Trinitární teologie (Jean-Hervé Nicolas)

V r. 1985 vydal švýcarský dominikán Jean-Hervé Nicolas (1910-2001) učebnici dogmatické teologie Synthèse dogmatique. De la Trinité à la Trinité (Fribourg/Paris, Éditions Universitaires Fribourg/Beauchesne). První dvě ze tří částí této knihy (Trojice - Vtělení - Církev/svátosti) byly přeloženy do češtiny jako samostatné knihy. V první knize (Syntéza dogmatické teologie I: Bůh v Trojici, Praha 2003) probírá Nicolas po všeobecném úvodu do teologie následující níže uvedená základní témata trinitární teologie. Třetí oddíl je věnován epistemologii. Z první kapitoly tohoto oddílu uvádím hlavní teze.

Všeobecný úvod

Oddíl I: Projevy božských Osob a víra Církve v Trojici 

Kapitola 1: Od jednoho Boha k Trojici
  I. Bůh filosofů a vědců
   II. Bůh Izraele
   III. Otec našeho Pána Ježíše Krista
   IV. Vypracování trinitárního dogmatu 

Kapitola 2: Cesty a prostředky dogmatického pojednání o Trojici 
   I. Od Trojice ekonomické k Trojici imanentní
   II. Úvod k cestě nazývané "psychologická"
   III. Řecký pojem a latinský pojem Trojice

Oddíl II: Rozlišení a jednota Jsoucích Bohem v jediném Bohu  

Kapitola 1: Vycházení v Bohu
   I. Jak lze pojímat božská vycházení? 
   II. Plození v Bohu
   III. Druhé vycházení
   IV. Akty "esenciální" a akty "pojmové"
   V. Závěr kapitoly 

Kapitola 2: Rozdíl mezi Třemi, kteří jsou jediným Bohem
   I. Rozdíl tří "jsoucích Bohem" může být jedině relativní
   II. Relativní protiklad v Bohu
   III. Závěr 

Kapitola 3: Božské Osoby
   I. Tři "Jsoucí Bohem" jsou tři rozdílné Osoby 
   II. První Osoba
   III. Druhá Osoba
   IV. Třetí Osoba
   V. Perichoreze

Oddíl III: Kritická reflexe v našem poznání tajemství 

Kapitola 1: Rozum, zjevení a teologie v našem poznání tajemství

  I. Nemožnost objevit pouhým rozumem tajemství božského života

• Rozum může dospět pouze k Bohu jako jedinému (protože Trojice sdílí jedinou esenci a jednotnou činnost) (161-2).
• Trojjedinost je sice ontologicky nutná, ale my nemůžeme logicky nahlédnout tuto nutnost (pace Richard od sv. Viktora), protože nemůžeme "costně" (quidditative) nahlédnout Boží esenci (163-4).
  

   II. Možnost přijmout rozumem zjevení trinitárního tajemství

• Třebaže rozum nemůže "uchopit vnitřní nutnost trinitárního tajemství, pak to ještě neznamená, že se trinitární tajemství nachází za hranicemi bytí a transcendentálních pojmů"; toto tajemství se nachází za hranicemi ens commune, tj. bytí uskutečněného v empirických jsoucnech; ta ovšem vyžadují jako příčinu dokonalé ipsum esse subsistens a lze tedy spíše říci, že "všechna ostatní [konečná] jsoucna se nacházejí "pod hranicí bytí"" (166).
• Lidské pojmy (bytí, plození, konsubstancialita, atd.) jsou schopny "nabýt takového rozpětí, že označí a vyjádří - pomocí analogie - dokonalé uskutečnění ... v Bohu" na základě víry, která dodá analogické pojmy zjevením a milostí (167).

  III. Teologické zkoumání: úsudek ve víře

• "akt víry není završením teologického bádání, je jeho předpokladem"; "teologické bádání dospívá k lepšímu porozumnění pravdám, ve které věříme"; "Co se týká trinitárního tajemství, teologické zkoumání se snaží poznání, které věřící o tomto tajemství získal ze zjevení, situovat v intelektuálním světě člověka nejprve poukazem na to, že tajemné pravdy víry nejsou vnitřně protikladné; pak ukazuje, jak může rozum za pomocí svých pojmů tyto pravdy asimilovat, aniž by přitom potlačil jejich ráz tajemství. Rovněž je situuje do celku pravd víry" (168).

    IV. Za hranicemi teologie: kontemplace teologie ve víře

• "Spoutanost analogií a nemožnost verifikovat jak počátky, tak výsledky svého zkoumání vytváří pro rozum v jeho úsilí o intellectus fidei velmi obtížnou situaci. ... Nejintenzivněji je tato slabost pociťována v pojednání o Trojici. Jde zde o poznání a vyjádření té nejkonkrétnější Skutečnosti ... Ale protože je tato Skutečnost závratně vyzdvižena nad všechnu smyslovou zkušenost, musí být pojmy, které musíme užívat k jejímu dosažení, nutně vyzdiženy na úroveň nejvyšší abstrakce ... Jediným lékem je zkušenost. Není zde naším úkolem ukazovat, že zkušenostní poznání Boha je skutečně možné, ani za jakých podmínek je možné. ... tato zkušenost je cele závislá na víře, protože je aktem víry, avšak prolnuté láskou a inspirované. V této zkušenosti je Bůh dosahován v temnotě, příčemž formulace víry jsou přesahovány, ale nikoliv popírány. Noetický obsah dodává této zkušenosti poznání z víry, a tedy pojmová teologie, která je prodloužením poznání z víry. Bez takového obsahu by zkušenost nebyla poznáním, ale pouhou exaltací bez reálného dosahu - a tudíž neschopnou skutečně se dotknout Boha, který je eminentní realitou a nikoli projekcí mého já. V této mystické zkušenosti věřící za hranicemi všech formulací, které se neobratně snaží vyjádřit rozdíl mezi božskými Osobami a zcela zvláštní, jedinečný rys každé z nich ... "poznává", a to v tom nejzkušenostnějším smyslu slova, každou z Osob a rozlišuje navzájem. Taková zkušenost je přesně vzato "nevýslovná", protože jakmile mystik opustí prostor své zkušenosti, setká se se stejnými vyjadřovacími obtížemi jako teolog: nepřiměřenost pojmů, obrazů a slov (jestliže není teologem, upadne při vyjadřování tajemství, kterého se jakoby "dotkl", do neadekvátních formulací, kterým se naučil od teologů a které nemusí být zrovna nejpřesnější)." (169) 

  V. Za hranicemi víry: patření tváří v tvář

• Víra je pro člověka hluboce neuspokojivý stav, naplnit nás může pouze bezprostřední patření na Boha tváří v tvář (srv. 1 Kor 13). Je však takové patření možné pro konečného tvora jako je člověk? Církev tuto možnost od nepaměti zastávala, dogmatizována byla na Florentském koncilu. Rozdílné chápání je ovšem zastáváno v orthodoxní církvi díky nauce Řehoře Palamy, který zavádí do Boha "nevýslovnou distinkci" mezi nepřístupnou Esencí a participovatelnými "energiemi"; v latinské tradici se naopak traduje nauka o tom, že člověk může vidět (videre) Boha (ale samozřejmě nikoli "uchopit" comprehendere) pomocí vlitého habitu, "světla slávy".

Kapitola 2: Poznání božských Osob v jejich jedinečnosti
   I. Problém
   II. Nerozdělenost tří Osob v působení "ad extra"
   III. Rozlišení Osob v jednotě činnosti

Oddíl IV: Dílo božských Osob v dějinách spásy 

Kapitola 1: Poslání božské Osoby
   I. Analýza pojmu "poslání" božské Osoby
   II. Poslání a připodobnění stvrořeného ducha božským Osobám
   III. Trinitární přítomnost a přítomnost Trojice
   IV. Viditelné poslání a neviditelné poslání 

Kapitola 2: Poslání Slova a Ducha
   I. Poslání Slova
   II. Poslání Ducha svatého