Aristotelova Metafyzika V.7 (Jsoucno per se)

Druhý způsob vypovídání, per se (o sobě, absolutně), je mnohem složitější a dělí se dále na tři další způsoby vypovídání, poukazující na tři typy jsoucího. (Alternativně lze text interpretovat i jako čtyři způsoby vypovídání jsoucího, tj. nebrat druhý typ jako rozdělen do tří pod-typů):

První z per se způsobů vypovídání jsoucího se týká kategorií:

[2a] Být se říká způsobem o sobě a pak označuje figury výpovědí [tj. kategorií] – to, že něco je, se říká tolika způsoby, kolik je způsobů vypovídání. Vždyť z vypovídaného něco označuje co je, jiné jaké, kolikeré, vůči čemu, jiné činit či trpět, jiné kde či kdy, a každému z nich odpovídá být. Není rozdíl mezi člověk je uzdravující se a člověk se uzdravuje; nebo mezi člověk je kráčející nebo krájející a člověk jde nebo krájí; a podobně v ostatních případech.  

καθ᾽ αὑτὰ δὲ εἶναι λέγεται ὅσαπερ σημαίνει τὰ σχήματα τῆς κατηγορίας: ὁσαχῶς γὰρ λέγεται, τοσαυταχῶς τὸ εἶναι σημαίνει. ἐπεὶ οὖν τῶν κατηγορουμένων τὰ μὲν τί ἐστι σημαίνει, τὰ δὲ ποιόν, τὰ δὲ ποσόν, τὰ δὲ πρός τι, τὰ δὲ ποιεῖν ἢ πάσχειν, τὰ δὲ πού, τὰ δὲ ποτέ, ἑκάστῳ τούτων τὸ εἶναι ταὐτὸ σημαίνει: οὐθὲν γὰρ διαφέρει τὸ ἄνθρωπος ὑγιαίνων ἐστὶν ἢ τὸ ἄνθρωπος ὑγιαίνει, οὐδὲ τὸ ἄνθρωπος βαδίζων ἐστὶν ἢ τέμνων τοῦ ἄνθρωπος βαδίζει ἢ τέμνει, ὁμοίως δὲ καὶ ἐπὶ τῶν ἄλλων.

Druhý z per se způsobu vypovídání jsoucího se týká pravdy:

[2b] Dále být a je znamená, že něco je pravdivé a nebýt, že něco není pravdivé, nýbrž nepravdivé; tak tomu je jak pro tvrzení tak pro popírání. Například je to tak, že Sókratés je vzdělan – pravda; nebo je to tak, že Sókratés je nebílý – pravda; či není to tak, že uhlopříčka je souměřitelná – nepravda. 

ἔτι τὸ εἶναι σημαίνει καὶ τὸ ἔστιν ὅτι ἀληθές, τὸ δὲ μὴ εἶναι ὅτι οὐκ ἀληθὲς ἀλλὰ ψεῦδος, ὁμοίως ἐπὶ καταφάσεως καὶ ἀποφάσεως, οἷον ὅτι ἔστι Σωκράτης μουσικός, ὅτι ἀληθὲς τοῦτο, ἢ ὅτι ἔστι Σωκράτης οὐ λευκός, ὅτι ἀληθές: τὸ δ᾽ οὐκ [35] ἔστιν ἡ διάμετρος σύμμετρος, ὅτι ψεῦδος.

K pochopení této pasáže je třeba vysvětlit něco z řecké gramatiky. V řečtině kopula ‘ἔστι’ může singulární predikativní větu předcházet, následovat anebo v ní vůbec nebýt. (Nevím, jak je to s přízvukem v ‘εστι’, měl by být na konci, ale v textu je na začátku, asi mi zde něco uniká). Lze tedy říci buď ‘ἔστι Σωκράτης μουσικός’, ‘Σωκράτης μουσικός ἔστι’ anebo jednoduše ‘Σωκράτης μουσικός’. V češtině samozřejmě kopulu ‘je’ vložit musíme: ‘Sókratés je vzdělaný’ (na rozdíl od příbuzné ruštiny: Сократ образованный).

Větu ‘Σωκράτης μουσικός’, ekvivalentní ‘Σωκράτης μουσικός ἔστι’, přeložíme tedy jako ‘Sókratés je vzdělaný’. Můžeme takto přeložit i větu ‘ἔστι Σωκράτης μουσικός’? Přeložíme ji opět jako ‘Sókratés je vzdělaný’? Aristotelés totiž chápe větu ‘ἔστι Σωκράτης μουσικός’ ekvivalentní nikoli větě ‘Σωκράτης μουσικός ἔστι’ ale větě ‘ἀληθές ὅτι Σωκράτης μουσικός’ („Je pravda, že Sókratés je vzdělaný“). Předsazené ‘ἔστι’ lze navíc použít jak pro kladné, tak pro záporné věty a samo může být popřeno. To znamená, že ‘ἔστι’ lze chápat jako hlavní větu na níž závisí jakoby věta vedlejší (analogicky vazbám akuzativu s infinitivem v latině). Nejlépe tedy budeme věty s předsazeným ‘ἔστι’překládat takto:

‘ἔστι Σωκράτης μουσικός’	‘Je to tak, že Sókratés je vzdělaný’
‘ἔστι Σωκράτης οὐ μουσικός’	‘Je to tak, že Sókratés není vzdělaný’
‘οὐκ ἔστι Σωκράτης μουσικός’	‘Není to tak, že Sókratés je vzdělaný’
‘οὐκ ἔστι Σωκράτης οὐ μουσικός’	‘Není to tak, že Sókratés není vzdělaný’

Protože místo „je to tak“ můžeme říci „je to pravda“, lze Aristotelovo předsazeného ‘ἔστι’ označit jako veritativní. Aristotelovo ‘ἔστι’ na konci věty, které lze vynechat, je tedy kategoriální (odtud pravděpodobně kategorický sylogismus).

Konečně přicházíme k poslednímu typu vypovídání jsoucího, které se týká možnosti:

[2c] Konečně být a jsoucí znamená v řečených případech něco možného a něco uskutečněného. Říkáme totiž vidoucí jak o tom, co může vidět, tak o tom, co skutečně vidí; a vědět jak o tom, co může užívat vědění, tak o tom, co je užívá; a klidné jak o tom, co je již v klidu, tak o tom, co klidné být může. Podobně je tomu u podstat [substancí]: říkáme totiž, že „Hermés“ je v kameni, že v úsečce je její polovina, a že obilí je, ještě než uzraje. 

ἔτι τὸ εἶναι σημαίνει καὶ τὸ ὂν τὸ μὲν δυνάμει ῥητὸν τὸ δ᾽ ἐντελεχείᾳ τῶν εἰρημένων τούτων. ὁρῶν τε γὰρ εἶναί φαμεν καὶ τὸ δυνάμει ὁρῶν καὶ τὸ ἐντελεχείᾳ; καὶ [τὸ] ἐπίστασθαι ὡσαύτως καὶ τὸ δυνάμενον χρῆσθαι τῇ ἐπιστήμῃ καὶ τὸ χρώμενον; καὶ ἠρεμοῦν καὶ ᾧ ἤδη ὑπάρχει ἠρεμία καὶ τὸ δυνάμενον ἠρεμεῖν. ὁμοίως δὲ καὶ ἐπὶ τῶν οὐσιῶν: καὶ γὰρ Ἑρμῆν ἐν τῷ λίθῳ φαμὲν εἶναι, καὶ τὸ ἥμισυ τῆς γραμμῆς, καὶ σῖτον τὸν μήπω ἁδρόν.