Metafyzická fyzika: chvála geocentrismu

"A přeci se točí ...tedy dvakrát točí (nejen kolem své osy, ale i kolem Slunce)."

Na základě čeho přijímáme či odmítáme nějakou teorii jdoucí za naši bezprostřední zkušenost, např. týkající se nedostupného nebe nad námi? Základem je věrnost pozorovaným fenoménům. To ovšem nestačí. Stejná pozorování lze vysvětlit různými teoriemi. Proto nastupuje např. kritérium jednoduchosti. Jak ale jednoduchost aplikovat? Na první pohled se heliocentrismus zdá být mnohem jednodušší a krásnější než geocentrismus. Alespoň uvážíme-li to, jakým způsobem heliocentrismus nebeské fenomény vysvětluje. Geocentrismus se zdá naopak jednodušší z hlediska toho, čím nebeské fenomény vysvětluje (jak jednoduché jsou jeho základní principy). Uvažme např. jednoduchost axiomů Eudoxova (408–355) modelu vesmíru (podle Henry Mendella):

1. Země je středem vesmíru.
2. Všechen nebeský pohyb je kruhový.
3. Všechen nebeský pohyb je pravidelný.
4. Střed cesty každého nebeského pohybu je stejný jako je střed jeho pohybu.
5. Střed všeho nebeského pohybu je středem vesmíru.

(Z čehož všeho plyne centrální výzkumný projekt západní astronomie na dva tisíce let: Vysvětlete zdánlivě nepravidelný a nekruhový pohyb nebeských těles jakožto výsledek kombinace reálných kruhových pohybů splňující principy 1-5).

Podobně jako u Eukleida, kde máme úsečky a kružnice a z nich nakonec téměř celou geometrii, či u složených strojů, které dáváme dohromady ze strojů jednoduchých (10.08.2011), i zde dáváme dohromady komplikované pohyby těles pozorovatelných na obloze z pohybů jednoduchých. A to včetně podivných retrográdních pohybů planet, které si můžeme znázornit takto:

Zde je animace retrográdního pohybu Marsu v r. 2003 (takovouto smyčku dělá prý každých 25.6 měsíců a trvá 72 dní):

(stačí kliknout)

Tolik tedy zadání a teď k tomu sestrojit systém světa. Musí odpovídat zadanému pozorování a zároveň splňovat axiomy 1-5. Eudoxovo řešení  pomocí mnohonásobně složených kruhových pohybů nebeských sfér je tak složité a důmyslné, že je nelze neobdivovat. Jeho popis by nám zabral spoustu místa, bude asi lépe podívat se na výslednou animaci:

Každý ví, že geocentrismus je nepravdivý (ovšem stejně tak i heliocentrismus, byť méně). Nebo lépe řečeno téměř každý si myslí, že ví, že geocentrismus je nepravdivý. O jakou evidenci se ale opíráme? Co se týče mne, geocentrismus odmítám a své přesvědčení vposledku opírám o autoritu astrofyziků. Zhruba vzato sice tuším v čem jejich evidence proti geocentrismu spočívá, ale tuším to jen zhruba vzato, nemám po ruce nic více než evidenci pravděpodobnostní (na rozdíl např. od jistoty s jakou vím, že je pravdivá Pythagorova věta, viz Elementa I.47).  

Je třeba dodat, že existují lidé, kteří vědí o fyzice a matematice vědí daleko více než já a kteří jsou přesto přesvědčeni o pravdě geocentrismu. Někteří z nich dokonce mají PhD ve fyzice (Robert J. Bennett), matematice (Wolfgang Smith) či počítačové vědě (Gerardus D. Bouw). Patrně nejzasvěcenější současnou obhajobou geocentrismu je kniha Roberta Sungenise, Galileo Was Wrong: Church Was Right (2007).

Geocentrikové stojí mimo vědeckou obec (mimo sententia communis) a "nikdo je nebere vážně". Promyslet jejich argumenty ovšem nebude patrně zcela neužitečné, nelze totiž podceňovat skutečnost, že data nashromážděná moderní empirickou vědou jsou interpretovatelná různými způsoby - a otázka podle kterých kriterií vybíráme tu či onu interpretaci je dost delikátní.