TF JČU - panelová diskuse

Panelová diskuse na téma "Vztah víry a rozumu" byla myslím zdařilá, ohlasy byly zatím příznivé. Arcibiskup Duka přidal mj. i zajímavosti ze současného českého politického dění a prof. Skalický zavzpomínal na studia na Lateránské univerzitě v padesátých letech. (Pro mne a pro Dana Heidera byl obzvláště zajímavý fakt, že se Laterán profiloval ve via Capreoli v opozici vůči Angelicu, kde se pěstovala via Cajetani; tomismus byl tedy pluralitní již před posledním koncilem a to nejen ten "neoficiální", ale i ten v rámci 24 tomistických tezí). Setkání nezabředlo do "tomistických technikálií" (které zde právě píšu), což by nebylo dobré, protože publikum zahrnovalo i širší veřejnost, ale přes různé odbočky se setkáním vinula hlavní myšlenka. Něco jako: sv. Tomáš pomáhá v hlubšímu pochopení víry u těch, kteří ji již mají, i u těch, kteří ji teprve hledají. Zkrátka, všichni panelisté mluvili rozumně a jako věřící.   

Krystal OP (Aquinata) - TF JČU panelová diskuse

Sv. Tomáš patří k trvalým zdrojům inspirace pro katolické a v posledních letech i nekatolické filosofy. Snaha uvést Tomášovo dílo do češtiny se objevila již za první republiky, nyní je zásluhou nakladatelství Krystal OP opět tato snaha zhmotněná na pultech českých knihkupectví. Řada Aquinata obsahuje už celou řadu svazků, spolu s cennými úvodními studiemi a poznámkami:

- Tři dopisy Tomáše Akvinského
- Tomismus čtyřiadvaceti tezí
- Separované substance
- Kompenium teologie
- Rozprava s řeckými teology
- Otázky svědomí
- Otázky o duši
- O stvoření (výběr otázek z Teologické sumy)
- Tomáš a Kajetán o analogii jmen
- Rozdělení a metody vědy
- O lásce (výběr otázek z Teologické sumy)
- O pravdě, o mysli
- O zákonech v Teologické sumě
- De aeternitate mundi sv. Tomáše Akvinského v historické perspektivě

Zítra se u příležitosti nově vydávaných děl v této řadě koná na TF JČU v Českých Budějovicích panelová diskuse na téma "Tomáš Akvinský - vztah víry a rozumu" (účastníci: Dominik Duka, Karel Skalický, Tomáš Machula, Daniel Heider).

Novák: Scire Deum esse (Obsah ČÁST 2)

Obsah druhé části Novákovy knihy:


ČÁST II: SCOTOVA METAFYZIKA JAKO ARISTOTELSKÁ VĚDA
4. Problém interpretace Scotových Kvestií k Metafyzice
  4.1 Úvod
  4.2 Problém předmětu metafyziky v Kvestiích k Metafyzice
  4.3 Problém chronologie a interpretace rozporu
  4.4 Scotova cesta k ontologickému pojetí metafyziky
5. Scotova teorie pojmu
  5.1 Formální a objektivní pojem
  5.2 Jednoznačnost jako jednota pojmu
6. Modální teorie v pozadí pojmu jsoucna
  6.1 Modální rozměr metafyziky
  6.2 Pojem potence a druhy potence
    6.2.1 Nástin problematiky
    6.2.2 Potence jako bezrospornost: logická potence
    6.2.3 Potence jako modus jsoucna: metafyzická potence
    6.2.4 Potence jako princip: fyzická potence
  6.3 Syntéza: modální monismus či pluralismus?
    6.3.1 Shrnutí a formulace teze
    6.3.2 Logická potence x metafyzická potence
    6.3.3 Aktivní potence x logická a metafyzická potence jejího předmětu
    6.3.4 Aktivní  a pasivní potence x logická a metafyzická možnost činnosti a trpnosti
7. Jsoucno jako předmět metafyziky
  7.1 Reálné a pomyslné jsoucno
    7.1.1 Problém vymezení pojmu jsoucna
    7.1.2 Pokus o konzistentní interpretaci
  7.2 Povaha reálného jsoucna
    7.2.1 Problém důkazu transcendentality pojmu jsoucna
    7.2.2 Scotovy důkazy jednoznačnosti jsoucna a jejich meze
    7.2.3 Zvláštní charakter jsoucna jako předmětu vědy a jeho důsledky
    7.2.4 Atributy jsoucna
8. Boží existence jako důsledek zkoumání jsoucna jako jsoucna
  8.1 Pojem esenciálního uspořádání a jeho systematický význam
  8.2 Analýza esenciálního uspořádání jako důkaz boží existence
    8.2.1 Dělení esenciálního uspořádání
    8.2.2 Vlastnosti a vztahy esenciálního uspořádání
    8.2.3 Obecné rysy důkazů existence Prvního principu
    8.2.4 Důkaz prvenství v řádu účinné kauzality
    8.2.5 Absolutní prvenství Boží a jeho význam
  8.3 Cesta k důkazu Boží nekonečnosti
    8.3.1 První princip jako osoba
    8.3.2 Důkaz nekonečnosi Boží
    8.3.3 Shrnutí Scotovy argumentace pro nekonečnost Boží
Závěr
(Příloha; Prameny a Literatura; Seznam zkratek; Přehled schémat; Rejstřík citací Scotových děl; Rejstřík osob; Obecný rejstřík)    

Novák: Scire Deum esse (Obsah ČÁST 1)

Obsah Novákovy knihy:

ČÁST I: SCOTOVA ARISTOTELSKÁ TEORIE VĚDY
1. Aristotelské pojetí vědy jako určující princip Scotova myšlení
2. Problematika aristotelského pojetí vědy
  2.1. Nárys aristotelského pojetí vědy
  2.2. Interpretační problémy aristotelské teorie vědy
    2.2.1 Nauka o predikabiliích a problém propria
    2.2.2 Způsoby vypovídání, analytičnost a modality v rámci aristotelského pojetí vědy
    2.2.3 "Konceptuální" interpretace predikabilií a aristotelská teorie vědy
3. Scotovo prohloubení aristotelské teorie vědy
  3.1 Jednota a struktura vědy
    3.1.1 Výchozí problém: kriteria jednoty vědy
    3.1.2 Formální a virtuální obsaženost na ontologické rovině
    3.1.3 Formální a virtuální obsaženost pojmů
    3.1.4 Virtuální obsaženost propozic - logická a epistemologická stránka
  3.2 Problém poznání principů a další věcné souvislosti Scotova pojetí vědy
    3.2.1 Úvod
    3.2.2 Argument a posteriori vs. argument quia
    3.2.3 Argument quia vs. induktivní argument
    3.2.4 Indukce vs. abstrakce
    3.2.5 Scotův přístup k problému poznání prvních principů

Novák: Scire Deum esse

Hlavním rámcem Novákovy knihy je určitá historická verze ontologického důkazu Boží existence. Tato verze je specifická svou důslednou vazbou na aristotelské pojetí vědy. Jak výstižně říká podtitul knihy: "Scotův důkaz Boží existence jako vrcholný výkon metafyziky jakožto aristotelské vědy."

Novák nejprve poukazuje na podobnost mezi filosoficko-teologickým projektem sv. Anselma a bl. Jana Dunse Scota. Už kupříkladu úvodní modlitba Scotova traktátu De primo principio a začátek slavné druhé kapitoly Anselmova Proslogionu vykazují spřízněnost: "Pane, náš Bože, když se Tě svůj služebník Mojžíš jako svrchovaného učitele pravdy dotazoval na své jméno, které by oznámil synům Izraele, Ty jsi mu své požehnané jméno odhalil slovy: "Já jsem, který jsem". Věděl jsi totiž, co je o Tobě schopen pochopit rozum smrtelníků. Ty jsi pravé Bytí, ty jsi celé Bytí. V to věřím, a to bych chtěl, bude-li mi to možné, i vědět. Pomoz mi, Pane, v mém zkoumání toho, kam až může dospět náš přirozený rozum ve svém poznání pravého Bytí, jímž jsi Ty, vyjde-li od jsoucna - pojmu, který jsi o sobě Ty sám vypověděl. [De primo principio]"

A Anselm o 230 let dříve: "Nuže, Pane, který dopřáváš víře nahlédnutí, dej mi, abych nahlédl, nakolik uznáš za vhodné, že jsi, jak věříme, a že jsi tím, co věříme." [Proslogion 2]

Jak jsem již napsal výše, Scotovo pojetí jistého poznání Boží existence je specifické svou důslednou aplikací (určitým způsobem recipované a rozvinuté) aristotelské metodologie. Novák se ve své knize zaměřuje právě na tuto aristotelskou metodologii: "Cílem této práce je ukázat právě toto epistemologické pozadí Scotova projektu jistého přirozeného poznání Boží existence: ukázat, jak Scotův propracovaný důkaz Boží existence organicky vyrůstá z jeho obecné, na aristotelských základech vybudované teorie vědy, aplikované na ontologicky pojatou metafyziku. Proto bude východiskem práce rozbor aristotelského pojetí vědy, z něhož Scotus vychází a které dále prohlubuje. V dalším kroku se podrobně zaměříme na samotnou Scotovu recepci aristotelské koncepce vědy a budeme analyzovat jednotlivé problémy spojené se Scotovou teorií vědy, jako je otázka jednoty vědy, předmětu vědy, či struktury vědecké argumentace. ... V následující části se pak již obrátím ke Scotově aplikaci obecné teorie vědy na metafyziku. ... Na základě takto provedené analýzy se ukáže ryze ontologický charakter Scotova zralého pojetí metafyziky ... V závěru práce se pokusím nahlédnout, jak právě toto ontologické pojetí metafyziky ve Scotově koncepci nevyhnutelně získává "teologický" rozměr a organicky spěje k poznání Boha jako svému naplnění." s. 15-16

Novák: Scire Deum esse

Konečně jsem se dostal k důkladnější četbě absolutně brilantní knihy svého vzácného přítele, dr. Lukáše Nováka. Kniha sice vyšla teprve nedávno v nakladatelství Kalich, měl jsem ji ovšem k dispozici jakožto jeho FF UK disertaci (2008). Škoda, že už ji nestačím zapracovat do své knihy o pomyslných jsoucnech (24.10.2011). Jedná se nejen o skvěle napsanou knihu, ale i o knihu obsahující řadu originálních myšlenek. Jemné analytické myšlení Dunse Scota, v němž je tak snadné ztratit se jak v labyritnu, je neúprosně dotahováno k naprosté základní zřejmosti, aniž by se někdy z dohledu ztrácel jednotící cíl knihy. Po svém překladu do angličtiny se tato kniha stane "klasikou" v oblasti scotistických studií (a možná, že i v analytické metafyzice).

Anotace (převzatá ze stránek knihkupectví Kosmas):

"Přestože Jan Duns Scotus, myslitel sklonku vrcholné scholastiky, nepochybně patří mezi nejvýznamnější filosofy západní tradice a svým historickým vlivem převyšuje i samotného Tomáše Akvinského, těší se jeho odkaz ve srovnání s Tomášem podstatně menšímu zájmu jak historiků filosofie, tak systematických filosofů; přičemž o českém prostředí to platí dvojnásob. Monografie Scire Deum esse navazuje na průkopnickou práci S. Sousedíka a věnuje se výkladu samotného jádra Scotova filosofického odkazu - totiž jeho koncepci metafyziky jakožto aristotelské vědy, která zkoumáním povahy jsoucna jakožto jsoucna a jeho transcendentálních vlastností odkrývá metafyzickou nutnost existence Boží. Inspirován anselmovským programem "víry hledající nahlédnutí" totiž Scotus, zbožný františkán, chce nejen věřit, ale v pravém slova smyslu vědět, že Bůh je; a realizací tohoto vědění je pro něj metafyzika jakožto věda o jsoucnu. Scotus ukazuje, že podmínkou samotné možnosti jsoucna vůbec je skutečná existence alespoň jednoho jsoucna - jsoucna, o němž lze dokázat nejenom jeho trojí prvenství v řádu účinné kauzality, finální kauzality a esenciální dokonalosti, ale i další božské atributy, z nichž nejdůležitějším je nekonečnost. Scotův důkaz existence Boží je tudíž v posledku metafyzickou výpovědí o povaze jsoucna jako takového; zároveň však dosvědčuje epistemickou pravdu o transcendentálním dosahu lidského poznání, o schopnosti našich z konečných jsoucen vzatých pojmů vypovídat o Nekonečném."

Komentáře k Aristotelově Metafyzice

Tento semestr mám konečně příležitost učit něco, co mě opravdu těší a co bych opravdu chtěl studovat: Aristotelovu metafyziku. (Na TF JČU v Českých Budějovicích, v rámci Četby antické filosofie) Samozřejmě vše se odehrává na velmi elementární úrovni - ale odehrává.

K Aristotelově metafyzice vznikají komentáře i dnes, např. Routledge Philosophy Guide to Aristotle and the Metaphysics od Vasilis Politise (2004) či vynikající kapitolku od Jonathana Barnese v The Cambridge Companion to Aristotle (1995). Monumentální komentář napsal v renezanci Pedro da Fonseca (1528-1599):


Commentaria in ... Metaphysicorum Aristotelis, tomus 1 (Lugduni: Sumptibus Sib A'Porta; 1585; Bayer.Staatsbibliothek)
Commentaria in ... Metaphysicorum Aristotelis, tomus 1 + Institutionum Dialecticarum (Lugduni: Ex officina Iuntarum, 1591; Bayer.Staatsbibliothek) 
Commentaria in ... Metaphysicorum Aristotelis, tomus 2 (Romae: Ex officina Jacobii Tornerii, 1589; Bayer.Staatsbibliothek)
Commentaria in ... Metaphysicorum Aristotelis, tomus 3 (Coloniae: Impensis Lazari Zetzneri, 1604; Bayer.Staatsbibliothek) 
Commentaria in ... Metaphysicorum Aristotelis, tomus 4 (Lugduni: Sumptibus Horatii Cardon, 1612; Bayer.Staatsbibliothek)
Commentaria in ... Metaphysicorum Aristotelis, tomus 4 (Coloniae: Sumptibus Lazari Zetzneri, 1613; Bayer.Staatsbibliothek)
(via GOOGLE).

Ad Fonseca: krátký bio-bibliografický článek v portugalštině a ve francouzštině.