Tango s Avidanem (Benderski)

V synagoze jsme tentokrát měli pozoruhodný "recitál" básní izraelského avantgardního autora Davida Avidana (1934-1995) (דוד אבידן). Básně "recitoval" Vladimir Benderski, ovšem tak, že se jednalo spíše o divadlo jednoho herce než o recitál. Avidanovy básně, které jsme "vyslechly" krouží kolem možností jazyka, např. jedna báseň se týkala moci, kterou dává "politika jazyka" (který je ale autonomní, takže nakonec může zradit samotné "politiky"), jiná ztvárňovala komunikaci dvou lidí, která se ale míjí natolik, že komunikací vlastně není.

Benderski se narodil na Ukrajině, ale celý život žil v Izraeli, až v posledních letech žije v Čechách. Jeho ztvárnění Avidanovy poezie je brilantní a myslím, že na úrovni samotné Avidanovy tvorby. Každé slovo padne ve správném rytmu, se správným pohybem těla, se správným výrazem tváře, se správnou silou. Díky zájmu o fungování jazyka má v sobě Avidanova poezie silný filosofický náboj. Benderskimu jsem půjčil Wittgensteinova Filosofická zkoumání, pokud ho to zaujme, vznikne z toho úžasný "wittgensteinovský recitál" (o Wittgensteinovi již vznikl i film, ale líbilo se mi z něho jen pár scén, viz 28.10.2009). 

Mimochodem: Benderskiho nejoblíbenější kniha je Hofstadterův Gödel, Escher, Bach: An Eternal Golden Braid, 1979).