak to prostě musí znamenat, že z hlediska přirozenosti všech bytostí by tyto bytosti přiznávaly oné věci nějakou hodnotu (a jak velkou jak která).
OdpovědětVymazat