Suárez a nauka o nauce o Trojici

Je křesťanská teorie trojjediného Boha bezrosporná? Je dokazatelná? Je (rozumově) uvěřitelná? Toto jsou otázky, které se netýkají Trojice a jejích vlastností, ale naší teorie o Trojici a vlastností této teorie. Jinými slovy jsou to otázky meta-teoretické. Zatímco k historii nauky o Trojici byla napsána spousta knih a studií, k historii nauky o nauce o Trojici nikoli. Dobrým, třebaže stručným úvodem k metateorii Trojiční nauky je Suárezova jedenáctá kvestie první knihy De Trinitate (23.3.2011):

Suárezovo pojednání má typickou barokní scholastickou strukturu - Suárez nejprve identifikuje dvě krajní pozice: 

1. Trojiční nauka je nejen nad rozumem, ale dokonce proti němu. Tento názor je připisován Robertu Holkotovi OP (z. 1349), podle Suáreze neprávem.
2. Trojiční nauka je dokazatelná čistě na základě rozumu. Tento názor je připisován Richardu od Sv. Viktora OSA (z. 1173), Jindřichovi z Ghentu (z. 1293) a Ramonu Llullovi (d. 1315). 

(Suárez dále ještě zmiňuje Scotovo stanovisko, které se týká andělského poznání). Suárezovo vlastní stanovisko se skládá ze čtyř tezí, z nichž cituji tři (jedno se týká Scotova stanoviska o andělích): 

T1: Dico ergo primo. Seclusa omni revelatione divina, impossibile est per evidentem demonstrationem cognoscere in Deo esse plures personas. Ita docent theologi omnes … [liber 1 caput 11 numeru 5]

T2: Dico secundo, absque revelatione divina non solum demonstrari non potest Trinitatis mysterium, verum nec cogitari potest tamquam possibile, cum aliquo assensu probabili vel opinativo aut formidoloso. Hanc etiam assertionem videntur supponere theologi omnes … [l1c11n10] 

T4: Dico quarto, nihilominus asserendum non esse mysterium Trinitatis esse contra rationem naturalem. Ita sentiunt omnes. [l1c11n18]