Obroda (analytické) metafyziky?

Graciova definice metafyziky je velmi široká. Protože kategorie mohou být jazykové, pojmové i věcné (s. 134), různé formy ne-realistických zkoumání lze v jeho pojetí taktéž klasifikovat jako metafyziku. Nejen Aristotelés a racionalisté, ale i empiricisté a Kant vyhovují Graciově definici (viz moje aplikace Graciova pojetí na Huma).

Není proto divu, že metafyzika v Graciově smyslu je "nevyhnutelná a nezničitelná". Otázku po obrodě metafyziky v analytické tradici (viz 23.5.2011) by tedy bylo třeba chápat trochu specifičtěji: lze v analytické tradici zaznamenat posun od silných anti-spekulativních empiristických forem metafyziky k formám realistickým a spekulativním (= jdoucích za bezprostřední zkušenost)? Stručná odpověď je "ano". Z čistě empirického-sociologického hlediska lze zaznamenat nový zájem o analytickou metafyziku, více či méně podobnou formám tradičním. Dokladem toho je mj. záplava anglo-amerických publikací k metafyzice (viz 16.5.2011) či poměrně velký zájem o loňskou konferenci na Strahově (viz 26.10.2010).

Móda samozřejmě není argument a doporučení. Navíc obroda analytické metafyziky není všeobecně vítaným a uznávaným faktem. V Česku jsou popularizovány práce "post-analytických" filosofů, kteří považují nejen metafyziku, ale veškeré formy realismu za scestné (viz např. sborník z r. 1985, kritickou recenzi Henryho H. Veatche, a přehledný článek Jaroslava Peregrina). Čerstvě lamentuje rozvoj analytické metafyziky Bas van Fraassen v Empirical Stance z r. 2002 (jedná se podle něho o "únos" analytické tradice a "falešné vědomí") a Hilary Putnam v Ethics without Ontology z r. 2004.

Přesto by se měli i nepřátelé tradiční metafyziky vážně a (sebe-)kriticky zamyslet: Proč metafyzika, obzvláště ve svých silnějších realistických formách, znovu a znovu povstává k životu?  Jedná se o projev trvalé tendence lidského ducha proniknou k pravdě? Či naopak neschopnosti osvobodit se jednou provždy od iluzí?

Obroda (analytické) metafyziky? - Co je to metafyzika?

Gracia jednotlivé pokusy o definici metafyziky kritizuje a v kap. 7 navrhuje následující:

Metafyzika je ... [filosofická disciplína], která se snaží 
     (a) identifikovat nejobecnější kategorie, 
     (b) definovat nejobecnější kategorie, příp. pokud to není možné, popsat je tak, abychom je mohli identifikovat,
     (c) určit vztahy mezi nejobecnějšími kategoriemi, 
     (d) zasadit méně obecné kategorie do těch nejobecnějších, 
     (e) určit vztahy méně obecných kategorií k těm nejobecnějším, včetně těch do kterých nepatří. (Metaphysics and Its Task, s. 140)

Pro hlubší pochopení by tato definice potřebovala obšírný vysvětlující komentář, ponechme ji ovšem na její intuitivní úrovni. Pro naše účely upozorněme jen na to, že kategorie chápe Gracia v širokém smyslu slova jako cokoli vyjádřeného predikáty, tj. kategorie mohou zahrnovat i to, co je tradičně nazýváno transcendentálie (viz); kategorie mohou být jazykové, pojmové i věcné (s. 134) a nemusí být neredukovatelné, vyčerpávající a vylučující se (s. 137). Metafyzika je podle Gracii „kategoriálním základem všech našich názorů, všeho našeho poznání. Jakožto náhled na naše nejobecnější kategorie a na vztahy méně obecných kategorií k těm nejobecnějším, je metafyzika pojmový základ všeho dalšího, co víme.“ (s.140).

Metafyziku lze dělit na obecnou (týkající se nejobecnějších kategorií) a speciální (týkající se méně obecných kategorií). (s. 149)

Samo jméno 'metafyzika' není příliš vhodné, protože "v dějinách této disciplíny bylo [toto jméno] užito ke zdůrazňování toho, že se tato disciplína zabývá něčím vně tohoto světa, něčím, co není materiální, či že tato disciplína přichází za studiem fyziky (která se nazývala 'přírodní filosofie'). ... tyto interpretace disciplíny jsou nešťastné, protože tato disciplína se nezabývá exklusivně tím, co je mimo tento svět či tím, co je immateriální." (s.152). Jedná se ovšem o jméno tak zaběhnuté a tradiční, spojené např. s Aristotelem či Suarezem, že z historických a pragmatických důvodů nemá smysl je odmítat.

Výstižnější než 'metafyzika' je jméno 'první filosofie', pokud chápeme správně onu prioritu naznačenou výrazem 'první': nejedná se o prioritu ontologickou (že by metafyzika výlučně studovala např. Boha), ani epistemologickou (že by její studium muselo předcházet studiu jiných disciplín), ale logickou (studuje nejobecnější základy poznání, které jsou implikovány všemi partikulárnějšími naukami) (s. 151)

Obroda (analytické) metafyziky? - Co je to metafyzika?

Podle objektu dělí Gracia definice metafyziky do tří skupin (Metaphysics and Its Task, kap. 3):
A. Všechno
     1. Bytí a nebytí (jsoucno a nejsoucno)
     2. Bytí (jsoucno)
     3. Bytí jakožto bytí (jsoucno jakožto jsoucno)
     4. Transcendentální bytí (jsoucno)
B. Něco obecného
     1. Transcendentálie (jsoucno jakožto jsoucno a jeho vlastnosti)
     2. Transcendentální vlastnosti jsoucna jakožto jsoucna
     3. Kategoriální bytí (jsoucno)
     4. Reálné bytí (realita)
     5. Existenční bytí (existence)
     6. Esenciální bytí (esence)
     7. Formální bytí (formy)
     8. Přirozené bytí (přirozenost)
     9. Substanční bytí (substance)
     10. Příčinné bytí (příčiny)
     11. Poznatelné (intelligibilní)
C. Něco jednotlivého
     1. Bůh
     2. Nutná jsoucna
     3. Immateriální jsoucna
     4. Osoby
     5. Nejzažší příčiny
     6. Vztahy
     7. Abstraktní entity
     8. Pojmy
     9. Vědomí/žitý svět/fainomena
     10. Noumena
     11. Jazyk
     12. Texty
     13. Významy
     14. Propozice
     15. Předpoklady/první příčiny
     16. Cíle
     17. Nejobecnější predikáty
     18. Kombinace 
.
Podle metody dělí Gracia definice metafyziky do jedenácti skupin (Metaphysics and Its Task, kap. 4):
A. Autoritativní/neautoritativní
B. Apriorní/aposteriorní
C. Induktivní/deduktivní
D. Diskurzivní/intuitivní
E. Deskriptivní/preskriptivní
F. Analytická/vysvětlující/syntetická
G. Experimentální/pozorovací
H. Běžný rozum/neběžný rozum
I. Historická/ahistorická
J. Fenomenologická
K. Dialektická
.
Podle cíle dělí Gracia definice metafyziky do pěti skupin (Metaphysics and Its Task, kap. 5):
A. Teoretická
B. Praktická
C. Ideologická
D. Estetická
E. Kritická
.
Podle propozic dělí Gracia definice metafyziky do pěti skupin (Metaphysics and Its Task, kap. 6):
A. Odlišné subjekty a predikáty
B. Analytické a priori
C. Syntetické a priori
D. Syntetické a posteriori
E. Bezesmyslné považované za smysluplné

Obroda (analytické) metafyziky?

"Neochabující houževnatost metafyziky", píše Jorge Gracia ve své knize Metaphysics and Its Task, "je jedním ze zjevných faktů dějin filosofie. Metafyzika od svého počátku čelila různým útokům a několikrát se již zdálo, že jí byla zasazena rána z milosti."  Jak známo, jeden z posledních frontálních útoků proti metafyzice byl veden v době dospívání analytické filosofie, za vlády novopozitivismu a filosofie přirozeného jazyka. Útok však kýženého výsledku nedosáhl, došlo k rozpadu útočné formace. Metafyzika se chopila příležitosti, postupně získavala větší a větší podporu, takže v průběhu druhé poloviny dvacátého století můžeme dokonce mluvit o znovuzrození metafyziky v rámci analytické tradice. V kontinentání tradici dvacátého století probíhal proces přesně opačný. Odmítání metafyziky bylo zpočátku váhavé a nesmělé, postupem času se však radikalizovalo, především s nástupem existencialismu a hermeneutiky, svůj vrchol má v současné dekonstrukci a postmoderně. V tomto zamyšlení chci podat krátkou provizorní zprávu o vzestupu metafyziky v analytické tradici. (Metafyziku v kontinentální tradici přenechávám povolanějším).

Nejprve si trochu ujasněme významy používaných termínů. Co je to metafyzika? Slovem ‘metafyzika’ (τὰ μετὰ τὰ φυσικά) označil jedenáctý scholarcha peripatetické školy jistý soubor Aristotelových svitků, jež jsou od té doby takto nazývány. Sám Aristotelés tohoto slova neužil, vědeckou disciplínu, kterou se v Metafyzice zabývá, nazývá porůznu jako ‘moudrost’, ‘první filosofie’,‘studium jsoucího jakožto jsoucího’, ‘teologie’ apod. Aristotelés ovšem nejen že není autorem značky ‘metafyzika’, ale dokonce není ani zakladatelem této disciplíny, jak je patrné již z toho, že samotná Metafyzika obsahuje podrobné historické zprávy o badatelských výsledcích Aristotelových předchůdců. S Aristotelem tedy nevznikla metafyzika ani jako slovo ani jako disciplína a proto z ní nelze udělat registrovanou obchodní značku aristoteliků. Aristotelovo pojetí metafyziky není pro metafyziky ani normativní ani závazné, byť může posloužit jakožto paradigmatický příklad. V dějinách západní filosofie můžeme proto pod nálepkou ‘metafyzika’ najít mnoho různých ne-aristotelských či anti-aristotelských úvah a stanovisek, což samo o sobě není důvod pro jejich diskvalifikaci z metafyzického klubu. Dokonce i v tradici indické a čínské filosofie lze mluvit o metafyzice.

Je zde ovšem problém: pokud návaznost na Aristotela a jeho metafyzický projekt není nutnou podmínkou pro to, aby se něco nazývalo metafyzikou, jak poznáme, co je a co není metafyzikou? Pokud nebudeme mít žádná kriteria legitimního užití slova ‘metafyzika’, hovory o metafyzice se stanou mlácením prázdné slámy. Pod ‘obrodou/koncem metafyziky’ si bude Petr představovat zvýšení/snížení čtenářského zájmu o horoskopy a Pavel stavbu/uzavření Velkého hadronového urychlovače. Nějakou, alespoň pracovní, definici metafyziky potřebujeme. Jorge Gracia ve své knize Metaphysics and Its Task prošel desítky různých definic metafyziky. Tyto definice lze rozdělit do čtyř základních skupin, podle toho na co se odvolávají: na objekt, cíl, metodu či na typ studovaných propozic.

Současné anglo-americké sborníky k metafyzice (1)

Vzhledem k tomu, že se stále ještě občas vyskytují  "proroctví" o konci metafyziky, bude nejspíš užitečné uvést si některé z nejnovějších antologií a průvodců k současné metafyzice, která do svých publikačních plánů zařazují všechna prestižní anglo-americká akademická nakladatelství. Jedná se o empirický důkaz toho, že metafyzika žije ... (Po pravdě řečeno ale dnešní chápání toho, co patří do metafyziky a co ne, je zcela nebulózní - jak je zřejmé z níže uvedených obsahů; témeř všechna "metafyzická témata"  jsou podstatným způsobem diskutována i v knihách z logiky, filosofii jazyka, epistemologie, filosofie mysli, filosofie vědy, filosofie náboženství, příp. občas i etiky a estetiky, a dále v řadách věnovaných historii filosofie).

Gale, Richard M., ed. 

The Blackwell Guide to Metaphysics

(Blackwell 2002)

1. Physics, Metaphysics, and Method in Newton's Dynamics (Lawrence Sklar)
2. Causation (Wesley Salmon)
3. What Events Are (Jonathan Bennett)
4. Time, Temporality and Paradox (Richard M. Gale)
5. A Thomist Metaphysics (John Haldane)
6. The Concept of Ontological Category: a New Approach (Lorenz Puntel)
7. Universals and Predication (Bruce Aune)
8. Composition as a Fiction (Gideon Rosen and Cian Dorr)
9. What Do We Refer To When We Say 'I'? (Peter van Inwagen)
10. Personal Identity: The Non-Branching Form of 'What Matters' (Jennifer E. Whiting)
11. Idealism (T.L.S. Sprigge)
12. An Idealistic Realism: Presuppositional Realism and Justifcatory Idealism (Nicholas Rescher)
13. Overcoming a Dualism of Concepts and Causes: The Basic Argument of 'Empiricism and the Philosophy of Mind' (Robert Brandom)
14. Metaphysical Realism and Logical Nonrealism (Panayot Butchvarov)
15. The Metaphysics of Possibilia (William Lycan)
16. The Actual and the Possible (Alexander Pruss)

---------------------

Michael J. Loux and Dean W. Zimmerman, eds.

The Oxford Handbook of Metaphysics

(OUP Press 2003)

I. Universals and Particulars

1. Nominalism (Zoltan Gendler Szabo)
2. Platonistic Theories of Universals (Joshua Hoffman and Gary S. Rosenkrantz)
3. Individuation (E. J. Lowe)

II. Existence and Identity 

4. Identity (John Hawthorne)
5. Existence, Ontological Commitment, and Fictional Entities (Peter van Inwagen)

III. Modality and Possible Worlds

6. The Reduction of Possiblia (Kit Fine)
7. Reductive Theories of Modality (Theodore Sider)

IV. Time, Space-Time, and Persistence Presentism

8. Presentism (Thomas M. Crisp)
9. Four-Dimensionalism (Michael C. Rea)
10. Space-Time Substantivalism (Graham Nerlich)
11. Persistence through Time (Sally Haslanger)

V. Events, Causation, and Physics

12. Events (Peter Simons)
13. Causation and Supervenience (Michael Tooley)
14. Causation in a Physical World (Hartry Field)
15. Distilling Metaphysics from Quantum Mechanics (Tim Maudlin)

VI. Persons and the Nature of Mind 

16. Material People (Dean W. Zimmerman)
17. The Ontology of the Mental (Howard Robinson)
18. Supervenience, Emergence, Realization, Reduction (Jaegwon Kim)

VII. Freedom of the Will

19. Libertarianism (Carl Ginet)
20. Compatibilism (Ted Warfield)

VIII. Anti-Realism and Vagueness 

21. Dummett on Realism and Anti-Realism(Michael J. Loux)

22. Ontological and Conceptual Relativity and the Self (Ernest Sosa)

23. Vagueness in Reality (Timothy Williamson) 

---------------------

Tim Crane and Katalin Farkas, eds.

Metaphysics: A Guide and Anthology

(OUP Press 2004)

I. God

1. Why Anything? Why This? (Derek Parfit)
2. The five ways (Thomas Aquinas)
3. Extract from Natural Theology (William Paley)
4. Extract from Proslogion (Anselm of Canterbury)
5. Extract from Monadology (G.W. Leibniz)
6. Evil and omnipotence (J.L. Mackie)

II Realism and Idealism
7. Selection from Essay Concerning Human Understanding (John Locke)
8. Selection from Three Dialogues (George Berkeley)
9. Selection from Critique of Pure Reason (Immanuel Kant)
10. Selection from Matter and Sense (Howard Robinson)
11. Realism (Michael Dummett)
 

III Being
12. Selection from Categories (Aristotle)
13. Selection from Essay Concerning Human Understanding (John Locke)
14. Primitive Thisness and Primitive Identity (Robert Merrihew Adams)
15. On what there is (W.V. Quine)
16. Selection from Material Beings (Peter van Inwagen)
17. Can there be vague objects? (Gareth Evans)
18. Vague Identity: Evans misunderstood (David Lewis)
 

IV. Universals and Particulars
19. Plato: Selections from Republic and Parmenides
20. D.M. Armstrong: Selection from Universals: An Opinionated Introduction
21. David Lewis: Selection from New work for a theory of universals
22. Donald C. Williams: On the Elements of Being: I
23. Sydney Shoemaker: Causality and Properties
 

V. Necessity
24. Selection from Naming and Necessity (Saul Kripke)
25. Selection from On the Plurality of Worlds (David Lewis)
26. Actualism and Possible Worlds (Alvin Plantinga)
27. Selection from A Combinational Theory of Possibility (D.M. Armstrong)
 

VI. Causation
28. Selection from Metaphysics (Aristotle)
29. Selection from Enquiry Concerning Human Understanding (David Hume)
30. Causation (David Lewis)
31. Causal Relations (Donald Davidson)
32. Selections from The Faces of Causation (D.H. Mellor)

VII. Time and Space
33. Selection from Physics (Aristotle)
34. Selection from The Nature of Existence ( J.M.E McTaggart)
35. Changes in Events and Changes in Things (Arthur N. Prior)
36. Selection from Asymmetries in Time (Paul Horwich)
37. Selection from The Leibniz-Clarke Correspondence
38. The space-time world (J.J.C. Smart)
39. The Paradoxes of Time Travel (David Lewis)
 

VIII. Identity
40. Identity through Time (Roderick M. Chisholm)
41. Selection from On the Plurality of Worlds (David Lewis)
42. Personal Identity (Derek Parfit)
43. Persons, Animals, and Ourselves (P.F. Snowdon)
 

IX. Mind and Body
44. Selection from Meditations on First Philosophy (Rene Descartes)
45. Selection from New System of the Nature of Substances (G.W. Leibniz)
46. Selections from Thought (Gilbert Harman)
47. Psychophysical and theoretical identifications (David Lewis)
48. Selection from Thinking Causes (Donald Davidson)
49. What is it like to be a bat? (Thomas Nagel)

X. Freedom and Determinism
50: Selection from Treatise of Human Nature (David Hume)
51. Freedom of the will and the concept of a person (Harry Frankfurt)
52. The incompatibility of freewill and determinism (Peter van Inwagen)
53. Freedom from Physics: Quantum Mechanics and Free Will (Barry Loewer)

54. Human Freedom and the self (Roderick M. Chisholm)

---------------------

LePoidevin, Robin; Simons, Peter; McGonigal, Andrew; Cameron, Ross, eds.

The Routledge Companion to Metaphysics

(Routledge 2009)

General Introduction (Robin Le Poidevin)

Part 1: History of Metaphysics (Peter Simons)
1. Pre-Socratic Themes: Being, Not-being and Mind (David Sedley)
2. Plato: Arguments for Forms (Richard Patterson)
3. Aristotle: Form, Matter and Substance (Stephen Makin)
4. Aristotle: Time and Change (Ursula Coope) 
5. Medieval Metaphysics 1: The Problem of Universals (Claude Panaccio)
6. Medieval Metaphysics 2: Things, Non-things, God and Time (John Marenbon)
7. Descartes: The Real Distinction (Dugald Murdoch)
8. Hobbes: Matter, Cause and Motion George (MacDonald Ross) 
9. Spinoza: Substance, Attribute and Mode (Richard Glauser)
10. Locke: The Primary and Secondary Quality Distinction (Lisa Downing)
11. Leibniz: Mind-body Causation and Pre-established Harmony (Gonzalo Rodriguez-Pereyra)
12. Berkeley: Arguments for Idealism (Tom Stoneham)
13. Hume: Necessary Connections and Distinct Existences (Alexander Miller)
14. Kant: The Possibility of Metaphysics (Lucy Allais)
15. Hegel and Schopenhauer: Reason and Will (Rolf-Peter Horstmann)
16. Anti-Metaphysics I: Nietzsche (Maudemarie Clark)
17. Bradley: the Supra-relational Absolute (William Mander)
18. Whitehead: Process and Cosmology (Peter Simons)
19. Heidegger: The Question of Being (Herman Philipse)
20. Anti-Metaphysics II: verificationism and kindred views (Cheryl Misak)
21. Metaphysics revivified (Avrum Stroll)

Part 2: Ontology: On What Exists (Ross P. Cameron)
22. To Be (Christopher Daly)
23. Not to Be (Graham Priest)
24. Razor Arguments (Peter Forrest)
25. Substance (David Robb)
26. Intrinsic and Extrinsic Properties (Ross P. Cameron)
27. Universals: The Contemporary Debate (Fraser McBride)
28. Particulars (Herbert Hochberg)
29. Persistence, Composition and Identity (Nikk Effingham)
30. Relations (John Heil)
31. Facts, Events and States of Affairs (Julian Dodd)
32. Possible Worlds and Possibilia (John Divers)
33. Mathematical Entities (Peter Clark)
34. Fictional Objects (Richard Hanley)
35. Vagueness (Elizabeth Barnes)
36. Minor Entities: Surfaces, Holes and Shadows (Roberto Casati)
37. Truth-Makers and Truth-Bearers (John Bigelow)
38. Values (Kevin Mulligan)

Part 3: Metaphysics and Science (Robin Le Poidevin)
39. Space, Absolute and Relational (Tim Maudlin)
40. The Infinite (Daniel Nolan)
41. The Passage of Time (Eric Olsen)
42. The Direction of Time (D. H. Mellor)
43. Causation (Michael Tooley)
44. Laws and Dispositions (Stephen Mumford)
45. Probability and Determinism (Philip Percival)
46. Essences and Natural Kinds (Alexander Bird)
47. Metaphysics and Relativity (Katherine Hawley)
48. Metaphysics and Quantum Physics (Peter J. Lewis)
49. Supervenience, Reductionism and Emergence (Howard Robinson)
50. Biometaphysics (Barry Smith)
51. Social Entities (Amie L. Thomasson)
52. The Mental and the Physical (Louise Antony)
53. The Self (John Campbell) 
A Short Glossary of Metaphysics (Peter Simons and Ross P. Cameron)

Koncert Aúúúna

Dnes byl v hartmanické synagoze koncert pěveckého kvintetu Aúúúna z Českých Budějovic. Skupina má vlastní, překrásnou úpravu Otčenáše v aramejštině.

Uvádím alespoň tuto pop-verzi z internetu:

Metafyzika (pracovní kolokvium)

Oddělení dějin starší české a evropské filosofie FLÚ AV ČR a Výzkumná skupina pro studium post-středověké scholastiky FLÚ AV ČR a TF JU pořádá zítra pracovní kolokvium s názvem: „Ta meta ta fyzika: Historické podoby a aktuální výzvy metafyziky“

Program:

• Kryštof Boháček: "Co je to metafyzika?"
• Lukáš Novák: "Virtuální obsaženost namísto syntetických apriori jako podmínka možnosti metafyziky, aneb co se mohou naučit Leibniz a Kant od Dunse Scota"
• Tomáš Machula: "Antropologie a etika s metafyzikou a bez metafyziky"
• Petr Dvořák: "Návrat metafyziky v analytické tradici"
• Daniel D. Novotný: "Současná analytická metafyzika"
• Václav Němec: "Konec metafyziky? Možnosti nemetafyzického pojetí tradičních metafyzických témat" 
• Pavel Hobza (UP Olomouc): "Metafyzika nebo metatechnika: úvahy o pojmu světa" 
• Ivan Müller (ÚJP Ústí nad Labem): "Systematické zapomenutí bytí v moderní potažmo současné filosofii"

Následuje přednáška Mikołaje Olszewského (Warszawa): "The scientific status of theology in discussion between Thomas Aquinas and Hervaeus Natalis" a prezentace jeho knihy Dominican Theology at the Crossroads, Münster 2010.

Richard Swinburne - přehled díla

Britský filosof Richard Swinburne (1934-) patří mezi nevýznamnější obhájce křesťanského teismu dvacátého století. Jeho dílo je vskutku impozantní - a to nejen co do svého rozsahu, ale i co do hloubky zpracování. Zde je seznam  jeho (zatím) sedmnácti knih:

- Space and Time (1968)
- The Concept of Miracle (1970)
- An Introduction to Confirmation Theory (1973)
- (spolu se Sydney Shoemakerem) Personal Identity (1984)
- Epistemic Justification (2001) - hlavní dílo v epistemologii
- The Resurrection of God Incarnate (2003) [NDRB]


Trilogie k teismu
- The Coherence of Theism, 1977 (rev. 1993)
- The Existence of God, 1979 (nová edice 2004)
- Faith and Reason (1981, nová edice 2005). 

Tetralogie ke křesťanským doktrínám
- Responsibility and Atonement (1989)
- Revelation: From Metaphor to Analogy (1991, nová edice 2007)
- The Christian God (1994)
- Providence and the Problem of Evil (1998)

Popularizační knihy
- Is There a God? (1996)
- Was Jesus God? (2008)

Přednášky
- Simplicity as Evidence of Truth (1997) (The Aquinas Lecture)
- The Evolution of the Soul (1986) (Gifford lecture) 

Editované knihy s úvody: 

- The Justification of Induction (1974)
- Space, Time and Causality (1983)

- Miracles (1989)
- Bayes's Theorem (2002)

- Free Will and Modern Science (v tisku)