Návštěva strašlivého a nechvalně proslulého místa. Pokud bychom definovali peklo jako místo nevýslovného a beznadějného utrpení tak Auschwitz bylo po několik let obrovské peklo. Toto místo je proslulé tím, že se jednalo o jakousi pekelnou "velkovýrobu". K vytvoření "malého pekla" pro jednoho člověka ovšem stačí velmi málo.
Podle hartmanického rabína Sinaj Adler (viz 7.8.2009), který prošel Auschwitzem, byl KZ Mauthausen ještě mnohem strašnější a ani ten se nevyrovnal KZ Gunskirchen:
"Nedaleko města Wels v Rakousku leží malá vesnice Gunskirchen a za ní se rozprostírá les. ... V lese stálo několik dřevěných baráků, které nám měly sloužit jako obydlí. Nedokážu dost dobře popsat podmínky, které zde panovaly. Povím jen tolik, že utrpení a strasti, které jsem prožil během jediného týdne v Gunskirchenu, se vyrovnaly všem strastem, které jsem prožil do té chvíle. Do jednoho baráku nás umístili na čtyři tisíce. ... Není třeba říkat, že jsme neměli žádnou šanci lehnout si a sednout bylo možné jen tak, že jsme se obkročmo posadili jeden za druhého. ... Byli jsme v baráku tak namačkáni, že se téměř nedalo vyjít ven, takže mnozí vykonávali svou tělesnou potřebu uvnitř. ... Desítky a stovky lidí zde padaly v této strašné stísněnosti jako mouchy. Dokonce nebylo ani možné vynést ven těla zemřelých. Živí seděli vedle mrtvých. Často bylo těžké rozlišit, kdo ještě žije a kdo je mrtvý. Mnozí, ještě živí lidé, vypadali jako mrtvoly, jen kosti pokryté kůží téměř bez památky po svalech, pokleslé čelisti a oči hluboce propadlé, do břicha se dalo dívat, jako by bylo průhledné. To byl pohled na živou mrtvolu." (V údolí smrtí, 2004, s. 96-7)
Tato pekla na zemi vyvolávají řadu otázek - Jak je mohou lidé dopustit (a vyrobit)? Jak je může Bůh dopustit? Podivná a hluboká narušenost lidské přirozenosti je dobře známa mj. z experimentů Stanleyho Milgrama (1963) a standfordských vezeňských experimentů Philipa Zimbarda (1971) (na setkání PKL jsme si o nich promítali velmi zajímavý dokument, 22.06.2011).
re vera philosophiae corpus ... agnoscere debet principatum philosophicae cogitationis ...
ve skutečnosti musí každý filosofický systém ... přiznat prioritu filosofickému myšlení ...
Fides et Ratio #4
čtvrtek 30. června 2011
středa 29. června 2011
Polsko 4 (Kraków)
William Wainwright: "Duchovní smysly v západní spiritualitě a analytická filosofie náboženství"
Stanislaw Kajewski: "Některé problémy ve filosofii mezináboženského dialogu"
Amir Dastmalchian: "Pluralistická hypotéza a muslimská mentalita"
Janusz Salamon: Hodnotový pluralismus, náboženská diverzita, autonomie etiky a náboženství
Kajewski podal pěkný (byť nehluboký) přehled zárodků filosofie mezináboženského dialogu a hájil Panikkarovu "intentional aimlessness" jako cíl dialogu (v diskusi jsem poukázal na to, že učinit toto podmínkou mezináboženského dialogu vylučuje essenciálně misionářská náboženství, příp. je "nutí" vzdát se přesvědčení, že věří v univerzálně relevantní dobro/pravdu). Dastmalchian se snažil o aplikaci (oslabených) Hickových pluralistických idejí na islám, který je tradičně exklusivistický (jen islám pravdivý, všechna ostatní náboženství mylná). Salamon říkal něco o pluralitě "ideálních životů" (různým způsobem realizujících stejné neredukovatelné vnitřní hodnoty) - tuto pluralitu lze vidět např. v křesťanství, islámu, budhismu, atd. A také lze vidět, že různé "životní styly" či tradice např. v křesťanství jsou blížší některým tradicím v židovství či hinduismu než jsou k jiným křesťanským tradicím. Z toho vyplývá, že náboženské a morální hodnoty nejsou přímočaře "propojitelné". Etický a náboženský dialog by se měl rozlišovat.
Naneštěstí jsem minul paralelní sekci s příspěvkem Lukáše Nováka o boží nutnosti a Davida Béziera o existenci a jednoduchosti boží (týkající se díla Barryho Millera).
Odpoledním program zahrnoval skvělé krakovské podzemní muzeum pokrývající mnoho set let tohoto někdejšího hlavního města Polska.
A to je vše. Vynikající a podnětná konference v krásném městě Jana Pavla Velikého.
- třebaže "duchovní smysly" (kterými věřící "vnímají Boha") jsou významným tématem od starověku po současnost a to i v protestantismu, současná filosofie náboženství jim zatím nevěnovala téměř žádnou pozornost;
- v protestantismu 17. a 18. století byly přinejmenším dvě teorie: platonizující (duchovní smysly jsou něco jako rozumová intuice, John Smith) a empirizující (duchovní smysly jsou něco jako smyslové vnímání, Jonathan Edwards);
- Wainwright považuje za slibnější platonizující model, i když potřebuje další rozpracování;
- tématem duchovních smyslů se zabývají i indické teistické tradice (Vaishnavismus)
- exaktní, kritická a podrobná analýza theodicei Hanse Jonase (The Concept of God after Auschwitz: A Jewish Voice);
- Jonas zastává velmi "otevřený teismus" (Bůh má dost oslabené atributy, např. se zříká všemohoucnosti apod.), inspirovaný Isaacem Luriou (1534-1572) a dalšími kabalisty;
- Jerome Gellman vytknul Clavierovi neznalost kabaly a koncepce "cimcun" - pojetí Boha, stvoření, vztahu stvoření a Boha, atd. je v této tradici zcela odlišná od koncepcí běžného teismu; Clavier prý mluvil mimo Jonase.
- v diskusi Clavier mj. mluvil o tom, že u Jonase obtížně hledal argumenty pro jeho pojetí (mě ovšem překvapovalo, že Clavier vůbec hledal v Jonasově článečku argumenty)
- poznámka Swinburna o množství zla (a jeho relevanci pro argument proti Bohu): nejde o množství trpících, ale o množství utrpení u jednotlivce (proč Bůh nezasáhne, je-li dobrý a všemohoucí?)
Stanislaw Kajewski: "Některé problémy ve filosofii mezináboženského dialogu"
Amir Dastmalchian: "Pluralistická hypotéza a muslimská mentalita"
Janusz Salamon: Hodnotový pluralismus, náboženská diverzita, autonomie etiky a náboženství
Kajewski podal pěkný (byť nehluboký) přehled zárodků filosofie mezináboženského dialogu a hájil Panikkarovu "intentional aimlessness" jako cíl dialogu (v diskusi jsem poukázal na to, že učinit toto podmínkou mezináboženského dialogu vylučuje essenciálně misionářská náboženství, příp. je "nutí" vzdát se přesvědčení, že věří v univerzálně relevantní dobro/pravdu). Dastmalchian se snažil o aplikaci (oslabených) Hickových pluralistických idejí na islám, který je tradičně exklusivistický (jen islám pravdivý, všechna ostatní náboženství mylná). Salamon říkal něco o pluralitě "ideálních životů" (různým způsobem realizujících stejné neredukovatelné vnitřní hodnoty) - tuto pluralitu lze vidět např. v křesťanství, islámu, budhismu, atd. A také lze vidět, že různé "životní styly" či tradice např. v křesťanství jsou blížší některým tradicím v židovství či hinduismu než jsou k jiným křesťanským tradicím. Z toho vyplývá, že náboženské a morální hodnoty nejsou přímočaře "propojitelné". Etický a náboženský dialog by se měl rozlišovat.
Amir D. z Islamic College London, vpravo s kipou Gellman, uprostřed na kříži Ježíš
Odpoledním program zahrnoval skvělé krakovské podzemní muzeum pokrývající mnoho set let tohoto někdejšího hlavního města Polska.
A to je vše. Vynikající a podnětná konference v krásném městě Jana Pavla Velikého.
úterý 28. června 2011
Polsko 3 (Kraków)
Linda Zagzebski (Oklahoma, USA) "First person and third person epistemic reasons: navigating the problems of religious epistemology."
Ryan Byerly: "Víra jako epistemicky justifikovaná dispozice"
James Franklin: "Rozlišení mezi globální/lokální [modalitou] a Leibnizova Theodicea"
Stanley Tweyman: "Descartes on How to Know God"
Bruce Langtry: "Swinburne o jednoduchosti teismu"
Michael Anthony: "Veřejné poznání o Bohu"
Peter Jonkers: "Redefinice náboženského poznání jako výzva filosofie náboženství" (podivné)
Dariusz Lukasiewicz: "Open Theism and Its Perspectives" (také trochu mimo mísu, byť propracované)
- první část pojednávala o rozdílu mezi důvody "první a třetí osoby" nebo-li "rozvažujících a teoretických" důvodech (deliberative - theoretical reasons);
- k čemu to je dobré?(a) zkušenost jako důvod pro nějaký názor (belief),(b) náboženská zkušenost, (c) použití svědectví (testimony,(d) boží svědectví - zjevení, (e) rozumný nesouhlas (reasonable dissagreement), (f) náboženský nesouhlas,(g) jednání podle autority či důvěra v ní, (h) náboženská autorita, (i) konverze.
- velmi zajímavý příšpevek i z hlediska osobního sebe-poznání (jak vlastně "funguji" a užívám svůj rozum k formaci svého života)
- salvare pův. znamenalo uzdravit
- jakákoli soteriologická teorie vyžaduje (a) pesimistickou diagnózu současné situace, (b) optimističtější zhodnocení co může být v budoucnosti
- další prvky různých soteriologií: (a) auto- či hetero-spása; (b) způsob dosažení spásy (individuální, kolektivní), (c) třída (možných) spasených, (d) kde se děje spása, (e) podstata spasitele, (f) jaký stupeň spasení je dosažitelný, (g) podstata spasení (její obsah)
- byť pravdivost názoru (belief) je důležitá je třeba i hodnotit jeho důsledky a transformativní sílu
- názor, že smrt je definitivní konec života, je fundamentálně dispraktický (vedoucí k morálně špatnému životu), naopak víra ve vzkříšení je orthopraktický (vedoucí k morálně dorbému životu)
- Moreau se soustředil na křesťanskou tradici, využíval "kontinentální autory", ale byl jasný a strukturovaný
Ryan Byerly: "Víra jako epistemicky justifikovaná dispozice"
James Franklin: "Rozlišení mezi globální/lokální [modalitou] a Leibnizova Theodicea"
Stanley Tweyman: "Descartes on How to Know God"
Bruce Langtry: "Swinburne o jednoduchosti teismu"
Michael Anthony: "Veřejné poznání o Bohu"
Peter Jonkers: "Redefinice náboženského poznání jako výzva filosofie náboženství" (podivné)
Dariusz Lukasiewicz: "Open Theism and Its Perspectives" (také trochu mimo mísu, byť propracované)
Richard Swinburne a Peter Forrest
Štítky:
filosofie křesťanství,
konference,
Swinburne Richard
pondělí 27. června 2011
Polsko 1 a 2 (Krakow)
Téměř po roce jsem se opět vypravil do Polska (viz 12.10.2010), ovšem tentokrát pracovně, a to na konferenci Filosofie náboženství v 21. prvním století. Hlavním organizátorem konference je Janusz Salamon, který v současnosti pracuje na Metropolitan University v Praze. Je to nový člen redakční rady Studia Neoaristotelica a byť je vzdělán především v analytické filosofii náboženství (studoval u Richarda Swinburna), zabývá se i módními tématy "globální etiky" (v tom se mu podobám, byť u mne je to z nouze ctnost a přinejmenším pro příští semestr své angažmá v multikultuním a environmentálním vzdělávání suspenduji).
Do Krakova jsem dorazil jsem v neděli ráno po relativně dobré noci ve vlaku (cestoval jsem s bankovním statistikem a studentkou hry na barokní příčnou flétnu). Prvni den jsem zašel na mši sv. do wawelské katedrály, úspěšně zvládnul zpověď v lámané polštině u dominikánů (na počest bl. Jana Pavla Velikého) a odpoledne si prošel město, vč. židovské čtvrti Kaimierz, kde se koná velký festival židovské kultury.
Pondělní program konference:
Richard Swinburne: "Proč se Hume a Kant zmýlili ve svém odmítnutí přirozené teologie"
Christian Tapp, "Non est procedere in infinitum – Tomáš a moderní logika" (vynikající příspěvek)Petr Dvořák, "Pojmy a priori a a posteriori v důkazech božské existence"
Vlastimil Vohánka a Daniel D. Novotný, "Trojice a pravděpodobnost: Metateorie Trojice a apologetika"
Peter Forrest:"Na obranu antropomorfického teismu"
Yujin Nagasawa: "Hickův pan(en)theistický monismus"
Paul O’Grady: "Tomáš a naturalismus" (vynikající příspěvek)
Daniel von Wachter: "Zázraky a svobodné činy člověka nejsou porušením přírodních zákonů"
Ad von Wachter: zázrak (intervence Boha) není porušením zákona přírody (kontra Hume); byly by jimi, pokud by zákony přírody implikovaly opakování následnosti (regularity of succession), ovšem protože neimplikují tak nejsou; zákony nejsou ne-akcidentální následnosti, ale říkají toto "jestliže je dán stav věcí x a nic jiného nepůsobí, tak y (podmíněná regularita)". Von Wachter kritizoval Swinburna, že zázraky jsou "neopakovatelné výjimky".
Ad my: S Vlastou Vohánkou jsme prezentovali argument vyvozující nemožnost "silné křesťanské apologetiky" z toho, co nazýváme "standardní meta-scholastickou teorii Trojice", podle níž je bezrospornost doktríny jednoho Boha ve třech Osobách nenahlédnutelná. Tato metateoretická pozice je v katolické tradici buď závazná (přes tzv. mysterium stricte dictum) anebo alespoň převažující a standardní. Nemožností "silné křesťanské apologetiky" máme na mysli nemožnost důkazu nenulové logické pravděpodobnosti křesťanství. Tento závěr se zdá skeptický či extrémně "negativně-teologický", ovšem je třeba si uvědomit, že náš argument pouze kritizuje nemožnost důkazu logické pravděpodobnosti, nikoli nemožnost justifikace křesťansté víry či jiné slabší, např. epistemické pravděpodobností argumenty. (O tom jsme ale v příspěvku nemluvili).
"Wainwright liked our contribution on the Trinity and Probability, Swinburne was satisfied by our concession that our conclusion was very limited and not so skeptical as it could seem. Peter Forrest has funny red hair. Tomorrow my colleague [Lukáš Novák] will prove to Swinburne God's existence is S5-necessary."
Do Krakova jsem dorazil jsem v neděli ráno po relativně dobré noci ve vlaku (cestoval jsem s bankovním statistikem a studentkou hry na barokní příčnou flétnu). Prvni den jsem zašel na mši sv. do wawelské katedrály, úspěšně zvládnul zpověď v lámané polštině u dominikánů (na počest bl. Jana Pavla Velikého) a odpoledne si prošel město, vč. židovské čtvrti Kaimierz, kde se koná velký festival židovské kultury.
Wawelský hrad od Visly
Pondělní program konference:
Richard Swinburne: "Proč se Hume a Kant zmýlili ve svém odmítnutí přirozené teologie"
- Přirozená teologie byla důležitá a samozřejmá (byť třeba ne až tak zásadně) pro celou křesťanskou tradici. Ránu ji zasadil Hume a Kant. Hume aplikuje svůj principy poznatelnosti (všechny ideje jsou složeny z jednoduchých vjemů, impressions) na kauzalitu tak, že prý příčinnost "nevidíme". Zdá se jakobychom vnímali jen B opakovaně následující po A. Swinburne pomocí různých metakriterí "funkční teorie" ukazuje, že Humovo stanovisko není plauzibilní. Kant podobně pracuje s Humeovským pojetím kauzality.
- Historická poznámka: Kant umírá v r. 1804, takže byl příliš starý na to, aby docenil význam Daltonovy atomické teorie, která položila pevné základy vědy o "nepozorovatelném" (do té doby se jednalo o pouhé nepodložené spekulace a proto si Kant mohl dovolit odmítnou "metafyziku")
- V čem Swinburne souhlasí s Kantem: ontologický důkaz je neplatný a atribut logické nutnosti je inkoherentní (a nikdo ho nezastával před Anselmem).
- podle Anselma Bůh nenávidí hříšníky, kdežto podle Tomáše je miluje hříšníky a nabízí jim neustále odpuštění (ať už ho kontinuálně odmítají či nikoli)
- Anselmovo pojetí nekompatibilní s podstatou lásky
Christian Tapp, "Non est procedere in infinitum – Tomáš a moderní logika" (vynikající příspěvek)Petr Dvořák, "Pojmy a priori a a posteriori v důkazech božské existence"
Vlastimil Vohánka a Daniel D. Novotný, "Trojice a pravděpodobnost: Metateorie Trojice a apologetika"
Peter Forrest:"Na obranu antropomorfického teismu"
Yujin Nagasawa: "Hickův pan(en)theistický monismus"
Paul O’Grady: "Tomáš a naturalismus" (vynikající příspěvek)
Daniel von Wachter: "Zázraky a svobodné činy člověka nejsou porušením přírodních zákonů"
Ad von Wachter: zázrak (intervence Boha) není porušením zákona přírody (kontra Hume); byly by jimi, pokud by zákony přírody implikovaly opakování následnosti (regularity of succession), ovšem protože neimplikují tak nejsou; zákony nejsou ne-akcidentální následnosti, ale říkají toto "jestliže je dán stav věcí x a nic jiného nepůsobí, tak y (podmíněná regularita)". Von Wachter kritizoval Swinburna, že zázraky jsou "neopakovatelné výjimky".
Ad my: S Vlastou Vohánkou jsme prezentovali argument vyvozující nemožnost "silné křesťanské apologetiky" z toho, co nazýváme "standardní meta-scholastickou teorii Trojice", podle níž je bezrospornost doktríny jednoho Boha ve třech Osobách nenahlédnutelná. Tato metateoretická pozice je v katolické tradici buď závazná (přes tzv. mysterium stricte dictum) anebo alespoň převažující a standardní. Nemožností "silné křesťanské apologetiky" máme na mysli nemožnost důkazu nenulové logické pravděpodobnosti křesťanství. Tento závěr se zdá skeptický či extrémně "negativně-teologický", ovšem je třeba si uvědomit, že náš argument pouze kritizuje nemožnost důkazu logické pravděpodobnosti, nikoli nemožnost justifikace křesťansté víry či jiné slabší, např. epistemické pravděpodobností argumenty. (O tom jsme ale v příspěvku nemluvili).
----------
Vlastova zpráva z našeho vystoupení:"Wainwright liked our contribution on the Trinity and Probability, Swinburne was satisfied by our concession that our conclusion was very limited and not so skeptical as it could seem. Peter Forrest has funny red hair. Tomorrow my colleague [Lukáš Novák] will prove to Swinburne God's existence is S5-necessary."
čtvrtek 23. června 2011
Léto v Českém Krasu nejen pro učitele 4
Program dnešního kursu:
08.30-10.30 Představení prezentací PKL pro ZŠ II (Mgr. Barbora Machovcová)
11.00-12.30 "Jazyky a komunikace" (Jacques Joseph)
12.30-13.30 oběd
13.30-15.00 "Ochrana přírody jako kulturní fenomén" (Mgr. Jan Blažek)
15.15-16.45 "Personifikace přírody a kultury (workshop)" (Mgr. Barbora Machovcová)
17.00- závěrečné zhodnocení
08.30-10.30 Představení prezentací PKL pro ZŠ II (Mgr. Barbora Machovcová)
11.00-12.30 "Jazyky a komunikace" (Jacques Joseph)
12.30-13.30 oběd
13.30-15.00 "Ochrana přírody jako kulturní fenomén" (Mgr. Jan Blažek)
15.15-16.45 "Personifikace přírody a kultury (workshop)" (Mgr. Barbora Machovcová)
17.00- závěrečné zhodnocení
středa 22. června 2011
Léto v Českém krasu nejen pro učitele 3
Program dnešního kursu:
08.30-09.30 představení prezentací PKL pro SŠ: agresivita a násilí (Mgr. Robert Bargel)
09.45-10.45 promítání dokumentu o experimentech Stanley Millgrama a Philipa Zimbarda
11.00-12.30 "Tvůrčí práce na školách (workshop)" (RNDr. Olga Mokrejšová, Ph.D.)
12.30-13.30 oběd
13.30-15.00 představení prezentací PKL pro SŠ: postoje k přírodě/kultuře (Mgr. Jan Blažek)
15.15-17.00 "Čínština - svět psaný znaky" (Dr. Rostislav Fellner, CSc.)
Evaluace dne v Hospůdce U Krobiána v Hostími
08.30-09.30 představení prezentací PKL pro SŠ: agresivita a násilí (Mgr. Robert Bargel)
09.45-10.45 promítání dokumentu o experimentech Stanley Millgrama a Philipa Zimbarda
11.00-12.30 "Tvůrčí práce na školách (workshop)" (RNDr. Olga Mokrejšová, Ph.D.)
12.30-13.30 oběd
13.30-15.00 představení prezentací PKL pro SŠ: postoje k přírodě/kultuře (Mgr. Jan Blažek)
15.15-17.00 "Čínština - svět psaný znaky" (Dr. Rostislav Fellner, CSc.)
Evaluace dne v Hospůdce U Krobiána v Hostími
úterý 21. června 2011
Léto v Českém krasu nejen pro učitele 2
Program dnešního kursu:
08.30-10.45 představení prezentací pro ZŠ I (RNDr. Olga Mokrejšová, Ph.D.)
11.00-12.30 "Příroda, krajina a lidé ve světle klimatických změn" (Mgr. Jan Blažek)
12.30-13.30 oběd
13.30-15.00 dokument "Byl jednou jeden ostrov" (2010)
15.15-17.00 "Antropologické základy etiky" (Dr. Daniel D. Novotný, Ph.D.)
17.00 ... evaluace dne
08.30-10.45 představení prezentací pro ZŠ I (RNDr. Olga Mokrejšová, Ph.D.)
11.00-12.30 "Příroda, krajina a lidé ve světle klimatických změn" (Mgr. Jan Blažek)
12.30-13.30 oběd
13.30-15.00 dokument "Byl jednou jeden ostrov" (2010)
15.15-17.00 "Antropologické základy etiky" (Dr. Daniel D. Novotný, Ph.D.)
17.00 ... evaluace dne
pondělí 20. června 2011
Léto v Českém krasu nejen pro učitele 1
Program dnešního kurzu:
09.30-12.30 "Úvod do PKL: Odkud jsme přišli a kam jdeme?" (Dr. Daniel D. Novotný, Ph.D. et al.)
12.30-13.30 oběd
13.30-15.00 "PKL: Základní struktura a pojmy" (Dr. Daniel D. Novotný, Ph.D.)
15.15-16.45 "Počítačové digifolio bez počítačů" (Dominik Fellner)
17.00 ... evaluace dne
09.30-12.30 "Úvod do PKL: Odkud jsme přišli a kam jdeme?" (Dr. Daniel D. Novotný, Ph.D. et al.)
12.30-13.30 oběd
13.30-15.00 "PKL: Základní struktura a pojmy" (Dr. Daniel D. Novotný, Ph.D.)
15.15-16.45 "Počítačové digifolio bez počítačů" (Dominik Fellner)
17.00 ... evaluace dne
pondělí 6. června 2011
VOŠP Sv. Jan p. Skalou: Absolventské zkoušky
Dnes (a zítra) probíhají na VOŠP ve Sv. Janu p. Skalou absolventské zkoušky. Zkouška se skládá z obhajoby diplomové práce, zkoušky z angličtiny či němčiny a z odborných předmětů (pedagogika, psychologie a filosofie či teologie). Šest studentek dálkového studia si zvolilo filosofii. Celkově jsem byl příjemně překvapen jak důkladně se na zkoušku připravily. Po celá léta výuky na VOŠP i na ČZU mám dojem, že ve srovnání s množstvím informací a hloubkou porozumnění v jiných předmětech (psychologie, pedagogika, ekonomika, atd.) je to, co přednáším a zkouším ve filosofii, velmi velmi velmi elementární. Zatím jsem ovšem nikdy nezaslechl ohlas, že filosofie jako předmět je snadný. Naopak, filosofie všem připadá nesmírně obtížná (byť vesměs převažují dobré ohlasy: "bylo to moc obtížné, ale moc jsem se naučila" - ovšem ne všechny ohlasy jsou pozitivní, obzvláště letošní semestr byl pro mě zklamáním, setkal jsem se totiž i se studentkami, které se mi nepodařilo vůči filosofii ani v nejmenším naklonit!).
Čím to je, že filosofie je všeobecně považována za něco obtížného a nesrozumitelného? Plantiga prý kdysi řekl, že filosofie je prostě "hard thinking about something". To by bylo vysvětlení. Možná je ze své vlastní povahy filosofování námahou a tu někteří zásadně odmítnou. Ať je to jak je to, jako učitel filosofie bych měl spíše hledat lepší a lepší metody a témata jak k filosofování motivovat. Jak víme ze sportu či z jiných aktivit, člověk pro radost a při správné motivaci podstoupí mnohé námahy a často si toho ani nevšimne.
Čím to je, že filosofie je všeobecně považována za něco obtížného a nesrozumitelného? Plantiga prý kdysi řekl, že filosofie je prostě "hard thinking about something". To by bylo vysvětlení. Možná je ze své vlastní povahy filosofování námahou a tu někteří zásadně odmítnou. Ať je to jak je to, jako učitel filosofie bych měl spíše hledat lepší a lepší metody a témata jak k filosofování motivovat. Jak víme ze sportu či z jiných aktivit, člověk pro radost a při správné motivaci podstoupí mnohé námahy a často si toho ani nevšimne.
pátek 3. června 2011
Helen Hattab v Praze (přednáška)
Helen Hattab (Houston) je autorkou knihy o Descartově eliminaci materiálních substanciálních forem: Descartes on Forms and Mechanisms, 2009 (236 stran). Tento krok směrem od hylemorfismu k k mechanicismu měl a má (a vzhledem k naivní interpretaci přírodních věd ve školách) nedozírné následky. Třebaže Descartovy invektivy proti substanciálním formám jsou dobře známy - Hattab odkazuje např. k Descartovu dopisu Gijsbertu Voetiovi z května 1643, Hattab možná jako první zpracovala téma precizně, věcně-systematicky a přitom v širším kontextu dobové scholastické filosofie.
Obsah knihy
Část I: Vzkříšení substanciálních forem
1. Descartovy argumenty proti substanciálním formám
2. Tomášovo zavedení substanciálních forem
3. Suárezova obhajoba substanciálních forem
Část II: Zpochybnění substanciálních forem
4. Sanchezův skeptický-humanistický útok
5. Mechanická alternative substanciálním formám
6. Karteziánská věda a principy Aristotelské mechaniky
Část III: Eliminace substanciálních forem
7. Atomy, mody a další hereze
8. Descartesova metafyzická alternativa substanciálním formám
Závěr
Obsah knihy
Část I: Vzkříšení substanciálních forem
1. Descartovy argumenty proti substanciálním formám
2. Tomášovo zavedení substanciálních forem
3. Suárezova obhajoba substanciálních forem
Část II: Zpochybnění substanciálních forem
4. Sanchezův skeptický-humanistický útok
5. Mechanická alternative substanciálním formám
6. Karteziánská věda a principy Aristotelské mechaniky
Část III: Eliminace substanciálních forem
7. Atomy, mody a další hereze
8. Descartesova metafyzická alternativa substanciálním formám
Závěr
čtvrtek 2. června 2011
Koncert ZUŠ Sušice a Nýrsko
Dnes byl v synagoze koncert ZUŠ Sušice a Nýrsko (viz 14.5.2010). Na programu byly skladby známých (Mozart, Handel, Stamitz, Ježek, Gerswin) i méně známých autorů (L. Jansa, J. Novotný, L. Fleury, J. van Eyck, A. Rosenheck) v provedení fléten, houslí, klarinetu, klavíru a trubky.
Obdivuhodné, co malé (i velké) děti dovedou. Co všechno by dovedly, kdyby navštevovaly ZŠF, Základní školu filosofickou? Je zajímavé, jak instituční podpora (či nepodpora) vede k formaci (či neformaci) lidské osoby. Také je zajímavé, jak velký zájem je o kulturní akce zahrnující děti - návštěvnost tohoto koncertu byla daleko vyšší než návštěvnost jiných koncertů. Rodiče, prarodiče, tety, strýcové ...
Obdivuhodné, co malé (i velké) děti dovedou. Co všechno by dovedly, kdyby navštevovaly ZŠF, Základní školu filosofickou? Je zajímavé, jak instituční podpora (či nepodpora) vede k formaci (či neformaci) lidské osoby. Také je zajímavé, jak velký zájem je o kulturní akce zahrnující děti - návštěvnost tohoto koncertu byla daleko vyšší než návštěvnost jiných koncertů. Rodiče, prarodiče, tety, strýcové ...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)