Suárez o Trojici (Marschler) - shrnutí

V úvodní kapitole své knihy Marschler podrobně a s mnoha odkazy poukazuje na nedostatečnou znalost novověké scholastické dogmatické teologie a na příčiny tohoto stavu (námitky a předsudky vůči scholatickému hnidopišství mají své kořeny v katolickém humanismu např. u Erasma, později je převzal raný protestantismus, vůči barokní scholastice jako úpadku si polívku přihřál i v striktní novotomismu; o pokoncilní katolické teologii nemluvě).

V poslední kapitole shrnuje Marschler výsledky své práce. Zatím zde uvedu jen hlavní teze:

1. Přirozené a napřirozené pravdy jsou u Suárez přísně odlišovány, přičemž témata z de deo uno jsou přístupné přirozenému rozumu a z de deo trino nikoli.
2. Veškerá boží aktivita je poznatelná pouze jako vycházející z Boha ut unus; Suárez odmítá vestigia trinitatis a důsledně uplatňuje princip opera indivisa ad extra.
3. Proti skotistům zdůrazňuje Suárez to, že "osoba" má v ontologii charakter positivního modu.
4. Mezi boží esencí a osobami je virtuální distinkce, tj. pomyslná ze základem v realitě.
5. Suárez v trinitární teologii důsledně aplikuje pojmový aparát transcendentálií, což je projekt převzatý především od Bartolomé Torrese (1512-1567).
6. Trojitost Boha je vysvětlena (standardně) pomocí vnitrobožského vycházení (Otec z něhož je pomocí intelektivního aktu konstituován Syn a volitivního Duch).
7. Nocionální akty jsou reálně totožné s boží esencí.
8. Bezrozpornost Boží esence nemá za důsledek jako u konečných jsoucen pouhé aptitudo essendi ale reálné esse per se (bytí-ze-sebe).
9. Suárez aplikuje v trinitární teologii transcendetální vztahy (tj. nikoli kategoriální), což je prý skotistický objev recipovaný mj. i tomisty.