Zobrazují se příspěvky se štítkemSuárez Francisco. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemSuárez Francisco. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 4. listopadu 2011

Španělsko 5: Segovia a Salamanca

V Segovii jsem navštívil židovský hřbitov, římský akvadukt, karedrálu s malým muzeem, a Museo de segovia (tematika od pravěku po industrializaci). Segovie má krásně zachovalé hradby s výhledem na hory. Zvenku jsem viděl monumentální pevnost Alcazar (v níž byla Isabela korunována na královnu Kastilie). V kostele San marco jsem stihl mši svatou. V Segovii krátce učil Suárez  a pocházel odtud Domingo de Soto.



Večer jsme měl konečně příležitost setkat se s prof. Fuentesem - velmi zajímavé setkání (já jsem mluvil latinsky a on španělsky). Díky němu jsem nakonec přeci jen stanul na posvátném místě:


Dnes je tam církevní střední škola, tj. nejedná se o běžně přístupné místo. Byli jsme ovšem vpuštěni i dovnitř budovy:


středa 17. srpna 2011

Suárez a nauka o nauce o Trojici

Je křesťanská teorie trojjediného Boha bezrosporná? Je dokazatelná? Je (rozumově) uvěřitelná? Toto jsou otázky, které se netýkají Trojice a jejích vlastností, ale naší teorie o Trojici a vlastností této teorie. Jinými slovy jsou to otázky meta-teoretické. Zatímco k historii nauky o Trojici byla napsána spousta knih a studií, k historii nauky o nauce o Trojici nikoli. Dobrým, třebaže stručným úvodem k metateorii Trojiční nauky je Suárezova jedenáctá kvestie první knihy De Trinitate (23.3.2011):



Suárezovo pojednání má typickou barokní scholastickou strukturu - Suárez nejprve identifikuje dvě krajní pozice: 
  1. Trojiční nauka je nejen nad rozumem, ale dokonce proti němu. Tento názor je připisován Robertu Holkotovi OP (z. 1349), podle Suáreze neprávem.
  2. Trojiční nauka je dokazatelná čistě na základě rozumu. Tento názor je připisován Richardu od Sv. Viktora OSA (z. 1173), Jindřichovi z Ghentu (z. 1293) a Ramonu Llullovi (d. 1315). 
(Suárez dále ještě zmiňuje Scotovo stanovisko, které se týká andělského poznání). Suárezovo vlastní stanovisko se skládá ze čtyř tezí, z nichž cituji tři (jedno se týká Scotova stanoviska o andělích): 

T1: Dico ergo primo. Seclusa omni revelatione divina, impossibile est per evidentem demonstrationem cognoscere in Deo esse plures personas. Ita docent theologi omnes … [liber 1 caput 11 numeru 5]

T2: Dico secundo, absque revelatione divina non solum demonstrari non potest Trinitatis mysterium, verum nec cogitari potest tamquam possibile, cum aliquo assensu probabili vel opinativo aut formidoloso. Hanc etiam assertionem videntur supponere theologi omnes … [l1c11n10] 

T4: Dico quarto, nihilominus asserendum non esse mysterium Trinitatis esse contra rationem naturalem. Ita sentiunt omnes. [l1c11n18]

pondělí 15. srpna 2011

Suárez: O víře (1622)

Obsah Suárezova spisu De Fide, Spe et Caritate (viz 21.3. a 22.3.2011). V první traktátu o víře jsem navíc vypsal sekce v disputacích 3, 4 a 5.

Tractatus Primus: De fide theologica

Disputatio 1: De obiecto huius tractatus et variis acceptionibus fidei
Disputatio 2: De obiecto seu subiecto materiali fidei
Disputatio 3: De obiecto formali fidei et quomodo ad illud fiat ultima resolutio
  • Sectio 1: An Deus vel eius auctoritas, an humana ratio sit obiectum formale fidei
  • Sectio 2: An Deus, ut revelatione constituit obiectum credibile, sit formale obiectum fidei
  • Sectio 3: An Deus sit, non solum ut revelans, sed etiam ut auxilium seu lumen fidei infundens, obiectum formale fidei
  • Sectio 4: An Deus, ut prima veritas, sit obiectum formale fidei
  • Sectio 5: An de ratione primae veritatis sit non posse fallere aut mentiri, et hoc requiratur ad obiectum formale fidei
  • Sectio 6: An prima veritas naturaliter cognita, an potius supernaturaliter, sit obiectum formale fidei
  • Sectio 7: An inevidentia rerum revelatarum sit de ratione obiecti fidei
  • Sectio 8: An inevidentia Dei revelantis sit de ratione obiecti fidei
  • Sectio 9: An non visum vel non scitum sit conditio necessaria ad obiectum formale fidei
  • Sectio 10: An privata revelatio spected ad obiectum formale fidei et consequenter an auctoritas Ecclesiae pertineat ad hoc obiectum formale, et quomodo in illam resolvatur fides
  • Sectio 11: An revelatio mediata sufficiat ad obiectum formale fidei, ubi de distinctione formali inter obiectum fidei et theologiae
  • Sectio 12: An revelatio divina humanitus credita sufficiat ad obiectum formale fidei
  • Sectio 13: An revelato falso putata sufficiat ad credendum fide infusa
Disputatio 4: De propositione obiecti fidei sufficiente et necessari ad credendum
  • Sectio 1: An ad credendum requiratur proposito facta singulis a Deo immediate
  • Sectio 2: Quae obiecti propositio requiratur ad credendum christiane
  • Sectio 3: An christianae fidei mysteria sunt evidenter credibilia
  • Sectio 4: De comparatione fidei christianae ad alios sectus in credibilitate
  • Sectio 5: Quomodo possit fidei credibilitas ad usum applicari
  • Sectio 6: An evidentia credibilitatis ex lumine fidei oriatur
Disputatio 5: De regulis quibus fidei obiectum infallibiliter proponitur
  • Sectio 1: An proxime fidem proponens infallibili auctoritatis aut veritatis esse debeat
  • Sectio 2: An in Ecclesia requiratur aliqua infallibilita regula fidei
  • Sectio 3: An sacra Scriptura sit infallibilis regula fidei
  • Sectio 4: An traditio non scripta sit infallibilis regula fidei
  • Sectio 5: An requiratur regula fidei animata, et veram doctrinam discernens
  • Sectio 6: An Ecclesia universalis sit infallibilis in credendo, ac proinde certa regula fidei
  • Sectio 7: An legitimum Concilium sit certa regula fidei
  • Sectio 8: An Papa sine Concilio sit certa regula fidei
Disputatio 6: De actu fidei
Disputatio 7: De virtute fidei quantum ad habitus eius
Disputatio 8: De distinctione fidei ab omnibus donis et gratiis intelletualibus quae fidei serviunt et praecipue a prophetia
Disputatio 9: De ecclesia
Disputatio 10: De summo pontifice
Disputatio 11: De conciliis
Disputatio 12: De necessitate fidei quatenus est medium ad salutem
Disputatio 13: De praecepto interioris fidei
Disputatio 14: De praecepto actus exterioris fidei
Disputatio 15: De peccatis fidelium contra praeceptum internum fidei
Disputatio 16: De infidelitate
Disputatio 17: De infidelibus non apostatis quaoad eorum peccata
Disputatio 18: De mediis quibus uti licet ad convertendos vel coercendos infideles non apostatas
Disputatio 19: De infidelibus apostatis, seu hereticis, et imprimis de culpa eorum, haeresi
Disputatio 20: De remedis ecclesiae contra haereses et haereticos
Disputatio 21: De poenis spiritualibus haereticorum
Disputatio 22: De temporali poena haereticorum, quae est confiscatio
Disputatio 23: De poenis corporalibus haereticorum
Disputatio 24: Ad quos extenditur poenae haereticorum ob coniunctionem cum illis

Tractatus Secundus: De spe
Disputatio 1: Speculativa de virtute spei continens sectiones octo
Disputatio 2: Moralis de spe continens sectiones tres

Tractatus Secundus: De charitate
Disputatio 1: De obiecto materiali et formali charitatis
Disputatio 2: De actu charitatis
Disputatio 3: De habitu charitatis
Disputatio 4: De virtute misericordiae
Disputatio 5: De praeceptis charitatis
Disputatio 6: De peccatis contrariis his praeceptis
Disputatio 7: De praecepto eleemosynae
Disputatio 8: De praecepto correctione fraternae
Disputatio 9: De ordine circa personas servando in praecepto charitatis, et misericordiae
Disputatio 10: De scandalo
Disputatio 11: De praecepto ad pacem attinente
Disputatio 12: De schismate
Disputatio 13: De bello

úterý 2. srpna 2011

Metafyzické disputace (1597) - druhá část

DM28: O prvním dělení jsoucna na nekonečné jako takové a konečné a o jiných ekvivalentních děleních
DM29: O prvním jsoucnu a nestvořené substanci nakolik může být poznáno přirozeným rozumem, že ono samo je
DM30: O prvním jsoucnu nakolik může být poznáno přirozeným rozumem co je a jaké je

DM31: O esenci konečného jsoucna nakolik je jako takové, o jeho bytí (esse), a distinkci těchto
DM32: O dělení stvořeného jsoucna na substanci a akcident
DM33: O stvořené substanci obecně vzato
DM34: O první substanci neboli supositu a její distinkci od přirozenosti
DM35: O stvořené nemateriální substanci
DM36: O materiální substanci obecně vzato
DM37: O esenciálním pojmovém vymezení (ratio) akcidentu obecně vzato
DM38: O srovnání akcidentu se substancí
DM39: O dělení akcidentu na devět nejvyšších rodů
DM40: O spojité kvantitě
DM41: O kvantitě nespojité a souřadnosti (coordinatio) kategorie kvantity a jejích vlastností
DM42: O kvalitě a jejích druzích obecně vzato
DM43: O potenci a aktu
DM44: O habitech
DM45: O protikladu kvalit
DM46: O intenzitě kvalit
DM47: O reálném vztahu jako takovém
DM48: O činnosti
DM49: O trpnosti
DM50: O kategorii kdy a obecně o trvání věcí
DM51: O kde 
DM52: O pozici
DM53: O habitu nakolik tvoří nějaký rod akcidentu
DM54: O pomyslných jsoucnech

pondělí 1. srpna 2011

Metafyzické disputace (1597) - první část

Tento týden si snad konečně vyšetřím trochu kvalitního času pro revizi článku o Suárezově teorii pomyslných jsoucen (entia rationis), který by měl vyjít v Brill's Companion to Suárez (ed. Victor Salas a Robert Fastiggi). Článek se opírá o poslední disputaci Suárezových Metafyzických disputací z r. 1597. Toto monumentální dílo zásadním způsobem ovlivnilo barokní univerzitní filosofii přinejmenším na sto let. Zde je přehled disputací prvního svazku tohoto díla (s odkazy na obsah těchto disputací, které bych rád postupně doplnil).

Předmluva (13.5.2010, 14.5.2010, 15.5.2010)

DM1: O přirozenosti první filozofie neboli metafyziky (24.5.2010)

DM2: O esenciálním pojmovém vymezení (ratio) neboli pojmu jsoucna (25.5.2010)
DM3: O atributech (passionibus) jsoucna obecně a jejich principech (1.6.2010)
DM4: O transcendentální jednotě obecně (2.6.2010)
DM5: O individuální jednotě a jejím principu (4.6.2010)
DM6: O jednotě formální a univerzální (17.6.2010)
DM7: O různých rodech distinkcí (18.6.2010)
DM8: O pravdě neboli pravdivém nakolik je atributem (passio) jsoucna (28.6.2010)
DM9: O nepravdě neboli nepravdivém (29.6.2010)
DM10: O dobru neboli transcendentální dobrotě (19.8.2010)
DM11: O zlu (20.8.2010)

DM12: O příčinách obecně (23.8.2010) 
DM13: O materiální příčině substance (24.8.2010)
DM14: O materiální příčině akcidentů (25.8.2010)
DM15: O formální příčině substanciální (1.9.2010)
DM16: O formální příčině akcidentální (2.9.2010)
DM17: O účinné příčině obecně (3.9.2010)
DM18: O blízké účinné příčině a její kauzalitě a o všem, co potřebuje k zapříčiňování (6.9.2010)
DM19: O příčinách působících nutně a svobodně neboli kontingentně; také o osudu, štěstí a náhodě (7.9.2010)
DM20: O první účinné příčině a její první činnosti, jíž je stvoření (creatio)
DM21: O první účinné příčině a o její druhé činnosti, jíž je udržování-v-bytí (conservatio)
DM22: O první příčině a její další činnosti, jíž je součinnost neboli souběh (cooperatio seu concursus) s druhými příčinami
DM23: O účelové příčině obecně
DM24: O poslední účelové příčině neboli posledním účelu
DM25: O vzorové příčině (causa exemplari)
DM26: O srovnání příčin s jejich účinky
DM27: O srovnání příčin mezi sebou

pátek 3. června 2011

Helen Hattab v Praze (přednáška)

Helen Hattab (Houston) je autorkou knihy o Descartově eliminaci materiálních substanciálních forem: Descartes on Forms and Mechanisms, 2009 (236 stran). Tento krok směrem od hylemorfismu k k mechanicismu měl a má (a vzhledem k naivní interpretaci přírodních věd ve školách) nedozírné následky. Třebaže Descartovy invektivy proti substanciálním formám jsou dobře známy - Hattab odkazuje např. k Descartovu dopisu Gijsbertu Voetiovi z května 1643, Hattab možná jako první zpracovala téma precizně, věcně-systematicky a přitom v širším kontextu dobové scholastické filosofie.

Obsah knihy

Část I: Vzkříšení substanciálních forem
   1. Descartovy argumenty proti substanciálním formám
   2. Tomášovo zavedení substanciálních forem
   3. Suárezova obhajoba substanciálních forem
Část II: Zpochybnění substanciálních forem
   4. Sanchezův skeptický-humanistický útok
   5. Mechanická alternative substanciálním formám
   6. Karteziánská věda a principy Aristotelské mechaniky
Část III: Eliminace substanciálních forem
   7. Atomy, mody a další hereze
   8. Descartesova metafyzická alternativa substanciálním formám
Závěr

středa 6. dubna 2011

Suárez o Trojici (Marschler) - shrnutí

V druhé části své poslední kapitoly se Marschler zabývá postavením trinitárních úvah v rámci Suárezova systému a Suárezovými zdroji:

(1) Často opakovaná výtka na adresu novověké scholastiky, že traktát o Trojici stojí v izolaci od jiných teologických traktátů je nepravdivá; Suárezova diskuse je provázaná s christologií, metafyzikou a dalšími částmi jeho díla; to, že nezmiňuje o Trojici v nauce o stvoření vychází z jeho vlastních principů (viz 5.4.2011 druhá hlavní teze)

(2) Z církevních otců je v Suárezově Traktátu o Trojici  nejcitovanější Augustin (více než 150 odkazů); další církevní otcové (Athanasius vč. Symbolum Athanasii, Jan Damašský, Hilarius, Basil mají odkazů mnohem méně). Ze středověkých autorů má Tomáš více než 200 odkazů, Scotus méně než 100. Následují: Durandus, Kajetán, Capreolus, Bonaventura a Anselm, Richard od Sv. Viktora, Jinřich z Ghentu, Marsilius z Inghenu, Gabriel Biel a Bartolomé Torres. Kromě Duranda je evidentně vlivná tomistická tradice (Capreolus, Ferrariensis, Kajetán a Torres), naproti tomu skotistická tradice (kromě Scota) zastoupená není. Ockham má jen tři odkazy a vliv nominalismu je tedy nanejvýš nepřímý.

(3) U řady odkazů (např. k církevním otcům) je zřejmé, že je Suárez přebral z prefabrikované příručky či tradice, aniž by se některými z těchto autorů zabýval přímo a z první ruky.Třebaže odkazy i shrnutí nauky daného autora jsou většinou přesné, chybí v nich poukaz na širší kontext a nějaké hlubší porozumnění historického vývoje dané problému, názoru či argumentu.

(4) V Suárezově nauce je přítomen silně jeho oponent Vázquez, se kterým se v mnohém neshodl. Vázquez např. kritizoval v části své De Trinitate Suárezovy teze z De incarnatione, na což Suárez reagoval v De Trinitate. Marschler uvádí krátký výčet kontroverzních bodů mezi Suárezem a Vázquezem, které v průběhu jeho studie vypluly na povrch:
  • hodnocení "trinitráních důkazů" Raymunda Llula
  • (hypotetická) možnost  svořeného Ducha intuitivně nahlédnout Trojici
  • predikovatelnost "Osoby" na Boha
  • Otec a "sebevztažnost" jako fundament nezrozenosti
  • rozlišení esenciálních a nocionálních aktů
  • "tres existenciae" a nauka Richarda od Sv. Viktora
  • transcendentální pravda a její určení
  • jednota a zmnožitelnost "dokonalosti" (Volkommensheit) v Bohu a role relací pro jejich pochopení
  • "osobní" zmnožitelnost atributu nekonečnosti
  • slučitelnost principu "principium identitatis comparatae" s trojičním dogmatem
  • zahrnutí (boží) esence do relací
  • domněnka o absolutní subsistenci v Bohu a s tím související pochopení "individuum deitatis"
  • postoj k objektům nocionálních aktů Otce z nichž vychází Syn
  • nutnost božího chtění possibilií
  • použitelnost pojmu imago pro rozlišení Syna a Ducha
  • explikace přebívání Boha v duších spravedlivých
Další Suárezovy reakce lze tušit vůči Fonsekovi, Gregoriu z Valencie, Molinovi a Zumelovi. Často se jedná o reakce bez uvedení jména a tudíž pouze podrobná znalost historického kontextu umožní identifikaci oponenta. U Suáreze ještě není vidět pozdější orientace na jezuitské "spolu-hráče" (nostrí), kdy se jezuité primárně četli mezi sebou a reagovali na sebe.

Marschler se ve třetí části poslední kapitoly zabývá postavením Suáreze mezi Scotem a Tomášem a ve čtvrté tím, co říká suárezianismus ke vztahu teologie a filosofie, přirozenosti a svobodě, a trojedinosti.

úterý 5. dubna 2011

Suárez o Trojici (Marschler) - shrnutí

V úvodní kapitole své knihy Marschler podrobně a s mnoha odkazy poukazuje na nedostatečnou znalost novověké scholastické dogmatické teologie a na příčiny tohoto stavu (námitky a předsudky vůči scholatickému hnidopišství mají své kořeny v katolickém humanismu např. u Erasma, později je převzal raný protestantismus, vůči barokní scholastice jako úpadku si polívku přihřál i v striktní novotomismu; o pokoncilní katolické teologii nemluvě).

V poslední kapitole shrnuje Marschler výsledky své práce. Zatím zde uvedu jen hlavní teze:
  1. Přirozené a napřirozené pravdy jsou u Suárez přísně odlišovány, přičemž témata z de deo uno jsou přístupné přirozenému rozumu a z de deo trino nikoli.
  2. Veškerá boží aktivita je poznatelná pouze jako vycházející z Boha ut unus; Suárez odmítá vestigia trinitatis a důsledně uplatňuje princip opera indivisa ad extra.
  3. Proti skotistům zdůrazňuje Suárez to, že "osoba" má v ontologii charakter positivního modu.
  4. Mezi boží esencí a osobami je virtuální distinkce, tj. pomyslná ze základem v realitě.
  5. Suárez v trinitární teologii důsledně aplikuje pojmový aparát transcendentálií, což je projekt převzatý především od Bartolomé Torrese (1512-1567).
  6. Trojitost Boha je vysvětlena (standardně) pomocí vnitrobožského vycházení (Otec z něhož je pomocí intelektivního aktu konstituován Syn a volitivního Duch).
  7. Nocionální akty jsou reálně totožné s boží esencí.
  8. Bezrozpornost Boží esence nemá za důsledek jako u konečných jsoucen pouhé aptitudo essendi ale reálné esse per se (bytí-ze-sebe).
  9. Suárez aplikuje v trinitární teologii transcendetální vztahy (tj. nikoli kategoriální), což je prý skotistický objev recipovaný mj. i tomisty.

pondělí 4. dubna 2011

Suárez o Trojici (Marschler)

K Suárezově nauce o Nejsvětější Trojici existuje v němčině velmi důkladné, více než 700 stran dlouhé, dílo Thomase Marschlera (Münster, Aschendorff Verlag, 2007):

Die spelulative Trinitätslehre des Franscisco Suárez S.J. in ihrem philosophisch-theologischen Kontext 


Obsah díla:

Kapitel 1: Hinführung zum Thema
1) Frühneuzeitliche Scholastik?
2) Trinitätstheologie?
3) Suárez?
4) Zielsetzung und Methode der Vorliegenden Studie

Kapitel 2: Der erkenntnistheologische Rahmen der Suárezischen Trinitätslehre
1) Grundlegende methodologische Vorbemerkungen zur Gotteslehre
2) Die übernatürliche Offenbarung als einziger Weg zur Erkenntnis der Göttlichen Trinität
3) Das Problem der Trinitätserkenntnis an verschiedenen Orten des dogmatischen Systementwurfs (Angelologie - Urstandslehre - Christologie - Mariologie)
4) Zusammenfassung

Kapitel 3: Der Begriff von Personalität und seine Verwendung in der Gotteslehre
1) Das philosophische Grundkonzept von Personalität bei Suárez
2) Die positive Bestimmung von Personalität als letztem Existenzmodus einer Wesensnatur
3) Die Übertragung des Personsbegriffs auf Gott

Kapitel 4: Die innergöttlichen Hervorgänge
1) Möglichkeit und Notwendigkeit innergöttlicher Hervorgänge für die Personendifferenzierung
2) Das Formalprinzip der innergöttlichen Hervongänge
3) Zur Vereinbarkeit von Hervorbringung und wahrer Göttlichkeit der Personen

Kapitel 5: Die Dreiheit der Personen und die Vervielfachung mit ihnen verbundener Prädikate in Gott
1) "Drei Personaliäten"?
2) "Drei personale Subsistenzen"?
3) "Drei (personale) Existenzen"?
4) Vervielfachung der transzendentalen Prädikate?
5) "Tres bonitates" - distinkte personale Vollkommenheiten?
6) Vervielfachung göttlicher Wesensprädikate in der Trinität?

Kapitel 6: Die Vereinbarkeit von Wesenheit und Dreiheit der Personen in Gott
1) Einheit und Einfachheit Gottes
2) Die Identität der Personen im einen Göttlichen Wesen
3) Die Bestimmung des Unterschieds zwischen Wesen und Personen
4) Die These von der Absoluten Subsistenz Gottes
5) Gleicheit, Ähnlichkeit und Perichorese der Göttlichen Personen als Folgen Ihrer Wesenheit

Kapitel 7: Die innergöttlichen Relationen
1) Die Existenz realer Relationen in Gott
2) Die Sonderstellung der aktiven Hauchung

Kapitel 8: Notionen, notionale Akte und Proprietäten
1) Grundlegende Begriffsbestimmungen und -abgrenzungen
2) Zum exakteren Verständnis des innergöttlichen Ursprungsgeschehens als des Vollzugs der notionalen Akte
3) Der Begriff der personalen Proprietäten und seine Funktion

Kapitel 9: Über die göttlichen Personen im einzelnen
1) Der Sohn als "Wort" des Vaters und seine Hervorbringung im göttlichen Erkenntnisakt
2) Vater und Sohn als gemeinsames Hervorbringungsprinzip des Heiligen Geistes
3) Der Hervorgang des Heiligen Geistes als göttlicher Liebe
4) Zur Unterscheidbarkeit von Sohn und Heiligem Geist mit Hilfe des Begriffes "Zeugung"

Kapitel 10: Die Sendung der göttlichen Personen
1) Wesen und Subjekte der Sendungen
2) Untershiedliche Formen der Sendung: "missio invisibilis" - "missio visibilis"

Kapitel 11: Ergebnisse
1) Ein Resümee in Kernthesen
2) Die Stellung des suárezischen Trinitätstraktats und seine Quellen
3) Zwischen Thomas und Scotus
4) Drei systematische Zentralthemen der Gotteslehre im Licht des suárezischen Entwurfs 

(Z časových důvodů ponechávám obsah nepřeložen, navíc je to jednoduchá němčina.)

středa 23. března 2011

Suárez: O Trojici (Předmluva)

Suárezův spis De Trinitate je na barokní poměry poměrně nevelký - pouze dvanáct knih, zabírajících jen třetinu svazku ve Vivesově edici (22.3.2011).

Liber I: De Trinitate an in Deo sit
Liber II: De Divinitate trium personarum
Liber III: De distinctione trium personarum
Liber IV: De unitate trium personarum
Liber V: De relationibus et notionibus
Liber VI: De originibus et actionibus notionalibus
Liber VII: De proprietatibus et constitutione divinarum personarum
Liber VIII: De persona Patris
Liber IX: De persona Filii
Liber X: De spiratione
Liber XI: De persona Spiritus Sancti
Liber XII: De missione divinarum personarum

Sama Předmluva k tomuto spisu je velmi zajímavá. [1] Suárez nejprve zdrůrazňuje to, že Trojice je nejjvyšší tajemství a pravda o ní je nedokazatelná (ut eius veritas demonstretur ... impossibile est). Nicméně přesto je možné opřít tuto pravdu o pravidla víry (in regulis fidei ... fundanda est) a je možné se pokusit, nakolik síly stačí (pro viribus), zodpovědět námitky nevěřících. [2] Tímto způsobem postupovali řečtí i latinští otcové (Athanasius, Řehoř Naziánský, Řehoř Nysský, Jan Zlatoústý, Basil, Jan Damašský, Tertulián, Hilarius, Augustin, Fulgentius, Idacus Clarus a Richard od Sv. Viktora) i scholastikové (Petr Lombardský a jeho středověcí komentátoři, vč. Tomáše a jeho školy). [3] Suárez dále poukazuje na to, že řadu věcí, které se týkají Boha jakožto jediného, mlčky předpokládá, protože je zpracoval v jiných dílech, především v Metafyzických Diputacích, 13.5.2010). [4] Z podobného důvodu se Suárez příliš nevěnuje analýze obecných filosofických pojmů (osoba, suppositum, subsistence, vytah), ale naopak pozornost podle potřeby věnuje jen analýze specificky teologických pojmů (Trojice, notio, circumsessio, konsubstantialita, ὁμοούσιος).

[1] Cum hoc mysterium supremum omnium sit, quae per fidem revelantur, existimandum non est, eo animo illius disputationem suscipi, ut eius veritas demonstretur; id enim impossibile esse, infra ostendemus: sed in regulis fidei, et divina auctoritate veritas huius mysterii, imprimis fundanda est. Qua stabilita, et confirmato mysterio, aliquam illius congruentem rationem, vel potius declarationem investigare conabimur, et obiectionibus infidelium pro viribus satisfacere. Ac tandem ea colligere, quae Theologico more ex principiis revelatis certius, aut verisimilius elici possunt. [2] Atque hocmodo disputarunt de hoc mysterio antiqui Patres copiosissime, ex Graecis praecipue Athanasius fere in omnibus operibus suis, et Gregorius Nazianzenus in quatuor orationibus de Theologia, et Gregorius Nyssenus, quatuor etiam orationibus de hoc mysterio, Chrysostomus, quinque orationibus de visione Isaiae, Basilius, libro contra Eunomium, Damascenus, lib. 1, de Fide, et alii multi. Ex Latinis vero primus Tertullianus, libro contra Praxaeam, deinde Hilarius, libris 12 de Trinitate, et libro de Synodis, copiose Augustinus, 15 de Trinitate, et saepe alias, Fulgentius, libro ad obiectiones Arianorum, Idacius Clarus contra Varimandum, Richardus de S. Vict. in libris de Trinitate. Disputarunt etiam Scholastici cum Magistro in 1, per priores 35, distinctiones, commodiori ordine, D. Thomas, cum expositoribus, 1 parte a quaestione 27 usque ad 34. Postquam enim de his, quae pertinent ad Divinam unitatem, tractavit D. Thomas convenienti ordine, consequenter Trinitatis notitiam dedit, nam ea, quae ad unitatem spectant, et communiora sunt, et cognitu faciliora, ideoque eorum disciplina praecedere debuit, quibus cognitis, minus etiam difficile est de Trinitate disserere.
            [3] Nos vero, cum ad praesens integros in primam partem Commentarios in lucem edere non possimus, eo quod aliis gravissimis occupationibus distenti sumus, ea, quae ad unitatem Dei pertinent, in hoc opere supponimus; ex quibus illa omnia, quae naturali ratione investigari et attingi possunt, in nostra Metaphysica pro virili elaborare curavimus, multa etiam, quae ad scientiam, voluntatem et providentiam Dei pertinent in aliis nostriis opusculis tradidimus, de praedestiantione vero et reprobatione in praecedeti tractatu disputatum est. In praesenti ergo solum de his, quae Deo, quatenus Trinus est, conveniunt, dicere intendimus. Et quoniam nunc Commentatoris officium non assumimus, ordinem quaestionum D. Thomae non omnino sequemur, ne prolixiores quam cupimus, esse cogamur. Brevitati itaque consulentes etiam compendiosiori methodo utemur, dostrinae ordinem, quem in aliis rebus tenere solemus, non praetermittendes. 
            [4] Prius vero, quam disputationem inchoemus, advertendum est, cum in tota Theologia vera sit sententia Augustini, l. 10, de Civ., c. 23. Philosophis liberum est, quibus voluerint uti verbis, nobis autem ad certam regulam loqui fas est: in hac materia imprimis esse necessarium, quia in nulla periculosius erratur, ut idem Augustinus ait, in principio librorum de Trinitate, ideoque in ea maxime verum habet, quod ex Hieronymo in ore omnium circumfertur: Ex verbis inordinate prolatis incurritur haeresis. Et ideo tam a sanctis Patribus, quam a Scholasticis non magis in explicando mysterio, quam in docendis loquendi modis elaboratum est, et unumquodque verbum, in hoc mysterio usurpandum, diligenter examinatum. Quod olim fuit necessarium, tum, quia nec mysterium, nec significationes vocum ita declaratae erant: tum etiam, quia haeretici sub verbis ambiguis errores suos introducere curabant: nunc autem non est tam necessaria de verborum significationibus prolixa disputatio, non tamen omittemus eam, quae oportuna visa fuerit, praesertim quando voces fuerint proprie Theologicae, et huius mysterii, ut sunt Trinitas, Notio, Circumsessio, Consubstantialis et Graece homousion. Aliae vero, quae sunt communes Philosophis, ut Persona, suppositum, subsistentia, relatio, et similes supponentur a nobis ex metaphysica. Quomodo vero ad hoc mysterium applicentur, explicabimus.

Zde je ještě přehled kapitol první knihy ("O Trojici, zda je v Bohu"):

Cap. 1: In Deum tam nomen, quam rationem Personae vere ac proprie convenire
Cap. 2: In Deo esse plures personas
Cap. 3: Quomodo ratio personae communis sit tribus divinis personis
Cap. 4: Personas non multiplicari in Deo, nisi per realem processionem
Cap. 5: Processiones divinas immediate per intellectum, et voluntatem esse
Cap. 6: Personas produci intellectione, et amore
Cap. 7: Qua intellectione, et quo amore personae producantur
Cap. 8: Sit-ne actus principium quo productionis
Cap. 9: De numero processionum
Cap. 10: De numero personarum
Cap. 11: De cognitione Trinitatis sine revelatione ["O poznání Trojice bez zjevení" - toto mě a Vlastu V. zajímá momentálně nejvíce]
Cap. 12: Quomodo cognoscatur Trinitas ex revelatione

úterý 22. března 2011

Francisco Suárez: Přehled díla (Vives)

Ve Vivesově edici je Suárezovo dílo trochu méně přehledné, nicméně je třeba s touto edicí počítat. Díky Google Books ji máme téměř celou online a díky Sidney Pennerovi máme i kompletní seznam odkazů. Zde je přehled:

VOL. 1: De deo uno et trino
     Tractatus primus:De divina substantia eiusque attributis [1]
     Tractatus secundus:De divina praedestinatione et reprobatione [1] 
     Tractatus tertius:De Sanctissimo mysterio Trinitati [1]
VOL. 2: De angelis [2]      
VOL. 3: De anima
      Tractatus primus:De opere six dierum [3]
      Tractatus secundus: De anima [3]
VOL. 4: De fine hominis a další traktáty
VOL. 5-6: De legibus
VOL. 7-10: De gratia
VOL. 11: Opuscula
VOL. 12: De fide, spe et charitate
VOL. 13-16: De religione [13] [14] [15] [16/1] [16/2]
VOL. 17-18: De incarnatione [17] [18]
VOL. 19: ???
VOL. 20-23: De sacramentis
VOL. 24: Defensio Fidei Catholicae adverus Anglicanae Sectae Errores
VOL. 25-26: Disputationes metaphysicae [25] [26]
VOL. 27: Index
VOL. 28: ???

pondělí 21. března 2011

Francisco Suárez: Přehled díla (Pereira)

Francisco Suárez (1548-1617) přišel jako první nejen s prvním čistě systematickým přehledem metafyziky (viz Metafyzické disputace) ale i s prvním celkovým filozoficko-teologickým systémem či spíše „super-systémem“ (José Pereira). Na své teologické syntéze začal pracovat již před r. 1590 (De incarnatione, tj. komentář k první části ST III), svou práci ovšem přerušil, aby sepsal Metafyzické Disputace, publikované v r. 1597. Poté pokračoval ve svých teologických pracích až do své smrti v r. 1617. Každé téma zpracoval důkladně věcně a zároveň s neuvěřitelnou historickou erudicí. Třebaže Suarez svým způsobem psal pouze jednu knihu, vzhledem k jejímu rozsahu je rozdělena do čtrnácti knihy, celkové schéma vypadá podle José Pereiry takto:

Ens ut sic
          et creatum et increatum: Disputationes metaphysicae (1597)
Deus in se
          ut unus: De divina substantia eiusque attributis (1606)
                         De divina praedestinatione et reprobatione (1606)
          ut trinus: De sanctissimo Trinitatis mysterio (1606)
Deus ut causa efficiens
          creaturae incorporeae: De angelis (1620)
          creaturae corporeae: De opere sex dierum (1621)
          creaturae compositae sive hominis: De anima (1621)
Deus ut causa finalis
          ipse finis: De ultimo fine hominis (1628)
          ut legislator: De legibus (1612)
          ut sanctificator: De gratia (1619)
                                     De fide, spe et charitate (1622)
                                     De religione (1608-1625)
          ut redemptor: De Incarnatione (1590-2)
                                 De sacramentis (1593-1603)

Vidíme, že mnohé svazky byly publikovány až posmrtně. Nejlepší vydání (nikoli ovšem zcela kompletní) vydal Vives v devatenáctém století ve 26 svazcích. Suárezovo dílo představuje 4212 disputací (ekvivalent moderní monografie), 22 365 kapitol, 15 milionů (podle některých až 22 milionů) slov. Jedná se o největší systematické dílo v dějinách lidstva. Řada dalších barokních autorů se v průběhu 17. století o pokoušela o sepsání podobného filosoficko-teologického supersystému pod hlavičkami Cursus philosophicus a Cursus theologicus.

sobota 19. března 2011

Suárez a jeho recepce (Pereira)

Základní kniha (byť poměrně povrchní ohledně reálného pramenného zkoumání Suárezova vlivu):


José Pereira. Suárez: Between Scholasticism and Modernity, Milwaukee, WI, Marquette University Press, 2007


Table of Contents:
Prologue
1. Baroque Scholasticism and its Consummator Suárez
2. The Philosophy of Suárez
3. The Existential Integralism of Suárez
4. The Suarezianization of Thomism: John of St. Thomas
5. The Impact of Suárez on Modern Philosophy
6. The Impact of Suárez on the Rationalists and Their Successors
7. The Impact of Suárez on the Empiricists
Epiloque
Bibliography
Name Index
Subject Index
Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou.blogspot.com