Sebastian Izquierdo 1 (život a dílo)

Sebastian Izquierdo (viz 28.10.2010) a se narodil roku 1601 v malém městečku Alcaraz v kastilské provincii Albacete (ve stejné provincii jako jiný významný barokní jezuitský myslitel, Antonio Rubio, 1548–1615).  Ve svých dvaadvaceti letech vstupuje do jezuitského řádu a po svých studiích na kolejích v Alcalá de Henares a prestižní Colegio Imperial de Madrid vyučuje od roku 1641 tamtéž filosofii a teologii (dále i v Murcii, která patřila ke stejné, toledské provincii).  Prostředí těchto kolejí je prosyceno znovuoživenou tradicí llulismu se svým důrazem na matematiku, metodologii věd a racionalistickou mystiku. Mezi významné autory spojené s Colegio Imperial patří např. belgičtí matematici a inženýři Jean Charles (Juan Carlos) de lla Faille SJ (1597-1654) a André Tacquet SJ (1612–1660), francouzský matematik Claude Richard SJ (1588-1664), italský učenec Francisco Antonio Camassa SJ (1588–1646), dále uveďme násl. španělské teology, filosofy a esejisty: Gaspar Hurtado SJ (1575–1647), Diego de Alarcón SJ (1585–1634), Antonio Bernaldo de Quiros SJ (1613–1668), Juan Martínez de Ripalda SJ (1594–1648) a Juan Eusebio Nieremberg SJ (1595–1658).

V roce 1659 vydává Izquierdo své monumentální filosofické dílo Pharus scienciarum, plným názvem:

Pharus scientiarum ubi quiduid ad cognitionem humanam humanitus acquisibilem pertinet, ubertim iuxta, atque succinte pertractatur. Scientia de scientia, ob summam universalitatem utilissima, Scientificisque iucundissima scientifica methodo exhibetur, Aristotelis organum iam pene labens restituitur, illustratur, augetur, atque a defectis absolvitur. Ars demum legitima ac prorsus mirabilis sciendi, omnesque Scientias in infinitum propagandi, et methodice digerendi; a nonnullis ex Antiquioribus religiose celata; a multis studiose quaesiita; a paucis inventa; a nemine ex propriis principiis haectenus demonstranta, demonstrative, aperte et absque involucris mysteriorum in lucem proditur quo verae Encyclopediae Orbis facile a cunctis circumvolvendus, eximio scientiarum omnium emolumento, manet expositus (Lugduni: Sumpt. Claudii Bourgeat, 1659).

O dva roky později odchází Izquierdo v souvislosti s jedenáctou generální kongregací jezuitů do Říma, kde pak sídlí jako reprezentant španělské jezuitské provincie. V Římě se osobně spřátelil mj. s Athanasiem Kircherem SJ (1601–1680). V roce 1664 zde vydává první díl svého Opus theologicum iuxta atque philosophicus de Deo uno ubi de essentia et attributis divinis ubertim disseritur a v r. 1674 díl druhý. Izquierdo umírá v Římě roku 1681, několik měsíců po Kircherovi (viz 30.4.2011) a několik měsíců před Caramuelem.

 Je možné, že osoba vpravo dole je sám Izquierdo (nápad K. Mačáka)