1. Metafyzické principy
1. Potence a akt rozdělují jsoucno tak, že cokoli jest, je buď čirý akt nebo se nutně skládá [dosl. srůstá] z potence a aktu jako prvních a vnitřních principů.
2. Akt jakožto dokonalost je omezován pouze svou potencí, která je schopností nabýt dokonalosti. A tudíž v tom řádu, kdy jde o čirý akt, je tento akt neomezený a jediný. Kde však je akt omezený a zmnožený, vstupuje do pravého složení s potencí.
3. A proto z důvodu svého absolutního bytí subsistuje Bůh jako jediný a naprosto jednoduchý. Všechna ostatní jsoucna, která participují na samotném bytí, mají přirozenost omezující bytí a jsou složena z esence a bytí jako dvou reálně odlišných principů.
4. Jsoucno, což je podstatné jméno odvozené od slovesa býti, se o Bohu a o tvorech nevypovídá ani univokálně, ani ekvivokálně, ale analogicky, a to analogií atribuce nebo proporcionality.
1. Potentia et actus ita dividunt ens, ut quidquid est, vel sit actus purus, vel ex potentia et actu tamquam primis atque intrinsecis principiis necessario coalescat.
2. Actus, utpote perfectio, non limitatur nisi per potentiam, quae est capacitas perfectionis. Proinde in quo ordine actus est purus, in eodem nonnisi illimitatus et unicus exsistit; ubi vero est finitus ac multiplex, in veram incidit cum potentia compositionem.
3. Quapropter in absoluta ipsius esse ratione unus subsistit Deus, unus est simplicissimus, cetera cuncta quae ipsum esse participant, naturam habent quae esse coarctatur, ac tamquam distinctis realiter principiis, essentia et esse constat.
4. Ens, quod denominatur ab esse, non univoce de Deo ac de creaturis dicitur, nec tamen prorsus aequivoce, sed analogice, analogia tum attributionis tum proportionalitis [sic!].
(překl. Tomáš Machula)
