Barry Miller o existenci: úvod 1

Minulý týden jsme narazili na existenční užití slovesa ‘být’ k jehož rozlišení od predikativního užití se ještě vrátíme v souvislosti s průkopnickými pracemi Charlese H. Kahna.

Jako jakási motivační odbočka k tématu bytí/existence nám poslouží článek o existenci australského filosofa Barry Millera (SEP). Zde je překlad první části úvodu:

"Podobně jako mnoho jiných filosoficky zajímavých pojmů je existence na jednu stranu důvěrně známá a na druhou stranu těžko pochopitelná. I když s užíváním slovesa 'existovat' nemáme více problémů než s násobením dvěma, máme více než jen malé potíže, když máme říci, co vlastně existence je. Existování se zdá přinejmenším tak všední jako je chození či hladovědí. Nicméně, když řekneme ‘Tomáš má hlad’ anebo ‘Tomáš jde’, může to být novinka pro ty, kteří se nenachází v Tomášově blízkosti, zatímco když řekneme ‘Tomáš existuje’, není to pro nikoho, kdo by znal Tomáše, nic nového a pro toho, kdo ho nezná, by to bylo pouze matoucí. Nebo také víme, jaké je to být hladový nebo jdoucí - ale jaké je to být existující? O jaký druh zkušenosti se jedná? Je to snad zkušenost být jedním či být identický se sebou? Nebo ještě jinak: je snadné ukázat, co míníme tím, že Tomáš jde, ovšem Tomášovo existování je stěží něco, co můžeme někomu ukázat. Na první pohled by se tedy zdálo, že nemáme vůbec žádnou možnost vysvětlit, co je to existování.

Bylo by svůdné domnívat se, že ‘Tomáš existuje’ znamená pouze ‘Tomáš je reálný’. Toto je opravdu velmi přitažlivá myšlenka, protože predikát ‘realný’ se někdy nazývá "vylučovač" (excluder), čímž se má na mysli to, že nepřičítá Tomášovi nic kladného, ale pouze čistě záporným způsobem vylučuje Tomáše z toho, že by byl imaginární, mýtický, fiktivní a podobně. Řekneme-li, že ‘existuje’ znamená ‘je reálný’, pak mimo jiné říkáme to, že Tomášovi nepřičítáme nic kladného; to by výrazně ulehčilo naší frustraci z toho, že tak pohotově užíváme ‘existuje’, aniž bychom tušili, že tím něco kladného přičítáme Tomášovi. Objev, že mu tím vlastně nic kladného nepřičítáme, bychom přijali s úlevou. 

Naneštěstí, toto nestačí, neboť mezi všemi zápory, které by predikát ‘je reálný’ uvaloval na Tomáše, je nejen ‘není imaginární’, ‘není mytický’, atd. ale i ‘není neexistující’. Předpokládejme, že věštec předpověděl to, že za dva roky se Vildovi a Marii narodí syn, který bude pojmenován ‘Tomáš’. Když se předpověď konečně splní, můžeme si představit, že věštec vítězoslavně hlásí ‘Tomáš konečně existuje, přesně jak jsem předpověděl, že bude’. Kdyby ‘existuje’ byl vylučující predikát jako ‘je reálný’, pak by bylo možné věštci rozumět jen tak, že něco vylučuje z Tomáše - a v tomto případě by to byla neexistence. To, co tedy věštec říká, tj. ‘Tomáš konečně existuje’, může znamenat pouze ‘Tomáš není neexistující’. A pokud má opravdu na mysli toto, pak bychom měli právo zeptat se ho, kdy vůbec o Tomášovi můžeme říci, že je neexistující či že neexistuje? Před tím než Tomáš existuje bychom k němu ve skutečnosti vůbec nemohli referovat a nemohli bychom mu tedy přičítat žádnou vlastnost, dokonce ani vlastnost být neexistujícím. Jakkoli tedy návrh vypadal slibně ‘Tomáš existuje’ nelze chápat jednoduše jako ‘Tomáš je reálný’.

Selhání v pokusu o interpretaci slovesa ‘existuje’ jako ‘je reálný’ samozřejmě ponechává prostor k dalším návrhům jak nahradit toto slovo jedním či vícero jinými výrazy, abychom tak ukázali proč naše původní nespokojenost ohledně existence není namístě a je planá. Pokud se někdo domnívá, že ‘existuje’ lze snadno nahradit jiným (méně problematickým) výrazem, nevznikne problém s míněním, že existence je nějaká vlastnost či atribut. Naopak, pokud si někdo myslí, že se nelze tímto způsobem slovesa ‘existuje’ zbavit, pak bude jistě mít sklon k tomu pokračovat v hledání odpovědi na problém toho, co to vlastně existence je."