Kahn: Řecké sloveso 'být' a pojem bytí 1

Existenčně-predikativní dichotomii ohledně významů slovesa ‘εἶναι’ vytýká Kahn směšování syntaktické a sémantické roviny (viz 13.1.2011). Ze syntaktického hlediska někdy užíváme slovesnou sponu ‘ἐστί’ absolutně, aniž by následovalo další jméno, a někdy kopulativně, spolu s dalším jménem. Ze sémantického hlediska má pak někdy tato spona existenční význam, jímž tvrdíme reálnou existenci subjektu, a jindy pouze predikativní význam, kdy reálnou existenci subjektu netvrdíme. Ovšem – alespoň v klasické řečtině – absolutní užití nemusí vyjadřovat existenčního význam a kopulativní užití nemusí vyjadřovat čistě predikativní význam. Kahn dokonce ukazuje na to, že při absolutním užití má řecké ‘εἶναι’ většinou jiný význam než existenční a naopak, že kopulativní užití je v řečtině jen zřídka čistě predikativní. Základním významem (a to jak pro absolutní, tak pro kopulativní konstrukce) je podle Kahna význam veritativní (veridical).

Svou tezi dokládá Kahn stručně z indoevropské etymologie a obšírně z „filosofické mluvy“.Co se týče indoevropské etymologie, významy „je to tak“ a „je to pravda“ patří mezi nejstarší doložené nejen v řečtině (např. v užití dativu participia ‘τῷ ὄντι’ či adverbiálního ‘ὄντως’ ve významu „skutečně“ či „opravdu“ POZN), ale i v dalších indoevropských jazycích (pro participium prézentu *sont-, odvozeného ze slovesa *es-, se uchoval tento význam např. v sanskrtském ‘sat’ (सत्), ‘satya’ (सत्य) či anglickém ‘sooth’).

POZN: Tyto významy jsou z attického dialektu, ještě častější jsou v iónském. Např. v Hérodotových Dějinách 1.30.3 Solón odpoví ‘τῷ ἐόντι χρησάμενοϛ’, tj. „podle pravdy“.