Tractatus Primus: De fide theologica
Disputatio 1: De obiecto huius tractatus et variis acceptionibus fidei
Disputatio 2: De obiecto seu subiecto materiali fidei
Disputatio 3: De obiecto formali fidei et quomodo ad illud fiat ultima resolutio
- Sectio 1: An Deus vel eius auctoritas, an humana ratio sit obiectum formale fidei
- Sectio 2: An Deus, ut revelatione constituit obiectum credibile, sit formale obiectum fidei
- Sectio 3: An Deus sit, non solum ut revelans, sed etiam ut auxilium seu lumen fidei infundens, obiectum formale fidei
- Sectio 4: An Deus, ut prima veritas, sit obiectum formale fidei
- Sectio 5: An de ratione primae veritatis sit non posse fallere aut mentiri, et hoc requiratur ad obiectum formale fidei
- Sectio 6: An prima veritas naturaliter cognita, an potius supernaturaliter, sit obiectum formale fidei
- Sectio 7: An inevidentia rerum revelatarum sit de ratione obiecti fidei
- Sectio 8: An inevidentia Dei revelantis sit de ratione obiecti fidei
- Sectio 9: An non visum vel non scitum sit conditio necessaria ad obiectum formale fidei
- Sectio 10: An privata revelatio spected ad obiectum formale fidei et consequenter an auctoritas Ecclesiae pertineat ad hoc obiectum formale, et quomodo in illam resolvatur fides
- Sectio 11: An revelatio mediata sufficiat ad obiectum formale fidei, ubi de distinctione formali inter obiectum fidei et theologiae
- Sectio 12: An revelatio divina humanitus credita sufficiat ad obiectum formale fidei
- Sectio 13: An revelato falso putata sufficiat ad credendum fide infusa
- Sectio 1: An ad credendum requiratur proposito facta singulis a Deo immediate
- Sectio 2: Quae obiecti propositio requiratur ad credendum christiane
- Sectio 3: An christianae fidei mysteria sunt evidenter credibilia
- Sectio 4: De comparatione fidei christianae ad alios sectus in credibilitate
- Sectio 5: Quomodo possit fidei credibilitas ad usum applicari
- Sectio 6: An evidentia credibilitatis ex lumine fidei oriatur
- Sectio 1: An proxime fidem proponens infallibili auctoritatis aut veritatis esse debeat
- Sectio 2: An in Ecclesia requiratur aliqua infallibilita regula fidei
- Sectio 3: An sacra Scriptura sit infallibilis regula fidei
- Sectio 4: An traditio non scripta sit infallibilis regula fidei
- Sectio 5: An requiratur regula fidei animata, et veram doctrinam discernens
- Sectio 6: An Ecclesia universalis sit infallibilis in credendo, ac proinde certa regula fidei
- Sectio 7: An legitimum Concilium sit certa regula fidei
- Sectio 8: An Papa sine Concilio sit certa regula fidei
Disputatio 7: De virtute fidei quantum ad habitus eius
Disputatio 8: De distinctione fidei ab omnibus donis et gratiis intelletualibus quae fidei serviunt et praecipue a prophetia
Disputatio 9: De ecclesia
Disputatio 10: De summo pontifice
Disputatio 11: De conciliis
Disputatio 12: De necessitate fidei quatenus est medium ad salutem
Disputatio 13: De praecepto interioris fidei
Disputatio 14: De praecepto actus exterioris fidei
Disputatio 15: De peccatis fidelium contra praeceptum internum fidei
Disputatio 16: De infidelitate
Disputatio 17: De infidelibus non apostatis quaoad eorum peccata
Disputatio 18: De mediis quibus uti licet ad convertendos vel coercendos infideles non apostatas
Disputatio 19: De infidelibus apostatis, seu hereticis, et imprimis de culpa eorum, haeresi
Disputatio 20: De remedis ecclesiae contra haereses et haereticos
Disputatio 21: De poenis spiritualibus haereticorum
Disputatio 22: De temporali poena haereticorum, quae est confiscatio
Disputatio 23: De poenis corporalibus haereticorum
Disputatio 24: Ad quos extenditur poenae haereticorum ob coniunctionem cum illis
Tractatus Secundus: De spe
Disputatio 1: Speculativa de virtute spei continens sectiones octo
Disputatio 2: Moralis de spe continens sectiones tres
Tractatus Secundus: De charitate
Disputatio 1: De obiecto materiali et formali charitatis
Disputatio 2: De actu charitatis
Disputatio 3: De habitu charitatis
Disputatio 4: De virtute misericordiae
Disputatio 5: De praeceptis charitatis
Disputatio 6: De peccatis contrariis his praeceptis
Disputatio 7: De praecepto eleemosynae
Disputatio 8: De praecepto correctione fraternae
Disputatio 9: De ordine circa personas servando in praecepto charitatis, et misericordiae
Disputatio 10: De scandalo
Disputatio 11: De praecepto ad pacem attinente
Disputatio 12: De schismate
Disputatio 13: De bello
Diky, Dane!
OdpovědětVymazatZaprve, z jakeho roku je Suarezova De Trinitate?
Zadruhe, par postrehu z meho cteni.
-- V De Trin. (Vives I, s. 567) Suarez pise, ze bez Zjeveni nemuzeme poznat dokonce ani (logickou) moznost Trojice. Podobne M. J. Scheeben v Die Mysterien des Christentums, 1958, §5.
-- Na s. 565-66 (zde si nejsem jisty) a zejm. na s. 569 (zde jsem si uz jistejsi) v De Trin. Suarez rika, ze skutecnost Trojice nemohou andele poznat prirozene. To je ve shode s nazorem Scheebena, §§ 5 a 7.
-- Na s. 569-70 De Trin. Suarez, zda se, rozlisuje (i) evidentnost a (ii) evidentnost spojenou s "jasnosti". Podobne tak cini v De fide (Vives XII, s. 116). Zda se mi, ze vira ze svedectvi nema dle Suareze status (ii).
-- Vira dle Suaraze nema ani status (i) -- tzn. neni evidentne pravdiva (De fide, s. 115; srv. s. 117).
-- Vira (krestanska ortodoxni) je vsak z apologetickych duvodu evidentne veruhodna (De fide, s. 116-17, 119; srv. Vizmanos, pozn. 16 a 63, s. 443; Gredt, §566). Veruhodnost tu asi Suarez chape jako rozumnost viry ci to, ze je dobre verit (De fide, s. 118; srv. Vizmanos o baroknich apologetech, s. 423-26, 434, 436-37, 442; take Gredt, §566).
-- Obecne vzato je mozne, ze veruhodna propozice je (logicky) nemozna (De fide, s. 119). Proto z evidentni veruhodnosti neni obecne evidentni pravdivost. Vymezuje se tak proti pozici, o niz referuje na s. 116. Co vsak, pokud jde o specificky pripad krestanstvi?
-- Suarez nevylucuje, ze skutecnost Trojice muze byt (lidem, v tomto zivote a mimo jasnou vizi) a se Zjevenim evidentni na zpusob (i); je to teologicky sporny bod (viz De Trin., s. 570).
(Toto je dulezite. Proto pro Tvoji kontrolu cituji: "De revelatione autem viae, cum sit certum, aliquam esse possibilem, scilicet, obscuram et in aenigmate, dubitant theologi, an sola illa possibilis sit, ac subinde, an revelatio Trinitatis extra visionem claram, sit obscura ex necessitate, vel possit esse aliqua evidens, non intuitiva, sed abstractiva. Haec autem quaestio alterius loci est, ut capite praecedenti attigi. Et ideo breviter suppono, revelationem omnem hujus mysterii, quae non ostendit illud intuitive, et in se, debere necessario nisi aliquo testimonio, et auctoritate alicujus affirmantis, et dicentis esse in DEO tres personas. Ratio est, quia directe et in se non potest cognosci hoc mysterium, nisi intuitive, ut probant adducta contra Scotum in capite praecedenti. Ex effectibus item demonstrari non potest, ut supra etiam probatum est de effectibus naturalibus, est antem eadem ratio de supernaturalibus, ut in 1 tomo, 3 parte, disput. 26, late ostendi.")
Suarez, zda se mi, neudava detaily, jak a komu by se takovy evidentni vhled skutecnosti Trojice mohl prihodit.
-- Krestanstvi (ortodoxni) je evidentne vice veruhodne nez nauky konkurencni (De fide, s. 117-19).
-- Suarez rika, ze kumulativne vzato, apologeticke duvody veruhodnosti cini nepravdivost viry neveruhodnou (viz De fide, s. 125). Nerika, ze ji cini evidentne pravdivou. V De Trin., s. 572, rozlistuje verohodnost a pravdivost. V De fide, s. 117, rozlisuje evidentnost pravdepodobnosti, evidentnost veruhodnosti a evidentnost pravdivosti.
Vyznamni Suarezovi soucasnici (Lugo, Valencia, Hurtado, Banez) nebrali duvody verohodnosti jako deduktivni podklady pravdivosti viry. (Dulles, History of Apologetics, s. 154-56; Vizmanos, 435, 440-46). Narozdil od Elizaldeho a Gonzaleze. Elizalde se proti Lugovi a Suarezovi vymezoval. (Dulles, s. 156) Pozice techto vyznamnych soucasniku je katolicky ortodoxni (srv. Vizmanos, pozn. 93 a s. 446).
Ahoj Vlasto - De Trinitate bylo (pokud vím) poprvé publikováno posrmtně, prý v r. 1622. Je možné, že vydavatel rukopis upravoval. Tak tomu bylo např. u Suáarezova komentáře k De anima, jehož máme kritickou edici, která se výrazně odlišuje od běžné, nekritické, verze od Vivese.
OdpovědětVymazatVíce snad ve čtvrtek, zítra mám celodenní pracovní poradu ve Sv. Janu p. Skalou ...
Ahoj Vlasto,
OdpovědětVymazatstihl jsem dnes jen prolétnout c11 v De Trinitate. Postupuji podle pořadí Tvých připomínek.
ANO: nelze nahlédnout ani možnost Trojice, to je druhá Suárezova teze. Zda 'možností' myslí bezrospornost či bezrospornost-plus-něco není řečeno, může tím myslet obojí.
ANO: u těch andělů jsem to pochopil tak, že podle Scota mohou nahlédnout Boha přirozeně, ovšem s darovaným obrazem, tj. stejně to nakonec je i pro ně nadpřirozené; moc jsem nad tím ale času netrávil.
NEVÍM: Kde přesně vidíš to rozlišení na evidenci a evidenci-s-jasností?
Ad bezrozpornost + neco: co jineho by prichazelo v pripade Trojice v uvahu? P. Dvorak ve sve knize o Caramuelovi (s. 222n) a S. Sousedik ve Filosofii v ceskych zemich mezi stredovekem a osvicenstvim (s. 125nn) rozlisuji 2 typy moznosti u baroknich scholastiku: bezrozpornost a schopnost uskutecnit.
OdpovědětVymazatAd rozliseni evidence a evidence s jasnosti: De Trin., s. 569, odst. 16: "... non posse Deum evidenter et clare cognosci, prout est in se ..."; s. 570, odst. 2: "... in Patria revelari hoc mysterium beati revelatione clara et evidenti ... hoc mysterium revelatum fuisse clare et evidenter sancti angelis ...", oproti tomu odst. 3: "De revelatione autem viae, cum sit certum, aliquam esse possibilem, scilicet, obscuram et in aenigmate, dubitant theologi, an sola illa possibilis sit, ac subinde, an revelatio Trinitatis extra visionem claram, sit obscura ex necessitate, vel possit esse aliqua evidens, non intuitiva, sed abstractiva." (Velmi me zajima Tvuj preklad teto pasaze: viz mou sedmou odrazku vyse.) Konecne, De fide, s. 116, odst. 4: "... assertionem ... D. Thomas 2. 2, quaest. 1, artic. 4, ad 2, cum de fidelibus dicit: Non crederent, nisi viderent esse credibile. Ubi notanda est distinctio et variatio illorum verborum "credere" et "videre", nam prius dicit obscuritatem; unde posterius, ut condistinctum ab illo, dicit claritatem et evidentiam ..."
(S temi andely u Scota tomu nerozumim: nejdriv rikas "prirozene", ale pak "nadprirozene".)
OdpovědětVymazatAhoj Vlasto,
OdpovědětVymazattak se opět dostávám na chviličku k Suárezovi (resp. jsem u něho byl, ale potřeboval jsem dotáhnout článek o jeho teorii pomyslných jsoucen pro Brill Companion).
Ad možnost:
Ano, v úvahu připadá slabší možnost-bezrospornost a silnější možnost-uskutečnitelnost. Suárez v pasážích, které jsem četl, toto dvojí explicitně nerozlišuje. Mám tušení, že by u Trojice popřel nahlédnutelnost i té slabší možnosti-bezrospornosti, ale neumím to exegeticky obhájit, je to jen tušení.
Ad andělé:
Pointu jsem pochopil takto (ale četl jsem to zběžně): Scotus říká "Andělé mohou přirozeně poznávat Boha. Jen potřebují, aby jim Bůh seslal spešl-speciésky." A Suárez na to: "No jo, ale když na to potřebuješ spešl-speciésky, které andělům posílá Bůh, tak to moc přirozené není. To je spíš nad-přirozené!"
Ad evidence a jas:
Aha, to máš z q. 12, kterou jsem zatím pořádně nečetl. Pointa té pasáže o které mluvíš je v tom, že v naší nebeské vlasti vidíme jasně-evidentně, na naší pozemské pouti jen temně a v hádankách. Sporným teologickým bodem je, zda vidíme alespoň trochu evidentně i v naší pozemské pouti, samosebou nikoli "intuitivně" (=jakoby našimi smysly) ale "abstraktivně" (=nepřímo pomocí intelektu). Pak se Suárez odkazuje na předchozí questii, tj. osobně je spíš pro tu pozemskou temnotu.
Nevím, zda to bylo užitečné, je to zase sepsané narychlo, už potřebuji končit, zatím se měj.
Sesilam Ti spešl-dik.
OdpovědětVymazatK typu zvazovane moznosti: Daval by (Suarezovi) smysl ptat se, zda je Trojice uskutecnitelna (necim jinym)? Neznamenalo by to ptat se, zda muze neco vnejsiho uskutecnit Boha? (Tohle uz by Suarez mel povazovat za vyloucene ci absurdni.)
K evidenci na nasi pozemske pouti: rici, ze Suarez je pro pozemskou "temnotu" (tj. neintuici) ohledne skutecnosti Trojice, nerika, na jakou stranu se kloni v danem teologickem sporu, zda je skutecnost Trojice (mimo mimoradnou intuitivni vizi) evidentni slabeji a neprimo - pomoci intelektu. Takze jak? Je ci muze byt dle Suareze nekdy nejakemu cloveku (mimo intuitivni vizi) skutecnost Trojice neprimo evidentni, nebo ne?
Ahoj kluci, jaký rozdíl vidíte mezi bezrozporností a uskutečnitelností?
OdpovědětVymazatPtam se ted jen, co si mysli Suarez. Historicky.
OdpovědětVymazatZhruba: uskutecnitelnost X je (logicka) bezrozpornost X + existence Y se silou/schopnosti zpusobit X. Dle disertace Lukase Novaka (online; vyjde upravena knizne v Kalichu) je podle Dunse Scota (a i dle Lukase) bezrozpornost a uskutecnitelnost (nutne) koextenzivni. Opak haji napr. David Peroutka (viz napr. jeho clanek "Aristotelske pojeti mozneho" ve Studia Neoaristotelica) a Petr Dvorak.
Zajímavé. Podle mě by uskutečnitelnost měla být do bezrozpornosti započítávána, jinak ta bezespornost vlastně nebude bezesporností existence, ale jen bezesporností představitelnosti na nějaké obecné rovině popisu. Napadá mě jen jediný případ, kdy by se to mohlo lišit, a ten taky souvisí s rozdílem mezi epistemologickou a ontologickou bezesporností: pokud někdo vyrukuje s nefalzifikovatelným tvrzením, pro které ale zároveň není žádná indicie, která by podporovala jeho pravdivost (či přesněji právě jeho pravdivost a ne pravdivost jiných vysvětlení). Tedy něčím jako nevědeckou teorií v Popperově smyslu. Pak by takové tvrzení bylo bezesporné, ale to by nic neříkalo o jeho uskutečnitelnosti (nevěděli bychom, zda uskutečnitelné je nebo není). Otázkou ale zůstává, zda takové teorie vůbec existují: zda v principu neexistuje nějaká konkrétní úroveň popisu, na jaké je daná věc stejně nakonec sporná. Třeba Lawem uváděná teorie "důvody růstu rostlin jsou ty, o nichž se to ví, plus neviditelní trpaslíci, co je postrkují", nebo Popperem uváděný marxismus, darwinismus a psychoanalýza (u darwinismu to Popper později odvolal). Připadá mi, že všechny zmíněné teorie na nějaké konkrétní úrovni popisu sporné jsou, že pro ně absolutní bezespornost neplatí. Jinými slovy jde o Occamovu břitvu, nakolik jde jen o metodický a nakolik o ontologický, tedy metafyzický nástroj.
OdpovědětVymazatAle na toho Davida Peroutku se asi ještě kouknu, četl jsem jeho text v té poslední knížce o modalitách a docela se mi líbil.
Jedna oprava a upřesnění: darwinismus podobně jako pozdní Popper za nefalzifikovatelnou ani za spornou teorii nepokládám a specifické indicie pro něj vidím. U marxismu a psychoanalýzy pokládám za správné jen části těch teorií. Ve květinové trpaslíky nevěřím :-)
OdpovědětVymazatA vlastně půjde i o kontrafaktuální kondicionály, nakolik jsou bezesporné, když je jejich podmínka neuskutečnitelná.
OdpovědětVymazatTohle nechci rozvijet. Zajima me tu jen, co si mysli Dan o tom, co si myslel Suarez.
OdpovědětVymazatNeumím si představit, že by Suárez souhlasil s Lukášem-Skotem. Myslím, že standardní pozice u Suáreze a spol. je ta, kterou hájí Peroutka a Dvořák. Nemám to ale textově podložené.
OdpovědětVymazatDane,
OdpovědětVymazatJeste ty me dve predchozi otazky:
Davalo by (Suarezovi) smysl ptat se, zda je Trojice uskutecnitelna (necim jinym)?
K evidenci na nasi pozemske pouti: rici, ze Suarez je pro pozemskou "temnotu" (tj. neintuici) ohledne skutecnosti Trojice, nerika, na jakou stranu se kloni v danem teologickem sporu, zda je skutecnost Trojice (mimo mimoradnou intuitivni vizi) evidentni slabeji a neprimo - pomoci intelektu. Takze jak? Je ci muze byt dle Suareze nekdy nejakemu cloveku (mimo intuitivni vizi) skutecnost Trojice neprimo evidentni, nebo ne?
Suarez v De Trin., kniha 1, kap. 2, odst. 4, Vives Opera omnia, sv. I, str. 537:
OdpovědětVymazat"Deinde ostendendum esset contra eosdem infideles, hoc mysterium non esse impossibile, quod nonnullis rationibus conatur ostendere Scotus in 1, dist. 2, q. 4, de quibus nonnihil dicam infra in tertio libro. Nunc breviter censeo, illud etiam non posse demonstrari positive, id est, per aliquod medium, quod illud ostendat. Tum quia nullum hactenus inventum est nec excogitari potest, ut dicto capite ultimo hujus libri probabo latius. Tum etiam, quia si demonstraretur non esse impossibile, demonstraretur esse possibile: in aeternis autem, ut Aristoteles dixit, idem est, esse et posse: demonstraretur ergo, illud esse, quod constat fieri non posse. Negative autem (ut sic dicam) ostendi potest, hoc mysterium non probari impossibile, quod praestandum est, solvendo rationes quae contra illud fiunt, quod in discursu materiae commodius faciemus, ne hic omnia confudamus."
Preklad Lukase Novaka:
"Mimoto, bylo by třeba proti těmto nevěrcům ukázat, že toto tajemství není nemožné. O to se nemálo argumenty snaží Scotus v Ord. 1 d. 2, q. 4, k nim se však vyjádřím níže ve třetí knize. Zde jen stručně: ani toto nelze dokázat pozitivně, tj. skrze nějaký střední pojem. Jednak proto, že doposud nebyl žádný takový nalezen ani na něj nedokážeme přijít, jak ve zmíněné poslední kapitole této knihy obšírně dokážu, a jednak i proto, že kdyby se dokázalo, že [toto tajemství] není nemožné, byl by to důkaz toho, že je možné. U toho, co je věčné, však je možnost a skutečnost totéž, jak řekl Aristotelés; dokázali bychom tedy, že tomu tak skutečně je, což, jak víme, nelze. Negativně (abych tak řekl)však ukázat lze, totiž že toto tajemství není nemožné - a sice tak, že vyvrátíme argumenty, které se proti němu vznášejí. To příhodněji učiníme, až se budeme touto látkou zabývat, abychom zde nepletli
páté přes deváté."
Ten Aristoteles citovany Suarezem je Fyzika III.4: "... in the case of eternal things what may be must be." Ta pasaz je zminovana napr. i v Banezove komentari k ST II-II, v Bonaventurove komentari k Sentencim a de Montoyove De Trin. Nefiguruje ostatne podobna uvaha vlastne i v Tomasove 3. ceste? -- pokud cokoli muze nebyt, pak nekdy nebylo nic.
Zajimave je, ze ve 3. knize Suarezovy De Trin. nelze najit nic poradneho ke Scotove Ord. 1, d. 2, q. 4, ac to Suarez v citatu vyse, co Lukuas prelozil, vlastne slibuje. Ve 4. knize (str. 622-3) je k teto Scotove questii jen kratka poznamka. A v 1. knize Suarez v pasazi o nemoznosti lidskeho poznani moznosti Trojice prirozenym rozumem (odst. 10-13 na str. 567-9) Scota ani nezminuje.
OdpovědětVymazatScota v 1. knize Suarez ale resi v souvislosti s andelskym poznanim (str. 565-6 a 569). Jak jsme si rekli: Scotus říká: andělé mohou přirozeně poznávat Trojici, jen potřebují, aby jim Buh dal zvlastni obrazy (species). Suarez na to: to je pak ale spis nadprirozene poznani.
Ale hlavne tu v prvni knize Suarezovi De Trin., odst, 3, str. 570-1, jina pasaz o Scotovi, slibovana v minulem citatu - tataz, na kterou jsem se tu ptal:
"De revelatione autem viae, cum sit certum, aliquam esse possibilem, scilicet, obscuram et in aenigmate, dubitant theologi, an sola illa
possibilis sit, ac subinde, an revelatio Trinitatis extra visionem claram, sit obscura ex necessitate, vel possit esse aliqua evidens,
non intuitiva, sed abstractiva. Haec autem quaestio alterius loci est, ut capite praecedenti attigi. Et ideo breviter suppono, revelationem omnem hujus mysterii, quae non ostendit illud intuitive, et in se, debere necessario nisi aliquo testimonio, et auctoritate alicujus affirmantis, et dicentis esse in DEO tres personas. Ratio est, quia
directe et in se non potest cognosci hoc mysterium, nisi intuitive, ut probant adducta contra Scotum in capite praecedenti. Ex effectibus item demonstrari non potest, ut supra etiam probatum est de effectibus naturalibus, est antem eadem ratio de supernaturalibus, ut in 1 tomo, 3 parte, disput. 26, late ostendi. Solum ergo relinquitur revelatio per testimonium revelantis, seu loquentis. Nam manuductio aliqua per rationes probabiles parvi momenti esse potest ad generandum assensum, nisi fides prius supponatur, ut mox dicemus. Oportet ergo, ut omnis revelatio hujus mysterii, quae sit viae, seu extra visionem intuitivam ejus, fiat per testificationem revelationis. Haec autem ulterius distingui solet duplex, una cum evidentia testificationis: alia cum obscuritate tam revelantis, quam rei revelate: et ergo, ut mihi certum, suppono untramque esse possibilem."
Lukasuv preklad:
OdpovědětVymazat"Ohledně zjevení [tajemství Trojice] v tomto životě (neboť jisté, že alespoň nějaké takové zjevení je možné - totiž temné a zahalené tajemstvím) je mezi teology pochybnost, zda je možné pouze toto [temné a zahalené tajemstvím], a zda je tudíž zjevení Trojice mimo patření nutně temné, anebo zda je možné nějaké [zjevení Trojice], které by bylo evidentní, avšak nikoliv intuitivní, nýbrž abstraktivní. Tato otázka sem však nepatří, jak jsem podotkl v minulé kapitole; proto zde jednoduše předpokládám, že každé zjevení tohoto tajemství, které je neukazuje intuitivně a samo v sobě, se musí dít nutně skrze nějaké svědectví a na základě autority někoho, kdo je sděluje a říká,
že v Bohu jsou tři osoby. Důvod je ten, že přímo a samo v sobě lze toto tajemství poznat pouze
intuitivně, jak dokazují argumenty proti Scotovi
uvedené v minulé kapitole. Dokázat z účinků však
také nelze, jak bylo rovněž dokázáno výše pokud
jde o účinky přirozené; stejný důvod pak platí i
pro účinky nadpřirozené, jak jsem obšírně ukázal
ve 26. disputaci ve 3. části 1. svazku. Zbývá tedy pouze zjevení skrze svědectví zjevujícího či sdělujícího. Neboť pouhý návod pomocí
pravděpodobných argumentů nemůže být tak silný,
aby vyvolal souhlas, pokud se předem nepředpokládá víra, jak vzápětí vyložím. Je tedy třeba, aby se veškeré zjevování tajemství Trojice, k němuž dochází v tomto životě, tj. které není intuitivním patřením, dělo skrze svědectví o tomto zjevení. Takové zjevování bývá dále rozlišováno dvojí: za prvé takové, že [alespoň] samotné svědectví je evidentní, a za druhé takové, že zůstává temná jak zjevovaná věc, tak ten, kdo ji zjevuje. A tudíž předpokládám (a nepochybuji), že obojí je možné."
Cili Suarez tu myslim rika, ze lide v tomto zivote nemohou mit vnitrni (tj. ne ze svedectvi) a zprostredkovanou (tj. inferencni) evidentnost skutecnosti Trojice. Vnitrni poznani Trojice je totiz jen intuitivni (a tedy neinferencni) - pro coz Suarez argumentuje na str. 569, oproti Scotovi. Co se tyce inferencni cesty k Trojici, z prirozenych ucinku dokazovat Trojici nelze - pro coz Suarez argumentuje na str. 566, ve shode se Scotem i s Akvinskym. Z nadprirozenych ucinku take nelze - jak udajne argumentuje ve 26. disputaci ve 3. části 1. svazku; hadam, ze tu jde o Metafyzicke disputace? (Inferencne dokazovat Trojici nelze ani z pricin - nebot Trojice nema pricinu - jak Suarez argumentuje na str. 566.)
----
Co se tyce me minule otazky, zda ma Suarez na mysli logickou, anebo nejakou silnejsi moznost Trojice, je pozoruhodne, ze Scotus a de Montoya, jak jsem vypatral, maji na mysli logickou moznost Trojice (tj. absenci kontradikce).
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatMozna, ze v mem komentari ke str. 570-1 ze Suareze (Vives sv. I) ma byt misto pojmu vnitrniho poznani (ci vnitrni evidentnosti) pojem quidditativniho poznani (ci quidditativni evidentnosti). Suarez mluvi o poznani "in se" - srov. 1 Kor 13. De Montoya, v De Trin., disp. XLII, sect. 1, rika, ze spor je o moznost andelskeho evidentniho abstraktivniho (inferencniho) poznani _esence_ Boha, resp. Trojice.
OdpovědětVymazatA mozna tam ty pojmy maji byt oba: jde tam o moznost andelskeho vnitrniho abstraktivniho quidditativniho poznani (ci evidentnosti) Boha, resp. Trojice. Zatim jsem nejjasnejsi terminologicke usporadani takovych pojmu videl u V. Šandy, Synopsis theologiae dogmaticae specialis, sv. I, str. 239-40.
OdpovědětVymazat(Pro ujasneni:
OdpovědětVymazatSuarezuv a Scotuv spor o _andelske_ vnitrni (clare, immediate; konstrast s temnym) inferencni (abstractive; kontrast s intuitivnim) quidditativni (prout est in se) poznani (ci evidentnost) Boha, resp. Trojice, se odehrava na str. 569 (a 566; Vives ed., sv. I).
Na str. 570-1 jde Suarezovi o lidske vnitrni inferencni quidditativni poznani (ci evidentnost) Boha, resp. Trojice, v tomto zivote (na zemi). Vnitrni quidditativni poznani Boha je jen neinferencni, rika Suarez, oproti Scotovi. Inferovat z prirozenych ucinku na Trojici nelze, s cimz souhlasi i Scotus. Z nadprirozenych ucinku take ne. Inferovat ovsem nelze ani z pricin na Trojici. Zbyva poznani skutecnosti Trojice temne - na zaklade svedectvi.
Tot tedy muj vyklad pasaze na str. 570-1; tj. Suarez, De Trin., kniha I, cap. XII, num. 3.)
Jeste jednou, co se tyce me minule otazky, zda ma Suarez na mysli logickou, anebo nejakou silnejsi moznost Trojice, uz jsem rekl, ze Scotus a de Montoya maji na mysli logickou moznost Trojice. Tomas Akv. teto moznosti rika absolutni moznost (viz ST I, q. 25, a. 3, co.; viz tez a. 4, co.; tato Tomasova absolutni moznost je povazovana za logickou jeho komentatory: C. J. F. Martin, kniha Thomas Aquinas, + D. Peroutka, clanek Aristotelske pojeti moznosti). A stejnou moznost ma na mysli i Suarez, co se Trojice tyce - viz jeho Disp. Met., 30.17.13-14. Uzaviram, ze Suarez ma na mysli logickou moznost Trojice.
OdpovědětVymazat"Uzaviram, ze Suarez ma na mysli logickou moznost Trojice."
OdpovědětVymazatTo jest, Suárez popírá možnost nahlédnout byť jen slabou logickou možnost. Zorientoval jsem se správně v Tvých poznámkách?
V tomto smyslu jsem ony pasáže interpretoval pro náš krakovský příspěvek ...
Pokud slabou logickou moznosti minis nevyplyvani kontradikce z dane propozice, pak ano. Suarez v De Trin., cap. 11, popira "moznost" (asi v nejakem metafyzickem ci fyzickem smyslu, aplikovanem na lidi) zrejmosti takto chapane slabe logicke moznosti Trojice pred tim, nez byla zjevena (Kristem).
OdpovědětVymazatMuy bien. Está claro. :-)
OdpovědětVymazat